Studénka apod.: Kde kritika nestačí

Po pročtení některých blogů, které se věnovaly vlakovému neštěstí ve Studénce, nebo věcmi s tím nějak souvisejícími, se v tomto článku pokusím zaměřit na samotnou podstatu těchto problémů s nástinem možných řešení. 

Systém nebo člověk?

Hodně diskutovaným tématem bylo tvrzení, že (politický, společenský) systém vede člověka k určitému typu chování, např. k jízdě na červenou. To může být do jisté míry pravda, ale konečné rozhodnutí, jak se zachovat, je vždy a pouze na člověku. Člověk je nakonec tím, kdo rozhodne, nikoliv systém.

Otázkou je, nakolik nás systém zde v ČR ovlivňuje, abychom mohli nějak ospravedlnit, resp. vůbec pochopit určité jednání. Osobně jsem silně přesvědčen o tom, že drtivá většina hrubých dopravních přestupků nemá ekonomickou nebo nějakou jinou ušlechtilejší motivaci. Bydlím u celkem frekventované silnice, kde je možné pravidelně pozorovat, že rychlost dodržuje menšina řidičů, a že ti, kteří jezdí jako hovada, takto jezdí jak směrem ráno do města, tak i odpoledne ven z města včetně víkendů a svátků. Ano, občas se může stát, že šéf je v lepším případě idiot, nebo v horším případě gauner, kterému jde především o ekonomický zisk – bez ohledu na dopravní předpisy, třeba. V tom případě máme ale volbu od něj odejít a hledat si práci jinde. Že je to v dnešní době složité, skoro až nemožné? Že by člověk také mohl skončit bez peněz, jako bezdomovec? Ano, i to je možné! Ale jak moc je pravděpodobné, že se tak stane, když se budu chovat zodpovědně? Když využiju všechny možnosti, které mi tento stát nabízí? Nebo dokonce, když se pokusím hledat si práci i mimo ČR? ... Nezlobte se na mne, ale opravdu nejsem ochoten akceptovat tvrzení, že jsme na tom pomalu stejně jako v Mexiku. Nebo dokažte, že se mýlím.

Davová psychóza

Značným problémem, který se podle některých informací projevil i ve Studénce, je davová psychóza, což ale přímo se systémem nesouvisí. Prostě ostatní auta jezdí na červenou a mě to k tomu také svádí. Co s tím? S morálně silnými jedinci to nehne ani o píď. Pokud nejsem morálně příliš „zdatný“, tak co by mne od tohoto chování mohlo odradit? Nějaká jiná, silnější motivace, ať už pozitivní nebo negativní. V praxi se používá téměř výhradně ta negativní, přesněji: strach z postihu. Která ovšem dobře nefunguje, protože řidiče často nikdo nepotrestá – viz masivní jízda přes přejezd na červenou bez udělování pokut.

Pozitivní, i když značně fantasmagorickou motivací by bylo např. vyplatit řidičům, poslušně čekajícím na blikajícím přejezdu, jistou finanční částku. Třeba 100 Kč. Schválně, kdo z řidičů by v takovém případě na přejezdu počkal? Nebo ještě jinak: jak velká by ta částka musela být, aby byli ochotni nepřejíždět na červenou ti, kteří jinak normálně přejíždějí?

Jsem schopen pochopit, se skřípěním všech zubů, že někteří ten blikající přejezd přejedou hlavně proto, že nechtějí být za pitomce. Apeluji proto na všechny, kdo se trochu vyznají v psychologii a podobných věcech: Je možné použít nějaký jednoduchý psychologický prostředek, trik, který by mohli tito řidiči aplikovat sami na sebe? Pokud k tomu někdo máte co říct, myslím, že by bylo lepší uveřejnit to formou samostatného článku s odkazem na tento článek, spíše než komentářem.

Kritizovat nestačí

Tak, jako společenský systém ovlivňuje chování lidí, je tento systém naopak sám lidmi ovlivňován. Přesněji řečeno, jejich činností, ale i jejich nečinností. Co z toho plyne? Že lidé mají možnost změnit svou aktivitou systém podle svých cílů. Někdo má větší možnosti, schopnosti, a tedy také větší potenciál něco změnit, někdo menší. Aktivně se zapojit do změny ale může opravdu každý. Každý má možnost naplnit svůj potenciál. Není třeba, aby každý z nás byl tak odvážný, výřečný a organizačně schopný jako Martin Konvička, ať už si o něm jinak myslíte cokoliv. Ale proč třeba nevěnovat čtvrt, půlhodinku denně něčemu užitečnému pro ostatní? Něčemu, co vás převyšuje? Něčemu, v co věříte, že MÁ SMYSL?

Můžete třeba realizovat nějakou činnost, dokončit projekt, a potom nám o tom zde poreferovat na blogu. Člověku přinese nepoměrně větší radost to, když sdílí svůj úspěch s ostatními. Zdejší admíni by možná mohli založit k tomuto účelu vlastní rubriku, bude-li zájem.  

Ano, tyto činnosti by MĚLI dělat lidé, kteří jsou za to placení. Ano, stát by se MĚL starat. Jenomže nezřídka kdy tomu tak prostě není a my všichni to dobře víme. Mluvit o tom, že ten a ten měl udělat to a to, že stát měl udělat to a to, ke změně nestačí. A chceme-li změnu, tak bychom o ni měli také aktivně usilovat, protože nikdo jiný to za nás prostě neudělá.

Zpět ke Studénce

Výše jsem napsal, že chceme-li změnu, je nutné, abychom o ní také aktivně usilovali. Co konkrétně můžeme v tomto případě tedy dělat?

Zde http://ostrava.idnes.cz/cervena-na-prejezdu-ve-studence-nekterym-stale-nevadi-pfm-/ostrava-zpravy.aspx?c=A150728_2180352_ostrava-zpravy_jog

se píše, že se přes přejezd na červenou jezdí vesele dál, i když policisté pravidelně kontrolují a vyhodnocují záznamy z kamer na přejezdu.

První, o co bych usiloval, je zjistit, PROČ tomu tak je. Zajímaly by mne odpovědi především na následující otázky:

Znamená to, že hříšníci nejsou pokutováni?

Existuje pro to nějaký relevantní důvod?

Je těch hříšníků tolik, že to prostě nelze „ručně“ stihnout, protože chybí nějaký automatizovaný systém?

Pokud ano, proč chybí? Je to otázka aktuální nedostupnosti, financí, legislativy,…?

Pokud někdo z vás zná relevantní odpovědi na výše položené otázky (nebo ví, jak se zeptat lépe), asi by bylo nejlepší prezentovat je formou samostatného článku než formou komentáře pod článkem. Najde se nějaký skutečně fundovaný odborník, který ten problém detailně rozebere a přiblíží laické veřejnosti s návrhem, jak efektivně minimalizovat pravděpodobnost opakování podobné tragédie v budoucnu? Za použití v praxi snadno a rychle průchodného postupu?

Děkuji za pozornost