Jistě si všichni ještě pamatujeme, jak prezident Petr Pavel sešel v září v New Yorku s lichtenštejnským dědičným princem Aloisem.
Ten mu sdělil, že Lichtenštejnsko chce hledat řešení sporu o majetek v Česku vyvlastněný po válce lichtenštejnskému rodu i mimosoudní cestou. Asi věděl dobře proč! Skrze soudy totiž nemá nejmenší šanci se majetku domoci, tak to zkouší přes naše slůně v porcelánu pana Pavla. Pavel následně prezentoval nabídku prince jako „velice solidní“. Také ve Štrasburku uvedl, že by podle něj bylo nejlepší uzavřít dohodu s Lichtenštejny. A já jsem ptám proč bychom to měli dělat? Zde žádná křivda nevznikla a prokázalo se to již několikrát před všemožnými českými soudy, včetně toho Ústavního. Naposledy dnes (19.10.) Krajský soud v Brně zamítl odvolání Nadace knížete Lichtenštejna proti rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi, který nevyhověl jejímu požadavku na vrácení podstatné části Lednicko-valtického areálu včetně zámků v Lednici a Valticích. Podle soudu bylo prokázáno, že se kníže František Josef II. přihlásil ve třicátých letech minulého století k německé národnosti, a proto majetek propadl po druhé světové válce státu na základě Benešových dekretů. Toliko k neustále debatě o možném zrušení Benešových dekretů, které zvedají často např. vládní lidovci s tím, že se jedná o mrtvou právní úpravu, která de facto není potřeba.Naopak! Dekrety se dnes a denně používají před českými soudy a tvoří naprostý základ uspořádání vlastnictví k nemovitému majetku na území celé dnešní České republiky. Čili - pane kníže a pane prezidente, jak by řekl klasik „nas*at“! K žádné křivdě nedošlo a nesnažte se laskavě relativizovat výsledek druhé světové války. To, že jeden prezident majetek německým kolaborantům vzal, neznamená, že někdo jim ho může jenom tak dát zpět.
