Vakcína AstraZeneca: vymodlené dítě, které zklamalo…

Všichni si pamatujeme situaci, kdy poprvé začala do ČR proudit vakcína od evropsko-americké společnosti Pfizer/BioNTech.

Mluvilo se o tom, jak je vakcína problematická na skladování (je nutné ji udržovat při teplotě – 70 stupňů Celsia), a proto je její použití značně omezeno, a tak opravným průlomem a zlomem v celé pandemii COVID-19 bude až oxfordská vakcína od společnosti AstraZeneca, které stačí teplota domácí lednice. Od léta 2020 se v podstatě na vakcínu od AstraZeneca čeká jako na spasitele. První trhliny doznala očekávání do ní vkládána již na přelomu listopadu a prosince, kdy do příslušných hodnotících agentur dorazily výsledky klinických testů vakcíny. Zjistilo se totiž, že účinnost této látky proti symptomatickému průběhu nemoci COVID – 19 je mizerných 70 %. Přitom účinnost vakcíny od společnosti Pfizer/BioNTech je dle klinických studií 95 %.

O druhé velké ráně pro látku od AstraZeneca se šeptá v Bruselu v podstatě od začátku ledna. Testy této vakcíny totiž nebyly provedeny u dostatečného množství lidí ve věku nad 65 let.  Tudíž ji není možné použít pro očkování seniorů, což je nemocí COVID-19 nejohroženější skupina s prioritním přístupem k očkování ve všech zemích EU. Domněnka se stala skutečností ve chvíli, kdy se německá očkovací komise usnesla na doporučení, aby se vakcína AstraZeneca podávala jen lidem ve věku 18 až 64 let. Podobný přístup pravděpodobně zvolí také hlavní agentura EU – EMA, která má autorizaci použití vakcín v celé EU na starosti. Slovy klasika: to je u vakcíny určené v první fázi zejména pro seniory poněkud dost podstatná závada, ne? Jinými slovy se zdá, že AstraZeneca vyvinula, alespoň optikou našich aktuálních potřeb, něco jiného než to, co od ní bylo na začátku očekáváno.

Evropská média však poslední týden plní jiná záležitost: přestože EU uzavřela v srpnu s firmou AstraZeneca písemný kontrakt na dodání až 400 miliónů dávek vakcín, AstraZeneca jich hodlá dodat EU v prvním čtvrtletí roku 2021 až o 61 % méně, protože prý nestíhá vyrábět. To vše za situace, kdy EU vyplatila AstraZenece již v srpnu při podpisu smlouvy předběžnou platbu ve výši 336 milionů EUR (téměř 9 miliard korun) na to, aby AstraZeneca očkování dovyvinula a rozšířila své výrobní kapacity. Taktéž orgánům EU začalo vedení AstraZeneca rušit pod podivnými záminkami smírčí jednání, která měla vést k objasnění situace.

Zároveň jsme se v úterý od generálního ředitele společnosti AstraZeneca Pascala Soriota z rozhovoru pro server La Repubblica dozvěděli, že společnost se necítí vázána k dodávkám nasmlouvaných vakcín do EU a že se ve smlouvě zavázala pouze k tomu vyvinout, „nejlepší možnou snahu“, aby dodávky zajistila, což prý dělá. Pravdivost tohoto tvrzení si ale bohužel nemůžeme ověřit, neboť ani po půl roce vytrvalého tlaku na Evropskou komisi k odtajnění smluv nemáme ani jako poslanci Evropského parlamentu přístup ke smlouvě s AstraZeneca. Jediná smlouva, kterou jsme si mohli přečíst (a to ještě ve značně omezeném rozsahu), byla se společností CureVac. Evropská komise neustále tvrdí, že může zveřejnit pouze ty smlouvy, kde to daná společnost povolila, a to AstraZeneca neudělala (a ostatní také ne). Taktéž nám pan ředitel sdělil, že jsme měli podepsat smlouvu s jeho společností dříve než v srpnu jako Britové, kteří tak učinili již v květnu.  Nejspíše zapomněl, kdo mu zaplatil vývoj jeho drahocenného dítka. Byla to EU jako celek, nikoliv Velká Británie sama. Dále se pan ředitel dušoval, že to nedělá záměrně, že je Evropan a má v srdci Evropu. Bohužel, pravda je možná někde úplně jinde a v srdci má možná akorát tak dolary, eura a libry. Koneckonců v očkovacím závodu nejde už ani o jejich pouhé miliardy, ale o biliony. Kdo první naočkuje populaci a rozjede své hospodářství, vyhrává a bere celý bank. Navíc Velká Británie potřebuje, jak už to u rozvodů bývá, EU zoufale dokázat, že rozvod s ní se jí vyplatil.

