Cirkusácká romance

Večer potemněl oblohu a rozhodil do tmavnoucí modři hrst zlatých hvězd. Po okrajích velkého stanu na plácku na kraji města za hradbami se rozsvítily stovky barevných žárovek a livrejovaný vrátný trhal ústřižky vstupenek četným návštěvníkům večerního představení. Cirkus se chystal na premiéru nového programu. Kruhová manéž zářila žlutým pískem a v zákulisí za rudou oponou panoval čilý ruch. Artisté si na volném místě ještě zkoušeli přemety, flitry na dresech se jen míhaly prostorem. Krasojezdkyně se mazlila s koněm Harrym, hladila ho po tlamě a dala mu kostku cukru. Venku ve zvěřinci se v zamřížovaných maringotkách neklidně v malém prostoru probíhali medvědi a uvnitř stanu nad zdobenou oponou začala ryčně hrát cirkusová kapela Offenbachův Kankán..

V potemnělém prostoru za stanem byl ještě poměrný klid. Maringotky, seřazené v řadě vedle sebe, svítily okénky do šera, umělci se právě převlékali k vystoupení. Jen tenťáci v pruhovaných trikách s potetovanýma rukama seděli kolem ohýnku u maringotky číslo dvanáct, popíjeli láhvové pivo a povídali si o životě. Jediný mladý Honza, nováček, u cirkusu zaměstnaný teprve půl roku, neklidně procházel kolem stanů, stájí a maringotek, chvíli pozoroval návštěvníky, kteří zaujímali místa na tribunách kolem manéže, pokuřoval, ale cigaretu, z které dvakrát-třikrát popotáhl, zahodil a zašlápl do slámy na zemi. Co chvíli přistoupil k zadnímu plátěnému vstupu pro umělce, odhrnul celtovinu a spočinul pohledem na černovlasé Agátě, která se s ostatními artisty připravovala na vystoupení. Modrá minisukýnka se při saltech a výskocích vykasala a odhalovala bílé kalhotky nad nádhernýma snědýma nohama. Štíhlé tělo se napínalo a ohýbalo pod blýskavým tyrkysově modrým trikotem, zdůrazňujícím svůdnou klenbu ňader a pevné břicho. Obličej, decentně nalíčený, lemovaný záplavou tmavých vlasů, měl orientální rysy, které Honzu přiváděly k šílenství. Agáta si mezi dvěma skoky všimla Honzy, nakukujícího, napůl skrytého za plachtovinou, a svůdně na něj mrkla. Z šapitó byl slyšet šum hlasů návštěvníků. Kapela ztichla a z manéže bylo slyšet silný hlas ředitele Havránka, který vítal návštěvníky. Pak do manéže vletěla skupina akrobatů, svižně a sebejistě vyšplhala po provazových žebřících na malou terasu až vysoko nahoře pod střechou. Bílé trikoty na svalnatých štíhlých tělech artistů kontrastovaly s modrými minikostýmky dívek. Náhle kapela ztichla a ticho protínal jen dlouhý dramatický virbl bubeníka. Jeden akrobat popadl Agátu za ruce, rozhoupal a velkým saltem přehodil dívku ve velké výšce nad manéží až k druhé plošině na druhé straně. Tam už čekal druhý artista, který ji zručně chytil za ruce a postavil na terasu k sobě. Stan zašuměl potleskem a kapela zařičela hlučným pochodem. Vystoupení skupiny trvalo ještě asi deset minut, pak se dole v manéži ukláněli a za nadšeného aplausu odběhli za rudou oponu. Honza s úsměvem čekal na Agátu. Přiběhla celá rozzářená úspěchem, oči jé zářily nadšením, ale Honza zkameněl. Minula chlapce bez povšimnutí a vrhla se nadšeně do náruče Ivanovi, který nadutě a majetnicky stál u skupinky velbloudů. Vysoký štíhlý elegán byl proslulý aférami se všemi děvčaty z cirkusu. „Prevít!“ pomyslel si Honza. Agáta mu učarovala hned od okamžiku, kdy u cirkusu nastoupil. Uviděl ji jen podomácku, když věšela mezi maringotkami prádlo, dlouhé vlasy měla stažené do ohonu velkou ozdobnou sponou a na sobě měla staré tepláky a kostkovanou zástěru. Přesto nedokázala zakrýt svou orientální krásu a Honza, který byl na cestě z ředitelské maringotky, na ni mohl nechat oči. Usmála se na něj bělostnými zuby v opáleném obličeji a ubohý chlapec byl ztracen. Sledoval dívku na každém kroku, zanedbával práci a už několikrát dostal varování od principála. Bloumal po městech, kde zrovna cirkus hostoval, stavěl a boural stan, vypřahal maringotky, pomáhal krmit zvířata, ale s nikým se nespřátelil, s nikým se nestýkal, protože měl stále plnou hlavu krásné akrobatky. Ta se k němu chovala přátelsky, ale neposkytovala mu žádnou naději na bližší kontakty Trápilo ho to, ale nerezignoval. Chce to čas, ona pozná, co k ní cítím, koneckonců se známe chvilku…a ona celou tu dobu chodí s Ivanem, s tím primitivem od velbloudů, co na něm ty holky vidí…

Do manéže vběhli klauni, obecenstvo bouřilo smíchy, ale Honza odešel z areálu cirkusu. Přebloumal po mostě a na zámostí se opřel o kmen staleté lípy. U řeky bylo ticho, hvězdy se koupaly v tiché hladině, město svítilo na druhém břehu. Byl nádherný letní večer, ale pro Honzu skončil svět. Bylo mu hořko a hruď mu svíralo dusné zklamání. „Proč zrovna já mám takovou smůlu…“ Krásné oči snědé dívky mu tančily tmou..

Vrátil se do cirkusu až dlouho v noci. Představení dávno skončilo, všude byla tma a ticho, jen v ředitelské maringotce prosvítalo okénkem slabé světlo. Zpod jednoho vozu vyběhl velký pes a otřel se Honzovi o nohy. „Klid Princi, to jsem já“, pohladil zvíře. Chvilku se zastavil u domečku na kolech, ve kterém spala Agáta. Na schůdkách spatřil velké Ivanovy boty. To už je moc!..Odhrnul plátěný vchod do šapitó a přešel do zšeřelé manéže. Z venku sem prosvítalo trochu světla, tak bez rozsvícení našel provazový žebřík, vyšplhal nahoru na plošinu, otřel dlaní madla. Tady na ty úchytky se držela…a tady skákala ta krásná salta…Honza ještě chvíli rozjímal. Popadl šátek, který kdysi potají sebral ze šňůry s prádlem, které onen první den věšela mezi maringotkami, políbil ho, pohlédl do temné hlubiny pod sebou…a pak skočil.