Drobásky po kapsách: Kapitola 5. Na zkoušce

Myslím, že na předchozích stránkách jsem se už zmínil, že ve svých volných chvílích vystupuju s rockovou kapelou. Není to žádná extra liga, hrajeme jen po tancovačkách, ale pokud můžu soudit, jsme docela oblíbení. Osobně jsem téhle partičce dost vděčný, protože mě kdysi vyléčila z komplexů raného mládí. I když mé rané mládí už patří do šerého dávnověku, komplexem ze skutečnosti, že celý dosavadní život jsem vlastně jen námezdním dělníkem, trpím stále. A nebýt euforie z toho, že někam patřím a že nám kapela dohromady docela slušně šlape, patrně bych tomu komplexu propadl úplně. 

Ani s ženami na tom nejsem moc dobře. navíc to při pohledu do zrcadla docela chápu. Jak už jsem říkal, moc krásy jsem nepobral a odjakživa mám hluboko do kapsy… A tak aspoň úspěchy kapely, jásot fanoušků pod jevištěm, vztek zapšklejch škarohlídů a pocit sounáležitosti s ostatními mé špatné myšlenky úspěšně bagatelizují. A navíc, jak tak stárnu, zeštíhlel jsem nechal si narůst vousy a konečně mám i milenku, která mě má skutečně ráda. Takže je vlastně všechno fajn.

Toho večera jsem vyšel z domu, obešel blok a obchodní čtvrtí mezi Kauflandem a Plusem jsem prošel do městské čtvrti zvané „Vejfuk“. Kdysi byl Vejfuk oddělený od města poli, takže byl vlastně samostatná obec, ale dnes už Patří k městu. V sále místní hospody měla naše parta zkoušku. Kačaba, vlastním jménem Jarda, Vláďa Šperhák a Karel -ten žádnou přezdívku nemá - už tam byli. Reproboxy zdobila nezbytná piva.

„To je dost, že jdeš,“ uvítal mě Karel, ,,tak si to rozbal, zapal si marjánku, nevožer se jako posledně a jdeme na to!“

Karel tou „marjánkou“ nemyslel žádné drogy, ale narážel na staré časy, kdy jsme kouřili cigarety Marica. I když už patnáct let nekouřím, Karel tohle oslovení stále rád užívá. Teď se sklonil ke své chloubě, kytaře Fender Telecaster, a pečlivě ladil struny. V šeré prázdnotě sálu příjemně hřála plynová kamna a světla z jeviště matně ozařovala hromadu složených židlí a stolů u zadní stěny místnosti. Vláďa prohrábl prsty tlusté struny basové kytary a sametový zvuk vyplnil ticho, rozkmitané zkušebním virblem Kačabových bubnů. Balcar u stolku pod jevištěm zapojoval kabely mikrofonů do zesilovače a já jsem odklopil víko dvoumanuálových varhan.

Jenže ouha! Než jsme se dostali k tomu, abychom začali zkoušet první písničku, rozlétly se skleněné dveře z výčepu a do sálu se vřítil hostinský Franta Polakovič s tácem plným čerstvě natočených piv. Nejsem si zcela jist, zda to byla pozorná a bystrá obsluha, nebo umlčovací taktika, aby oddálil hluk, který naše parta vyluzuje, a který ničí sousedy v půli Vejfukju, ale každopádně docílila toho, že jsme v tichosti usedli kolem rozpálených kamen s orosenými půllitry v rukou.

„Venku je zima jak v ruským filmu,“ nadhodil Balcar, ,,co kdybychom si dali ruma?“

„Kdo pro to pude?“

„Já tan skočím,“ nabídl se ochotně Vláďa,  ,,Petře poď se mnou, já to sám nepoberu,“ dodal se spikleneckým úsměvem.

Ve výčepu už seděli naši „vejfučtí“ kamarádi. Honza Pilar, Chaloupka,zvaný Domeček, Kovář, Vlčák, Milan Bartoš, alias Močák, bratři Kassardové, Hugo s Irenou a pár dalších. Zatímco Franta nalévá objednané rumy, sedám si s Vláďou ke stolu kamarádů. Dáváme si nové pivo, zatímco to na sále ztrácí pěnu, a jak už to tak chodí, s klukama, s kterýma jsme se už pár dní neviděli, si musíme dát panáka. Honza Pilar mě zve do blízkých Radovesnic, kde bydlí. Pořádá mejdan, jeho Blanka má narozeniny. ,,Vem kytaru a v sobotu večer tam koukej bejt!“

„V sobotu nehrajeme, to bych moh,“ přijímám pozvání a hned úmluvu zapíjíme vodkou.

