Co skutečně hodnotného můžeme Evropě a světu nabídnout my?

Před nedávnem se na blogu objevil zajímavý seriál o tzv. rychločtení. Pojednává o jeho počátcích v 80. letech až po možnosti jeho zavedení do běžné školní výuky.

Podle informací uvedených v seriálu lze rychločtením průměrně dosáhnout 2-3 krát rychlejšího čtení textů při jeho současně výrazně vyšším porozumění. Je jasné, že takto se asi nebudou číst texty vysoké náročnosti (upřímně: kolikrát za život jste takový text vlastně četli?), ale pro běžnou pracovní rutinu by to mohlo s přehledem stačit. Člověk je potom výrazně efektivnější a produktivnější, a to tím více, čím více se musí v práci s textovými informacemi potýkat. Většinu dnešních informací člověk získává právě prostřednictvím textu (nebo už ne?).

Přesto se stát chová k rozšíření rychločtení do praxe značně macešsky. Nejsem sice žádný odborník ve vzdělávání, ale podle mne by se měl stát touto myšlenkou minimálně zabývat. Shromáždit své experty a odborníky (i když si o nich moc iluzí nedělám), nechat jimi celou věc detailně posoudit a vyvodit relevantní závěr. A ten samozřejmě veřejně publikovat.

No, nejsme Švýcarsko s jeho špičkovým bankovním systémem, nejsme Norsko s jeho ropou a plynem, nejsme pro změnu ani Německo s jeho mamutím průmyslem a velkým počtem obyvatel. Nemáme přístup k moři ani velehory, náš cestovní ruch je v porovnání s klasickými destinacemi nízký. Sice se to nahlas neříká, ale v Evropě si jsou státy rovné a pak jsou ty, kteří jsou si jaksi rovnější. My mezi ty rovnější nepatříme. Někde jsem dokonce četl, že nemálo lidí (i v Evropě samotné) o nás smýšlí jako o prostoduchých lidech vyrábějících slunečnicový olej a věžní hodiny. Jistě, můžete něco namítnout o blbcích bez elementárních znalostí zeměpisu, ale reálně tím nezměníte vůbec nic. Můžete říct, že je vám to jedno. Upřímně řečeno, na základě svých zkušeností jsem silně přesvědčen o tom, že přehledné většině Čechů to jedno rozhodně NENÍ. Pozná se to např. při hokejovém mistrovství světa. Pořád a neustále pozoruji takovou tu zvláštní touhu dokázat ostatním, že jsme (nezřídka kdy celkově) lepší. Touhu vykřičet do světa, že také my chceme respekt ostatních a máme právo na to, aby na nás bylo nahlíženo minimálně tak, jako na naše západní kolegy.

Jenže k tomu, aby nás ostatní brali, potřebujeme umět nabídnout něco SKUTEČNĚ hodnotného. A nezlobte se na mě, ale dobré pivo fakt ani zdaleka nestačí. To je pouze ta pomyslná třešnička na dortu (kterou umí náležitě ocenit především mladí Dánové a Britové, bohužel, často na náš účet). Co skutečně hodnotného tedy můžeme ostatním nabídnout? V čem jsme dobří? Výroba skla, nanovlákna, napadne asi většinu z vás. Souhlas. Přesto, existuje něco univerzálnějšího? Něco, po čem je trvale vysoká poptávka de facto všude v civilizovaném světě? V čem jsme kdysi bývali dobří, i když poslední dobou to žádná sláva není? Co u nás má dlouholetou tradici? Nebudu vás dál napínat, stejně už asi tušíte, kam mířím. Je to vzdělanost. Klasická česká vzdělanost bývala pojem. Vzdělání je jedním z hlavních pilířů společnosti, naprostý základ pro veškerý lidský pokrok (kdo si dnes může dovolit se na pokrok vykašlat?) A když někomu nabídnete efektivní systém studia a vzdělávání se, tak mu přeci nabídnete strašně moc. Proč tedy v maximální možné míře nevyužít potenciál, který nejenom rychločtení, ale vlastně veškeré techniky duševní práce nabízejí? Dokonce si myslím, že je to pro nás jedna z klíčových věcí vůbec, jak ve světě obstát (a zařadit se tak mezi ty „rovnější“, jak ostatně většina lidí také chce). Znáte někdo nějaký stát, kde by se do výuky plošně zavedlo rychločtení (nebo nějaké jiné techniky duševní práce)? Já ne. A teď si představte tu výhodu, jakou bychom mohli mít v porovnání s ostatními zeměmi včetně těch z vyspělého světa. Kdo by si potom troufnul přirovnávat Čechy k nevzdělaným pololidem odněkud z východu, kteří se zmůžou leda tak na výrobu oleje a věžních hodin? Stačí prostě vzít to, co tady máme a efektivně to použít (nebo tomu alespoň nebránit). Kdo by to byl řekl. Občas se o Češích mluví také jako o mentorech, broucích Pytlících, rozumbradech apod. Proč by však nemohli být těmi SKUTEČNÝMI mentory, v kladném slova smyslu? Myslím, že by jim tato role, alespoň v evropském prostředí, velmi slušela. Rozhodně víc jak role jakýchsi neotesaných nedovzdělanců, na kterých se dají bez větších problémů nabagrovat prachy.  

Co naopak podle mne smysl nemá, je hrát si na vlastence 14 dní v roce (navíc, pouze na sportu se nějaká solidní budoucnost postavit fakt nedá) a prakticky po zbytek roku tak trochu lavírovat mezi pocity jakési zhrzenosti, zapšklosti, podivné méněcennosti a bohužel nezřídka kdy i servility. Opravdu tohle chceme?

Český potenciál zatím dříme. Uvidíme, zda se jej podaří někdy probudit. To za nás ovšem někdo jiný udělat prostě nemůže, ministerstva školství toho nebyla schopna ani za 30 let. Tak jenom, aby jednou nebylo už příliš pozdě – svět se, obzvláště v poslední době, dost překotně mění.  

A co vy? Setkali jste se již někdy s rychločtením? Jaké jsou vaše zkušenosti? Používáte rychločtení v praxi? Já osobně jsem o rychločtení již dříve četl a přemýšlím o návštěvě kurzu.

Mimochodem, rychlost vašeho (rychlo)čtení a schopnost porozumět textu si můžete vyzkoušet třeba zde. Dejte vědět, jak jste dopadli. :)

Děkuji vám za pozornost a hezký den vinšuju :)