Bruselem tak poslední dny koluje informace, že AstraZeneca dostala pokyn přímo od britské vlády zadržet – z důvodu šířící se britské mutace viru – co nejvíc vakcín ve Velké Británii. Vláda údajně měla slíbit, že jakékoli soudní náklady a pokuty, které plynou z porušení smlouvy mezi EU a AstraZenecou, společnosti uhradí. Vzhledem k tomu, že má AstraZeneca dva výrobní závody v EU a dva ve Velké Británii, rázem tímto došlo ke snížení dodávek do EU na 50 %. Takto vypadá britské spojenectví a dodržování zásady „pacta sunt servanda“, tedy že smlouvy se mají dodržovat, v praxi. 

EU si ale na druhou stranu za tuto situaci může sama. V posledních dvou dekádách nezabránila přemístění výrobních kapacit na léčiva mimo své hranice. (Mnozí v tom správně vidí paralelu s výrobou léčiv v ČR). Naopak. Svými všemožnými opatřeními tento odchod spíše podporovala a mnohdy uspíšila. Z toho důvodu máme uvnitř EU teď těchto kapacit málo. Většina z nich se dnes nachází v Číně a Indii. Problém samozřejmě umocnil ještě Brexit, který další továrny přesunul za hranice EU. Dokud evropské zdravotnické systémy profitovaly na levných lécích vyrobených v zemích třetího světa nebo Číně a Indii nikomu to zjevně nevadilo.

Taktéž pokud by Evropská komise neuzavřela smlouvu se společností AstraZeneca za podmínek naprostého utajení jak před Evropským parlamentem, tak před odbornou i laickou veřejností, mohlo se nesrovnalostem ve výkladu jejich ustanovení předem zabránit, nebo aspoň na ně včas upozornit.  V neposlední řadě také neměla zaplatit celý vývoj vakcíny od AstraZeneca předem, bez vlastnického práva k patentu na vakcínu. Ano, jsem toho názoru, že pokud někdo vyvinul vakcínu většinově z veřejných prostředků, neměl by k ní vlastnit patentovou ochranu. Patent by měl patřit veřejnosti, která si ho zaplatila. Přenechání veškerých práv k vakcíně společnosti AstraZeneca se ukázalo jako zásadní chyba.

Jaká má tato situace řešení? Z krátkodobého hlediska samozřejmě může EU reagovat recipročně a vzhledem k tomu, že má na svém území kapacity pro výrobu účinnější vakcíny od společnosti Pfizer/BioNTech, požádat, aby belgická armáda obsadila tyto továrny a nedovolila jejich vývoz mimo EU. Soft verze spočívá v návrhu nové legislativní úpravy z pera Evropské komise, kterou představila tento týden, jež spočívá v tom, že všichni výrobci vakcín budou muset hlásit veškeré vývozy očkovacích látek mimo hranice EU a členské státy budou mít možnost tyto vývozy okamžitě zakázat. Bohužel jsme se tak ocitli v jakýchsi očkovacích válkách mezi bývalými spojenci, které hrozí, že se vymknou jakékoliv kontrole.

Z dlouhodobého hlediska celá situace dokazuje to, že požadavky mě a mých kolegů na zveřejnění všech smluv o hromadných nákupech vakcín uzavřených EU i celého procesu jejich vyjednávání, byly oprávněné a jsou dnes aktuálnější než kdy před tím. Zároveň je třeba ve světle bezprecedentní zdravotní krize opustit starou patentovou ochranu a úpravu v EU vztahující se na léky a očkování. Staré vzorce chování a řešení nám již nepomohou. Politici napříč EU musí sebrat odvahu a uvolnit patenty k vakcínám a lékům proti COVID zdarma všem, a to i za hranice EU. Dnes se již nejedná o nějaké divoké komunistické představy, jak jsou mé návrhy někdy v médiích označovány, ale o jediný možný a spravedlivý krok, jak z celé situace co nejrychleji ven.