Recenze knihy Konec manipulace – už s vámi nebudou orat!

Aneb: Jak se stát komunikační šelmou a vyběhnout s blbečkama, kteří jsou přesvědčeni o své bezmezné, povětšinou nejenom diskutérské genialitě.

Už se vám to pravděpodobně párkrát stalo: Střetli jste se, ať už přímo tváří v tvář anebo jenom u klávesnice, s někým, jehož rozumové schopnosti byly evidentně hluboko pod rozsah toho, jak se dotyčný navenek prezentoval. Oplýval, oproti vám, však jednou zásadní diskutérskou výhodou – ovládal, někdy až s ďábelsky řemeslně vypiplanou schopností, něco, čemu se říká: řečnické triky.

Co to je? Jednoduše řečeno, jsou to prostředky, které porušují (někdy až velmi brutálně) elementární zásady slušné diskuse (najděte si je!). No a tato kniha je především o tom, jak takové řečnické triky v praxi vypadají, jak se jim efektivně bránit, jak v diskusi alespoň neprohrát a jak dát blbounovi obecnému s hypertrofovaným egem důrazně na srozuměnou, aby se napříště ani nepokoušel o nějaké trikaření s vámi.

 

Historie řečnických triků - od antiky po moderní svět

Po nutném vysvětlení a vymezení základních pojmů, jako např. manipulace vs. motivace, dialektika, eristická dialektika, sofistika aj., se autor směle pouští do historie. Od velikánů Antiky, např. Sokrata, Aristotela, Cicerona přes Machiavelliho, Schopenhauera, Karla Čapka až po dnešní, pro většinu čtenářů asi ne úplně známé autory (snad vyjma Františka Koukolíka). Prezentuje a přežvýkává jejich názory a idey do podoby srozumitelné pro běžného člověka. Řada těchto velikánů historie měla určitou svou soustavu (nebo výčet) řečnických triků, triky z různých soustav se významově různě překrývaly anebo splývaly. Autor poctivě a přitom s lehkostí popisuje jednotlivé triky z různých soustav, uvádí jejich vzájemný vztah a podává jednoduché, vysvětlující příklady z běžné komunikace, někdy velmi trefně humorné (např. trik H38). Jen tak pro zajímavost: kniha popisuje celkem 128 řečnických triků. Autor se poctivě snaží na nic podstatného u nich nezapomenout.

V této části knihy přitom zdaleka nenajdete „pouhopouhý“ výčet triků, ale také spoustu věcí „okolo“, které společně utvářejí širší náhled na psychologii mezilidské komunikace.  Vše napsáno jednoduše a normálně lidsky srozumitelně – bez formalistických kudrlinek sobotkovského stylu a nánosu patosu literatury především americké provenience.  Nemusíte se tedy bát, že by vám autor nějak naznačoval, že po přečtení této knihy se stanete živoucí legendou na věčné časy a nikdy jinak, anebo že si kvůli vám budou ženský trhat rodidla nebo muži své peněženky.  

Zde je třeba vyzdvihnout jednu věc. Pročíst takovou haldu pramenů a analyzovat informace v nich nezvládne jen tak někdo. Je obdivuhodný výkon oškrábat tyto informace od slupky balastu, od dávné téměř nesrozumitelnosti a obšírnosti, vytáhnout z nich to nejpodstatnější a zpřístupnit je elegantní formou průměrnému čtenáři; a to vše na pár desítkách stran textu. Jak autor sám přiznává - s některými věcmi (např. pojmem Ulyxes) měl průběžně celkem problém. 

Ale to se přece nedá všechno naučit …

Neučte se to, učení je pro blbce. :) Umějte to vše bez učení…

Teď vážně. Učit se nazpaměť všech 128 triků a obranu proti nim, tzv. protitriky, by v dnešní hektické době nebylo asi dvakrát efektivní. Navíc by to neposkytovalo žádnou obranu proti trikům budoucím, novým a vylepšeným.  Tak co s tím? To je právě hlavním přínosem této knihy. 

