Po každé náročné akci následuje přiměřený trest. Včera jsme to už skutečně přehnali...
„Vstávej! Budíček!“
Protírám si oči a zcela nechápavě se rozhlížím kolem sebe. Kde to sakra jsem? Kolem se chechtá banda chlapů v montérkách. ,,Tak co, už jsi vypozoroval, kde nám teče bojler?“ směje se dobromyslný tlouštík s cigaretou nalepenou v koutku úst.
Konečně mi to došlo! Ráno po probděné noci mě mistr poslal na stavědlo číslo 3, že prý tam teče ohřívač vody. Když jsem se tam dotrmácel zasněženým kolejištěm, prohlásil jsem, že musím chvíli bojler pozorovat, abych zjistil odkud z něj vytéká voda. Pak jsem na židli v umývárně usnul jako špalek.
„Je v hajzlu, kupte si novej!“ odsekl jsem a za všeobecného veselí jsem odkráčel středem. Později, když se o této příhodě dozvěděl Mirek Víšek, prohlásil,že jsem ‚pozorovatel Gunnar Jaaring‘.Myslím, že to byl kdysi v šedesátých nebo sedmdesátých letech nějaký činovník při OSN, ale nejsem si tím zcela jistý. Byla to zkrátka ostuda jak se patří…
Když jsem odpoledne přišel domů a uklidil strašlivý nepořádek po noční jízdě, vytáhl jsem ze skříně psací stroj, založil papír a napsal podání výpovědi z pracovního poměru. Když se budu pořád jen rozhodovat, nikdy se nerozhoupu k činu. Potom jsem se převlékl a šel navštívit Karla Vorlíčka. Šli jsme na pivo do hotelu Tatra.
„Karle,“ osmělil jsem se po třetím pivu, ,,nevím jak začít. Musím ti oznámit, že až skončí sezóna, budeš si muset najít jinýho varhaníka. Končím. Ale abych tě nepostavil před problém uprostřed rozjednaných smluv, dohraju to do jara. Já se totiž budu ženit. Stěhuju se z města pryč, daleko odsud, a o hraní pak už nemůžu vůbec uvažovat. Někoho si najdi. Luboš například pěkně zpívá, vyhrál dokonce nějakou zpěváckou soutěž, taky je bezvadnej klávesista - rozhodně lepší, než já…“
„Počkej, počkej…co tě to nejdnou popadlo, co blbneš? Dyk jsi tou muzikou žil! Nemohl jsi bez ní bejt. Jen si vzpomeň, co jsme za ty léta všechno prožili, co bylo srandy a jaká jsme dobrá parta!“
„Karle, já ti slibuju, že kdykoliv přijedu, že se zastavím, a pudem si třeba pokecat u piva, ale hrát už nemůžu. Stěhuju se. Už jsem podal výpověď v práci, dokonce pustím i svůj byteček!“
„No ty jsi snad nesktečnej cvok! Pustit byt ve městě! Víš, co by sposta lidí dalo za to, aby ho měli? A ty ho jen tak pustíš a půjdeš do nějakýho balíkova zahrabat se mezi krávy? A to tam budeš platit ty dnešní neskutečně zlodějský nájmy těm vyděračům? Nebo máš miliony, aby sis pořídil svůj byt?“
„Karle, je tam božskej klid. Je tam rybník, lesy, tichý večery na návsi s tahací harmonikou…tady by ze mě byl za chvíli notorik! Dneska už jsem v práci usnul a museli mě budit, protože jsme pařili do rána. Takhle už to nejde dál!…A bydlet budu u jedné dámy v rodinným domku, takže tyhle problémy, co nám naši plutokrati zavedli po ‚revoluci‘, ty se mě netýkají.“
„No - já ti to vymlouvat nebudu, je to tvůj život. Ale vzpomeň si na mě,“ zvedl Karel varovně ukazovák, ,,až ti bude po večerech krušno, budeš znuděnej a votrávenej, žena na tobě bude vidět jenom všechno špatný, pak si najde nějakýho frajera s autem a kontem a na tebe se vykašle!“
„Kdepak příteli, taková Lenka není, už jsem ji odhad, a já se většinou v lidech nemejlím!“
„To si povíme za dva tři roky, Petříčku!“
„Pane vrchní, platím! Dneska musím jít brzo spát. Už dvě noci jsem se pořádně nevyspal.“
Přesto jsem nemohl usnout. Hlavou mi vířily myšlenky, co bude dál. Jak to řeknu Ilonce? Jak se s ní mám rozejít, když ona je přeci jediná památka na můj krásný, pomíjivý sen o slunci? Ona mě přesvědčila, že děvčata nejsou jen nespolehlivé namyšlené mondény se zlatými prsteny na každém prstu, kterým jde faleš z úst a zrada u ní znamená denní normál! S Ilonkou jsem poznal první tělesné sblížení, a na to se snad nikdy nedá zapomenout. Ono se to prý říká i v lidových pranostikách. Ilonka sice nebyla úplně první, ale pomíjivé krátkodobé vztahy bez hlubší citové vazby snad ani nelze dost dobře nazvat láskou.
Jak často jsem naletěl na falešné dívčí sliby! Jak často jsem stál v domluvenou hodinu jako blbec někde na rohu s kytkou, kterou jsem nakonec s hořkostí v duši hodil do prvního koše! Ilonka je děvče, na které se dá spolehnout, dovede odhadnout, že kvalita muže není jen ve svalech, kráse, výšce, diplomech či nadité peněžence. Váží si hloubky citu, šíře srdce a výše intelektu, což všechny ty povrchní krásky neumějí, nebo nechtějí umět. Proto mi není jasné, proč má za muže egoistu, který sice umí sehnat peníze, ale učinit svou ženu šťastnou nedovede. Snad proto si našla mně.
Jenomže plížit se po nocích za tajnou láskou je sice romantické, dobrodružné a krásné, ale nemůže to být stálé a jisté. Vždycky mi bylo jasné, že tento jinak krásný vztah je už od počátku odsouzen k zániku.
Lenka není tak bezprostředně oddaná jako Ilonka, má občasné špatné nálady, ‚bolení hlavy,‘ kritiku všeho, co učiním, ale přes tyto zápory vysoko vyniká zmíněná spolehlivost, odpovědnost v životě i ve vedení domácnosti a především - není vdaná!
V práci budou velice překvapení, mají mě bůhví proč za jednoho z nejspolehlivějších a nejlepších dělníků, a teď jim uteču do jakýchsi nejistot…..
Trápil jsem se myšlenkami snad do jedné hodiny, než jsem konečně usnul, neklidný, zpocený a otupělý
