Time management - od historie k novému systému pojmů - recenze

„Nejcennější v našem životě je čas … Nikdy jej totiž nemůžeme vrátit. Náš úspěch a spokojenost v životě závisejí do značné míry na tom, jak dokážeme využít čas potřebný pro příjem informací …

Těmito velmi trefnými slovy uvádí na poli soft skills  známý český autor David Gruber svou knihu: Time Management. Prokrastinace, konflikty, vyjednávání, emaily, mobily, angličtina. Vydalo nakladatelství Management Press ve skupině Albatros Media, 2017, celkem 268 stran. Jde o výrazně aktualizované a rozšířené vydání bestselleru, který je v dřívějších vydáních na našem knižním trhu již od roku 2002. Viz obrázky – obálky prvního, třetího a čtvrtého vydání knihy.

Já se v této recenzi zaměřím pouze na to, čím se čtvrté vydání nejvíce odlišuje od předchozích vydání (kromě pochopitelného podchycení stále masovějšího přechodu od papíru k elektronice).

Tedy zaměřím se cca na první třetinu knihy, která popisuje hlavně historii time managementu ve světě a v českých zemích včetně širšího autorova díla od počátku po nedávnou minulost (r. 2017).

Začíná se nezbytným vymezením základních pojmů. Pojem „time management“ měl v naší zemi od 80. let ekvivalent „osobní informační systém“. Pojem „osobní informační systém“ dle mého názoru nebyl k pochopení textu zvolen úplně ideálně – je to ale dáno spíše historickými souvislostmi.

Autor svěže, stručně a bez kudrlinek popisuje time management v podstatě v celé historii lidstva. Začíná, jako obvykle, v pravěku :)

Postupně se dostane na současný Západ a do USA, kde zmiňuje mj. guru Stephena Coveyho (jehož samozřejmě nelze nezmínit) a principiální rozdíly (stručně, ale jasně) mezi různými generacemi time managementu.

Nejsem v historických aspektech této disciplíny kovaný a tak mi nezbylo než použít strejdu Googla a stát se na chvilku „profesorem všeho“ (jak se David Gruber kdysi trefně vyjádřil: „S wikipedii kdejaký blb profesorem všeho jest.“). Strejda Google mi řekl, že v historii time managementu by nebyla od věci taktéž zmínka o jistém panu Taylorovi, který své snažení o časovou efektivitu nazval pojmem „Scientific management“. Jeho kniha vyšla roku 1911. Frederic Taylor bývá největší měrou považován za zakladatele moderní teorie řízení.

Určitě by se v knize hodilo i zmínit to, kdo je autorem onoho pověstného výroku: „Time is money“ (a hlavně: kdy ho ta dotyčná osoba vyslovila). Lze sice namítnout, že by to každý, kdo má alespoň maturitu měl vědět, nicméně realita je zřejmě taková, že to odhadem tak 90 – 95 procent lidí netuší. A netušil jsem to ani já (přesto si však nemyslím, že jsem úplnej blbec :)). 

Historie time managementu v českých zemích po roce 1945 je v knize informačně nejbohatší. Autor zde mj. popisuje to, jak se vlastně k této problematice dostal a jak postupem času vyvinul své vlastní techniky duševní práce (terminus technicus), které se dá označit za jeho životní dílo – česká obdoba dnes velmi populárního termínu soft skills. To všechno dokázal za železnou oponou. Bez kontaktu se Západem. A jakožto nečlen totalitní strany, což mu také dávali ti politicky uvědomělejší náležitě sežrat … Autor zmiňuje přátelství a kolegialitu s dr. Jiřím Tomanem, který byl po roce 1945 po dlouhá desetiletí u nás prakticky jediným odborníkem v oblasti efektivní duševní práce a sebezdokonalování, a jehož nástupcem, rozšiřitelem a inovátorem se autor posléze s jeho vědomím a souhlasem stal. Vrcholu popularity v předrevolučním období dosáhl autor v letech 80., kdy vytvořil a uváděl velmi populární a vysoce sledované televizní seriály: o rychločtení (r. 1986, podle údajů jej tehdy sledovalo přes 1 milion diváků) a v roce 1988 o počítačích, o internetu a o hospodaření s časem obecně. Je třeba dodat, že kvůli Gruberovu politickému nepřesvědčení o „úžasné bratrské pomoci SSSR v roce 1968“ nemohla být o nějaké jeho vědecké kariéře či přispívání do impaktovaných vědeckých časopisů ani řeč. Prostě – politický zákaz všemocné strany, který se tehdy jevil jako celoživotní.  Titul inženýra pro Davida Grubera byla tehdy konečná.