Autor říká, že všechny řečnické triky, včetně těch budoucích, ještě nenarozených, jsou vlastně pouze jedním, jediným trikem. Přesněji řečeno: mají stejnou podstatu. Autor uvádí analogii s Archimédovým zákonem. Znáte ho, ne? „Těleso ponořené do tekutiny …. “ A úplně stejně je to s „trikovým zákonem“ (čítající cca 15 vět – v knize „překvapivě“ též uveden). S jeho znalostí lze proti konkrétnímu triku (i v budoucnu objevenému), snadno odvodit protitrik. Jakousi esencí tohoto trikového zákona je potom tzv. multimetodická tabulka řečnických triků, kam autor jednak přehledně začlenil výše uvedené triky, ale také ponechal čtenářům prostor pro začlenění triků budoucích (resp. těch, které ještě nebyly popsány). Z multimetodické tabulky lze navíc také poměrně jednoduše triky budoucí odvozovat. Autor sám uvádí 3 příklady, které si lze snadno představit v běžné komunikační praxi.

Co v knize ještě najdete?

Další zajímavé věci. Namátkou:

• důkladnější rozbor určitých druhů trikaření, např. trikaření s hlasitostí argumentace, trikaření s politickým postavením mluvčího … a jeden z nejdrsnějších triků vůbec: negligace možnosti srovnávat,
• sebetriky, tj. když trikaříme sami sebe a vrýváme si do mozku předsudky,
• zajímavé srovnání triků a protitriků s fyzickou sebeobranou,
• ale také třeba zmínku o dezinformačních webech,
• problematiku reklamy a image – kdy jde o férové sdělení a kdy o svinskej klam,
• pár zajímavostí o zakladateli politologie:  Niccolo Machiavelli.

A co v ní nenajdete

Autor uvádí, že veškeré protitriky si lze odvodit pomocí psychovzorců (pár slov o nich v knize také je, ovšem pro ucelenější vhled do problematiky musíte zapátrat jinde), ale v podstatě jsem v knize nenašel žádný názorný příklad. Což zřejmě souvisí s tím, co bylo uvedeno v předchozím souvětí.  Pokud ovšem za nový psychovzorec nepovažujeme také know-how o porušení míry (trikem) a jejím narovnání (protitrikem). Pak by to bylo ok.

Je mi jasné, že většina čtenářů nad mojí následující připomínkou moc plakat nebude: Ale přesto si myslím, že by bylo dobré alespoň naznačit, jak autor došel od stylu systému jednotlivých soustav triků až k trikovému zákonu.  V knize to působí dojmem, jako kdyby se Newtonovi sesypal na hlavu rovnou celej ovocnej sad.

Ještě k těm psychovzorcům:

Myslím, že by nebylo úplně od věci vytvořit něco jako: „Myslíme v psychovzorcích“. Knihu (mohla by být i s cvičebnicí), která by zasvětila začátečníky do toho, jak tuto věc používat v každodenní praxi. Nemyslím, že je snadné s nimi ihned po nastudování jejich definic v praxi mistrovsky žonglovat a využít tak jejich potenciál skutečně naplno.

Celkové hodnocení

Na férovku?

Autorovu oblíbenou, často používanou frázi, že s jeho objevy XYZ se vývoj posune kvalitativně zhruba o tolik, o kolik se posunul vývoj od psacích strojů směrem k počítačům, jsem v minulosti bral tak trochu s rezervou. Mezilidskou komunikací se na profi úrovni nezabývám, ale každodenně v ní žiju a zajímám se o ni. Když však zavzpomínám a porovnám vše, co jsem se od řady zahraničních autorů v této oblasti dozvěděl, s tím, co prezentuje autor této knihy, přijde mi, že autor je tak o level nad nimi. Z mých vlastních zkušeností dávám autorovi v podstatě zapravdu v tom, že „moderní“ svět funguje z valné části na úrovni metod a nikoliv multimetod. Odborníci, mágové, guruové jakoby postupovali taxativně, případ od případu, … snad nikdy jsem nezaznamenal, že by někdo jiný kromě Davida Grubera přišel s nějakým obecně platným, v praxi dobře fungujícím vzorcem.

Kniha je napsána čtivým, lidsky snadno srozumitelným jazykem s množstvím důležitých zarámovaných poznámek a schémat (které na můj vkus působí poněkud až moc zdobně). 

Knihu proto jednoznačně doporučuji všem, kteří se v oblasti mezilidské komunikace chtějí posunout dopředu.

Pardon – už jsem s recenzí u konce a ještě jsem nejmenoval autora té trikové a protitrikové encyklopedie. Ale jistě jej uhodnete sami :).