Zůstaňme nohama na zemi

Pojem energetická chudoba pomalu vyplaval na povrch mediálních komentářů jako olej nad vodu někdy před dvěma - třemi roky. 

Objevoval se nesměle ve studiích vysokých škol a strategiích, které si nechávala zpracovávat ministerstva jako materiál, který by jim měl určit, jaký bude dopad evropských směrnic o ekologické náročnosti budov a jak ji nejlépe implementovat do české legislativy. Tento pojem se měl týkat zejména lidí s nižšími příjmy, samoživiteli, jednotlivě žijícími seniory. Proto se o něj patrně vůbec nezajímali živnostníci, podnikatelé, velké průmyslové podniky. Zřejmě před sebou viděli zářnou perspektivu, která se jim (ještě před omezeními spojenými s covidem), rýsovala před očima. 

Pomalu se nyní začínají objevovat i reálnější názory z tohoto ekonomického spektra společnosti. Ekonomické výsledky jim začíná velmi výrazně ovlivňovat právě cena za energie, pohonné hmoty, vstupní suroviny.  Ceny průmyslových výrobců se meziročně zvýšily o 7,1 procenta, tj. nejvyšší meziroční nárůst od roku 1995. Pozadu s růstem nezaostaly ani ceny zemědělské produkce, stavebních prací a služeb. 

Všichni, kdo využívají pro svou podnikatelskou činnost energie, si nyní uvědomují, že se energetická chudoba bude týkat i mnoha z nich. Každý proces, který je závislý na dodávce energie, dnes patrně prochází nějakou formou hodnocení jeho efektivity. 

Nebude už tak jednoduché zvýšené náklady promítnout do finální ceny výrobku. To bude privilegium těch, kdo mají produkci, která je konkurenceschopná. Začíná se také rozplývat vize snadného přechodu od energie získávané z uhlí.  Vlastní zdroje této suroviny jsme si odřízli a ti, kdo ji nyní do Evropy dodávají, si diktují ceny. A levnější opravdu nejsou. V této souvislosti musím opět připomenout, že to byla právě KSČM, která na tato rizika upozorňovala a před unáhlenými řešeními varovala. A přicházela i s návrhy, které však nebyly bohužel přijaty.

Jak jsem v úvodu zmínila, musí dojít k analýze celkové energetické soustavy České republiky. Bohužel, naši představitelé ve vedení státu v tomto opět zaspali. Strategické materiály na úrovni ministerstev jsou neaktuální. Nerespektují změny, ke kterým došlo. Jednotlivé strategické koncepce na sebe nenavazují. Jednotlivá ministerstva spolu nekomunikují na takové úrovni, jaká je nutná při tvorbě tak závažných rozhodnutí, jakými je odchod od uhlí a s tím související změna energetického mixu. Není dána do korelace výše spotřeby energie a její možná dostupnost v čase. Není stanoveno, co bude pro stát prioritou. Pokud by za takovou považoval využití vodíku a vodíkových technologii, musel by k tomu začít budovat infrastrukturu již několik let zpátky. 

Nenechme se tedy zmást teoretickými propočty, které nám slibují zářné zítřky a levnou alternativní energii z obnovitelných zdrojů.  Vždyť přece Slunce svítí zdarma a voda v řekách teče z kopce dolů podle fyzikálních zákonů. Zůstaňme reálně nohama na zemi. Energeticky stálou a bezpečnou dodávku energie nám může do budoucna zajistit pouze jaderná energie, uhlí a plyn. Uhlí jsme si zakázali. Dodávky plynu z Ruské federace, svými kroky stávající Vláda ČR do budoucna zpochybňuje. Životnost stávajících bloků jaderných elektráren se krátí a jejich náhrada se opět díky stávající vládě ani nerýsuje.  Napadá vás, jako občany tohoto státu, k čemu máme takovou vládu, která není schopná reagovat na základní potřeby obyvatel i průmyslu? Mě ano…