Voda nad zlato?

Ve známé české pohádce rozzlobí krále Pravoslava dcera Maruška, když řekne, že si svého otce cení jako sůl. Král brzy na to zjišťuje, že tato komodita je skutečně nepostradatelná. 

A nyní zde máme anabázi s vodou. Mnozí již zjistili, jak důležitá surovina to je. Ve světě už voda získala označení „the next oil“ – příští ropa. Voda totiž může způsobit hlad, války, migraci i epidemie nemocí v nebývalém rozsahu.

V našich končinách dnes jen s velkými obtížemi získáváme zpět do rukou českých občanů vodní zdroje, na kterých vydělávaly zahraniční společnosti. Ano, privatizace zasáhla i pro nás něco tak samozřejmého jako je voda. Byznysmeni ze zahraničí samozřejmě věděli, jaký zlatý důl to pro ně bude, naopak občané záhy zjistili, že jsou předmětem lukrativních výdělků. Mimochodem cena vody od roku 1989 zdražila více než stonásobně!  

V oblasti zemědělství se hovořilo, jak to naši předkové dělali špatně. Ale současní papaláši měli už 30 let na to, aby představili svou vizi. Místo plodin, které by polím pomohly udržet vláhu – jako např. brambory nebo pšenice – nám na jaře pole zežloutnou a zesmrádnou a na podzim potkáváme řezačky kukuřice. Nemluvě o způsobu hnojení. Dnes se téměř nepoužívá chlévská mrva – kde ji také brát, když je živočišná výroba v troskách. Když pak přijde přívalový déšť, s nímž se bohužel setkáváme čím dál častěji, taková půda pak není schopna vodu pojmout. 

Česká republika je střechou Evropy a zatím jsme opravdovou krizi v souvislosti s nedostatkem vody v našich zeměpisných šířkách nezažili. Nicméně jsou na naší planetě místa, kde se potýkají s akutním nedostatkem vody. Týká se například Kapského Města, kde byly už připraveny plány na to, co se stane, až voda dojde. Jen pro Vaši představu – na příděl by každý dostal 50 litrů vody denně (v horším případě polovinu), přičemž kupř. v Praze je dnes průměrná denní spotřeba více než 100 litrů vody na osobu. Málokdo z nás si uvědomuje, jaké důsledky může nedostatek vody přinést – například z umytí rukou se může stát velký luxus, jehož následkem může být rozšíření nemocí. Stejně tak odborníci předpokládají, že pokud v některých místech voda dojde, tamní obyvatelé půjdou jinam – kde voda je…

Mnozí spoluobčané nevěnovali pozornost tomu, když KSČM zařazovala otázku hospodaření s vodou nebo její udržení v krajině do svých priorit. Až nyní – v době sucha – podobně jako když v pohádce Sůl nad zlato zjistil král, že se skutečně bez soli nedá žít – mnozí z nás zjistili opravdovou hodnotu vody, která je nevyčíslitelná. KSČM proto prosazuje získání vodních zdrojů zpět do českých rukou, podporu projektů, které zadrží co nejdéle vodu v krajině a takové postupy, které nebudou dále znehodnocovat půdu a kontaminovat spodní vody. I ČR může přispět k tomu, aby naše planeta zůstala modrá.