Poznámka:

Na internetu je dostupný pouze 1. díl původního seriálu o rychločtení, ostatní se mi bohužel dohledat nepodařilo. Archív České televize Ostrava zničila povodeň roku 1997. Autor však uvádí, že je má k dispozici na harddisku, tak třeba se někdy dočkáme zveřejnění. Jsem přesvědčen, že by to spoustu lidí zajímalo – třeba jen z nostalgie. Já bych tedy byl velmi pro. Z druhého autorova televizního seriálu – o time managementu, tedy tehdejším pojmem o osobním informačním systému a zavádění osobních počítačů – však je krátkých videí na internetu více. Mohu prozradit, že pracovně se celý seriál v televizní redakci nazýval Osobní informační systémy a využití počítačů. Stručný název Počítačová dilemata přišel až těsně před jeho dokončením. Namátkou ukázky:

https://www.youtube.com/watch?v=-AivaG8gtB8

https://www.youtube.com/watch?v=dclZinElgCc

https://www.youtube.com/watch?v=QBwmsPn29zg

https://www.youtube.com/watch?v=QBwmsPn29zg  (počítač umí i zpracovat text – to je bomba!)

Po revoluci Gruber pojede všude na zelenou, řeklo by se. A ono ne. Otevřené hranice, svoboda podnikání a benevolentní tržní prostředí s sebou přinesly zahraniční velkokapitál, kterému šikovný český kutil, který si vybudoval své know-how prakticky na koleně, jen ztěžka mohl být rovnocenným soupeřem. Tím spíše, když tehdejší vládní garnitura svou naivitou tento prozápadní přístup silně podporovala. Tím spíše, když se příchozí velkokapitál leckdy choval trochu jako kolonizátor nově dobytých území než jako férový obchodní partner a neštítil se používat i takových prostředků, jako třeba masové podplácení, vyhrožování ztrátou místa apod.

„Co je české, to je špatné“, znělo heslo tehdejších dnů. Dnes, po takřka třicetiletém vystřízlivění, se karta pomalu obrací … alespoň v to pevně doufejme!

Poznámka:

Ostatně, svou zkušenost s tím, že původ ze země bývalého Východního bloku nemusí být zrovna nejlepší navštívenka pro život v emigraci, zažila v tom pověstně hypertolerantním Švédsku na vlastní kůži celosvětově známá česká modelka Pavlína Pořízková. Dokonce jí tam dali přezdívku: „Zasranej komunistickej debil.“

Ani po nájezdu velkokapitálových kolonizátorů se však Gruber nevzdal a dál rozvíjel a vylepšoval své techniky duševní práce. Začal pořádat průkopnické komerční kursy svého autorského know-how i  speciálně v oblasti hospodaření s časem, často za řádově nižší ceny v přinejmenším srovnatelné kvalitě v porovnání s těmi „best of the world“. Autorsky zpracoval podrobný manuál pro plánovací systémy ADK Grada (1993):

Nicméně, s podvodníky a různými vykradači duševního vlastnictví Gruber bojuje dodnes.

Postupem času dostaly autorovy „techniky duševní práce“ nový název: beneopedie (2009, ochranná známka, majitelem je sám autor). Nad beneopedií a jeho dvojčetem beneologií pak autor elegantně vytvořil nový systém pojmů. Beneopedii rozdělil na jednotlivé podoblasti, jako např. perceptopedie (jak efektivně přijímat informace), memoropedie a cogitopedie (jak uchovávat a zpracovávat informace), expresopedie (jak správně informace vydávat), … celkem jich autor uvedl několik desítek. Přesně spočítáno, dvacet dvojic pojmů. Každá z těchto podoblastí - X-logie - má k sobě přidruženou X-pedii.  Podstatou je, že X-logie je soubor znalostí o X, přidružená X-pedie je o tom, jak se to naučit dobře dělat, a výsledkem je umění řídit tento problém – nějaký „management“.

