Dokázali to Slováci, dokážeme to také!

Slovenské volby máme za sebou a člověk je z nich unavený téměř, jako by to byly volby naše. Jasné vítězství SMERu a schopnost sestavit názorově sourodou koalici dává Slovensku naději na vládu, která bude stabilní ...

... a za 4 roky bude muset předložit občanům účet, bez nějakých vytáček a výmluv. 

Výsledek těchto voleb ani není tak postavený na supervizi nebo programu pro Slovensko, jako na dvou jasných pnutích velké části slovenské společnosti. V první řadě je to vysvědčení pro nejhorší vládu v novodobých dějinách Slovenska, která předváděla nejen naprostou nekompetentnost a diletantství ve všem na co sáhla, ale doslova nejrůznější šílenosti v časech covidu a bohatě i po něm, kdy si koaliční "partneři" běžně sprostě nadávali ve veřejnoprávní televizi, v tanečním klubu se popraly dvě  koaliční poslankyně a dalo by se dlouze pokračovat. Koalice, která přivedla Slovensko ze své ústavní většiny v parlamentu k úřednické vládě, za 3 roky předvedla nulovou politiku, žádný koncept a nejrůznější nápady komu dát na rychlo státní peníze bez rozmyslu a jakéhokoliv projednání s kolegy. Šílenosti předváděné toho času premiérem Igorem Matovičem, jemuž kryl záda coby předseda parlamentu další sociopat Boris Kolár, jsou jen třešničkou na dortu. Vládu s podporou prezidentky a nevídanou tolerancí ze strany médií poslal slovenský volič tam, kam jednoznačně patří - do hostorie. Nepovedl se ani pokus o recyklaci ve formě Progresivního Slovenska, kde část lidí na kandidátce je z nejrůznějších pofiderních organizací a zbytek recyklovaní politici a úředníci nejen z poslední vlády, ale i z liberální vlády Ivety Radičové, která se odporoučela do dějin v roce 2012. Stejně tak nepomohlo ani porušení volebního zákona s vlaky z ČR, které zadarmo vezly slovenské studenty na volby, protože se organizátor sice může tvářit, že nešlo o podporu konkrétního politického subjektu, ale při pohledu na jeho facebookový projekt "mladí proti fašizmu " okamžitě člověk zjistí, že je to ve skutečnosti stránka mladí proti Ficovi a jediným účelem akce, bylo posílení podpory pro Progresivní Slovensko.

Tím druhým důvodem je frustrace Slováků z názorové diktatury, která vládne nejen na Slovensku, ale prakticky v celé EU. Není možné, aby člověk nemohl říct svůj názor na jakékoliv společenské téma bez toho, aby byl veřejně urážen, zostouzen, nebo dokonce vyhozen z práce či souzen. Je paradoxní, že tento přístup nejvíc tlačí ti, kdo se označují za demokraty, ovšem nemají štipku pochopení,  nebo snad tolerance pro jiný názor. 

Kdo rozhodně nepřekvapil jsou média napříč celou EU ale zejména ta slovenská a česká. Jejich zasahování do slovenské předvolební kampaně za pomoci hysterických vyjádření našich politiku, tak i vykreslování výsledků voleb jako konce světa (rozhodně toho liberálního) je všechno, jen ne objektivní žurnalistika. Komentátoři typu Vášáryové, Mesežnikova, ale i Šídla či Mitrofanova, kteří naprosto převládají v mediálním prostoru, jsou naprosto vyhraněnými ultraliberály a mnohem víc než politology jsou přímo pravicovými politiky. Neslyšela jsem ve veřejných médiích jediného levicového komentátora a nechce se mi věřit, že žádný není. Neustále se opakující otázka, co to (volební výsledek) vypovídá o Slovácích a další naprosto předpojaté a podsouvané dotazy, které by v případě vítězství pravice nikdy nepadly, jsou jen důkazem diktatury jediného správného (pravicového) názoru. A bohužel jsou to právě odpovědi komentátorů na již zmiňovanou otázku, které ve skutečnosti vypovídají o Slovensku mnohem víc než vysledek voleb. 

Paní Vášáryová, poplatná každému režimu, se nezdráhá označit voliče SMERu bez mrknutí oka za fašisty, neonacisty a dokonce otevřeně doslova za spodinu jen proto, že jí nejde volební výsledek k její progresivní pleti. Třetina Slováků podle ní nechce spravedlivou justici. Zřejmě myslí tu, kterou zastupuje člověk, který byl coby politik  doslova našroubován do křesla šéfa  speciální prokuratury Daniela Lipšice, nebo elitní policisty z NAKA, kteří se na tajné nahrávce dohadují jak zlikvidují prokurátorku a zapálí jí auto, eventuálně brutální úniky informací z trestních kauz do médií, kdy se následně ukáže, že novinářka Tódová z Deníku N je milenkou soudkyně Zaáleské a tajné informace z jejích kauz se denně objevují v Deníku N. Ano tuto "nezávislou"  justici progresivně mafiánského  střihu volič skutečně odmítl. 

Slova jmenované herečky bohužel potvrzují, že Slovensko je názorovou diktaturou a každý, kdo si myslí něco jiného, je spodina (tedy v očích médií). Už chybí jen bláboly o špendlíku na rukáv každého voliče SMERu nebo návrh na odebrání volebního práva třeba důchodcům, jak to létalo z našich mentálních elit Sommerové či Vejdělka po vítězství Zemana v prezidentských volbách. 

Uvidíme, jak a jestli se Slovensko promění pod novou vládou a jestli se budou předvolební sliby skutečně plnit. Jedna věc je totiž kampaň a  druhá zodpovědnost za svěřenou moc. Otázkou zatím zůstává také sestavení vlády - Šimečka už se místo povolební pokory arogantně přihlásil k tomu, že udělá všechno proto, aby vítěze voleb vyřadil ze hry.

Nezbývá než držet Slovákům palce a doufat, že se do historie při nejbližší příležitosti odporoučí i vláda v ČR.