„A kdy jedete někam hrát?“ volá na mě z druhé strany stolu Domeček, ,,vemete nás autobusem?“

„Autobusem vás vemem, ale vstupný si musíte zaplatit, my pak máme mrzutosti s pořadatelama. Tenhle víkend máme volnej, protože Karel má nějakou rodinnou sešlost, tak vodmít Roztěž, ale příští sobotu jsme v Církvici u Kutný Hory, bejvá to tam super.“

Honem dopíjím vodku od Honzy, protože ve skleněných dveřích se objevil Karel s vyčítavým výrazem:,,Vás tak poslat pro smrt! Teď se mi tu vožerete a ze zkoušky zase nebude nic! Já se na to vyseru!,“ popadl připravený tác s rumy.  ,,Poďte zkoušet, nebo zase nic neuděláme jako posledně!“ zmizel v sále a my s Vláďou jen pokrčili rameny. ,,Musíme jít.“

Karel s Kačabou se skláněli nad magnetofonem: „Tohle bude bomba, poď si to poslechnout!“ pouštějí novou nahrávku a hned rozdělují úkoly. ,,Petr napíše českej text, já do příští zkoušky rozepíšu akordy, pak to sezpíváme, mohlo by to zabrat“ dopíjí Karel pivo. ,,Zatím si zopáknem to odposledně - Špehýrko, je to v déčku, né abys to zase zvoral! Posledně jsi z toho udělal guláš!“

„Co já zvoral? Nesvaluj to na mě, já nic, já muzikant!“ šklebí se Vláďa. Dopíjíme rumy z tácku a mě už začíná být příjemné teplo. Kačaba odklepnul začátek a zšeřelým sálem staré hospody se line melodie pomalé písničky „Tvá slepá vášeň“. V závěru stoupá zpěv do závratných výšek, takže mě začne škrábat v krku a rozkašlu se. Na zkoušce to nevadí, ale na vystoupení v zakouřeném prostředí bývá utrpení vydržet to a nerozkašlat se. Teď to kompenzuju dalším rumem.

V následujících třech hodinách jsme si zopakovali půl repertoáru, nazkoušeli novou písničku a rozpracovali další. Pak jsme s úlevou vyšli skleněnými dveřmi ke kamarádům, kdosi vytáhl obyčejnou starou kytaru španělku, Vláďa ji naladil a už se kolem dlouhého stolu sborově zpívá ,,Kdo jsi se v lednu narodil“. Je to píseň, v níž se v textu vystřídají všechny měsíce v roce. Účastník, který v onen měsíc slaví narozeniny vstane a musí „obsah celičký“ vypít „do dna, do dna, do dna“…a ostatní ovšem pijí s ním. Není divu, že si nepamatuju, jak jsem se dostal ze zkoušky domů. Vzpomínám si jen na kalhoty, strašlivě zamatlané blátem, noční bloudění po jakémsi staveništi, co je na opačném konci naší čtvrti, a marné přemýšlení, jak jsem se tam octl.

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Pavel Kopáček | úterý 24.11.2009 14:38 | karma článku: 11,03 | přečteno: 874x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Až budu tátou

„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...

12.7.2014 v 12:30 | Karma: 12,02 | Přečteno: 535x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Slunce, voda, vzduch, léto....

Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.

10.7.2014 v 20:59 | Karma: 4,61 | Přečteno: 293x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno - Letní povídka

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

10.7.2014 v 16:59 | Karma: 6,94 | Přečteno: 181x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Pro strach má mít člověk uděláno

Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...

31.3.2014 v 22:19 | Karma: 7,55 | Přečteno: 234x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Na pohřbu

Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“

17.1.2014 v 18:36 | Karma: 9,52 | Přečteno: 656x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Když se běží pro miminka do dlaně. Pohyb pomáhá předčasně narozeným dětem

6. května 2024  15:20

Tak malé, že se vám vejdou do dlaně. Řeč je o předčasně narozených dětech, které stráví začátek...

V predátorských titulech publikovala i Nerudová. Bylo to dávno, hájí se

6. května 2024  15:16

Danuše Nerudová je lídr kandidátky STAN a také aspiruje na post europoslankyně. Česko by ráda...

Kritická místa pod dohledem. I Česko reaguje na hrozbu ruských sabotáží

6. května 2024  15:15

Tajné služby v různých evropských zemí varují vlády, že Rusko plánuje sabotážní akce napříč...

Černý kašel polevil. Nově nakažených ubylo o pětinu

6. května 2024  15:01

V České republice za týden přibylo 1266 případů onemocnění černým kašlem, je to o 338 případů méně...

10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?

V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/