Příklad z knihy:

Temporologie: zabývá se hospodařením s časem

Temporopedie: zabývá se tím, jak se naučit hospodařit s časem

Time management: výsledek temporopedie, tedy výsledek toho, co nastudujeme a v každodenní praxi děláme

Autor dodává, že všechny výše uvedené nové pojmy nejsou jen přelakování toho, co zde již existovalo, do zářivějších barev, ale že každá z výše jmenovaných oblastí se řeší pomocí světově nové metodologie – tj. pomocí farmulti metody a psychovzorců (oba pojmy mají ochranné známky). 

Autor uvádí pro jednotlivé „logie“ a „pedie“ také jejich anglické ekvivalenty, tedy např. beneology, beneopedics, temporology, perceptology, resp. popsal způsob, jak si je odvodit.

Faktem je, že řada těchto ekvivalentů již v anglicky psané literatuře dříve existovala anebo existuje, některé z nich už pár desítek let před vydáním této knihy. Některé z těchto pojmů mají podobný význam, některé odlišný, některé tak půl na půl a u některých se mi jejich význam nepovedlo dohledat.

Namátkou uvádím odkazy na některé z těchto pojmů na zahraničních webech. Pokud se vám nebude chtít všechny je rozklikávat, spokojte se aspoň občas s mou stručnou charakteristikou hned za těmito odkazy.

temporology

https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-94-010-0155-7_43 (2003) Zde se temporology týká přírodovědeckého měření času, technických nástrojů měření času (typu stopky), teorie relativity času apod.

perceptology

http://www.lulu.com/shop/james-osler/perceptology-the-science-of-comprehension-that-is-universal-instructional-design-through-visualus-metacognetic-mechanics-technology-engineering-and-optimal-instruction/hardcover/product-6472199.html (2010) Zde je perceptology popisována blízce Gruberovu pojetí, tedy věda týkající se vnímání. Jejím jádrem je však odlišná záležitost – jakýsi  podrobný analytický matematický nástroj vnímání, doslova “The Visualus Visioneering Volumetric” constructed with three–dimensional mathematics…“

scribology

https://truscribe.com/scribology/ (2019) Týká se reklamních animovaných videí.

linguology

http://linguology.blogspot.com/2005/10/whats-linguology.html (2005) Je charakterizována jako nový přístup k jazykům. Doslova: „It's not linguistics in any sense that is currently practiced. Linguistics is more like dissecting the frog in biology class. Linguology is admiring a frog as it comes from the shore into the water.“ Tedy česky: „Není to v žádném smyslu lingvistika taková, jak je dosud praktikována. Lingvistika je o tom, jak rozpitvat žábu ve školním předmětu biologie, linguologie obdivuje žábu skákající ze břehu do vody.“

memorology

https://www.worldcat.org/title/memorology-science-of-memory/oclc/7044761 (1956) Věda o paměti, zde tedy shodné pojetí jako Gruber.

conflictology

http://journal-of-conflictology.uoc.edu/joc/en/index.php/journal-of-conflictology/article/view/vol1iss1-vinyamata.html (2010)

creatology

https://trademarks.justia.com/774/36/creatology-77436862.html (2008) Jde o ochrannou známku pro mechanické hračky, panenky, mechanické hlavolamy apod.

leisurology:

http://leisurology.blogspot.com/2010/10/what-is-leisurology.html (2010) Charakteristika: Leisurology is the art of nourishing the parts of your self that call you to do the things you most dream of doing. Tedy jde o „umění podporovat části sebe sama, které vás vyzývají k dělání věcí, o nichž nejvíce sníte“.

Někdy jde tedy o obsah velmi podobný, jindy naprosto odtažitý. Vytknul bych autorovi toto: Někdy by to mohlo vést ke zmatení pojmů, zejména kdyby byli účastníky Gruberových kurzů lidé pocházející z anglicky mluvících zemí, kteří by k tomu jinému významu daného slova přišli dříve než k jeho grubrovskému významu.

Nesdílím autorovo nadšení pro používání výše uvedeného pojmového aparátu v praxi. Mám dojem, že každá dvojice příbuzných „logií“ a „pedií“ se velmi silně významově překrývá, což by asi reálně bylo pro značnou část lidí celkem matoucí. Nevidím proto zásadní důvod, proč nezůstat pouze u „logií“, které by v sobě již zahrnovaly původně oddělené „pedie“. Oddělení by snad mělo význam v případě, kdy by nějaká „pedie“ obsahovala větší množství velmi specifických, odlišných informací od její „logie“. Což asi nebude příliš častý případ vzhledem k tomu, že „pedie“ v sobě z principu věci musí obsahovat podstatné informace z „logie“. Já osobně si toto u těch uvedených „pedií“ nedokážu moc představit – počítaje s tím, že všechny „pedie“ budou pouze stavět nad společnými obecnými principy, jak se něčemu naučit a nebudou je tedy zahrnovat samy o sobě. 

I přes uvedené výtky, které jsou ale marginálního charakteru, je přínos dlouholetého autorova díla zcela nepopiratelný. Zkuste se zeptat absolventů jeho kurzů, kde figurují i některé velmi známé vysoce vzdělané osobnosti. Sám jsem se přesvědčil, že psychovzorce mají cosi do sebe, že to není nějaký teoretický, ale jinak v praxi nepoužitelný canc. Asi nejlepší v moři důkazů je zde:

https://akvankova.cz/ODopisTDP.pdf

Poznámka

Pár knih o seberozvoji, většinou z americké provenience jsem již přečetl, ale nikde jsem nenarazil na něco, by se svým pojetím psychovzorcům podobalo. Toto čtivo bylo typu: když máš problém A, udělej prostě B, jinak se stane C. Nějaké hlubší bádání po tom, PROČ vlastně udělat B a ne D, bylo poskrovnu. Nedej bože, aby bylo vyjádřeno elementární matematikou základní školy… tedy psychomatematicky.

Nevím, třeba je to dáno tím, že po tom na Západě není moc poptávka – chceme rychlé a efektivní řešení; s přemýšlením se zdržovat nebudeme, dost to bolí. A pozoruji, že tento trend se mílovými kroky blíží i k nám. Takže nezapomeňte: hlavně nemyslet. :)

Nemám proto důvod nějak zpochybňovat celosvětovou unikátnost psychovzorců. Vám, kteří máte k americkému vědění bezbřehý obdiv, kteří tedy máte zásadní problém s tím, že ČR není v problematice osobního rozvoje v porovnání s vyspělým Západem (a s USA zvlášť) zaostalou planetou opic, mám jednoduché řešení: Tak prostě dokažte opak. Podotýkám – seriózně, nikoliv nepodloženými odsuzujícími výkřiky ve stylu internetové diskusní kanálie. Hledejte, citujte, prošťárejte internet skrz naskrz, analyzujte, porovnávejte, … jestli náhodou neobjevíte něco lepšího, efektivnějšího, co psychovzorce definitivně pošle na smetiště dějin jakožto slepou vývojovou uličku. Hodně štěstí, ehm!

Je proto zcela nepochopitelné, že všechna ministerstva školství toto know-how v podstatě celou dobu totálně ignorovala. I kdyby šlo „pouze“ o rychločtení - povinné zavedení jeho autorské grubrovské podoby s psychovzorci do školních osnov by bylo pro žáky a studenty určitě přínosné. Měli by oproti svým vrstevníkům jinde na světě velkou výhodu. Jinými slovy: Byli by konkurenceschopnější, naše země by byla ekonomicky a znalostně silnější.

Nebo znáte nějakou zemi na světě, kde by něco podobného zavedení psychovzorců  již probíhalo? Já tedy ne. A takto to mohlo probíhat již 30 let. Přitom autor své know-how sám aktivně nabízel. Odpověď byla často ve stylu „my se Vám ozveme“ („a teď už jděte do prdele“).

Jsem zvědav, jestli se někdy hnou ledy.