Sklízíme plody rezoluce EU o přepisování historie

Nikdy jsem nevěřila, že 75 let po válce bude nutné psát tento článek. Stydím se za všechny slušné lidi, kteří nedostali prostor v médiích, protože nemají ten správný názor. 

Stydím se třeba i za dceru generála Svobody Zoe Klusákovou Svobodovou, která se nedávno vyjádřila, jak to bylo s tou „nenávistí“ Koněva vůči Čechoslovákům. 

V normálních státech a normálních dobách bych snad nemusela obhajovat, že osvoboditelé přišli naši zemi osvobodit. Nedávno jsem ovšem v TV Barrandov byla svědkem něčeho neskutečného. O panu Novotném hovořit nebudu. Dělá lacinou show pro diváky. Naprosto mě ale šokovalo, s jakým odporem a nenávistí mluví o Rudé armádě primátor Hřib. Stydím se za to, že vůbec pochází z Moravy. Tam ostatně v poslední době tak často skloňovaní vlasovci nikoho neosvobozovali. Naopak, ať se zajede zeptat na Valašsko, jak na tyto zločince vzpomínají a kolik útrap místnímu obyvatelstvu přinesli. A jen taková poznámka. Víte, kdo osvobodil Slavičín, z něhož pochází primátor Hřib? V noci z 1. na 2. května sem dorazila Rudá armáda. Nebýt jí, tak by zřejmě pan primátor k nám z televize nemluvil. Teda minimálně ne česky. I když kdoví, třeba by se mu to líbilo. 
Ale pár faktů, které je nutné připomenout: SSSR prý rozpoutal válku tím, že uzavřel pak o neútočení s Německem. Tento argument je k smíchu. „Neutočící“ smlouvy Německa s dalšími státy se totiž datují už od roku 1933, tedy od roku, kdy se Adolf Hitler stal německým kancléřem. Dle této logiky by pak spojenci Hitlera bylo od roku 1934 Polsko, pak od roku 1938 Anglie, Francie, Estonsko, Lotyšsko – a až po nich pak Sovětský svaz. To se ale už nepřipomíná. Jednoduše se to novým vykladačům historie nehodí. Mimochodem – možná nebýt zrady Anglie a Francie v Mnichově roku 1938, které obětovaly Československo jako správní spojenci, třeba by žádné války nemuselo být. 

Je na čase také říct tomu hulvátskému starostovi za ODS, aby si vůbec osvoboditele nebral do úst. Zatímco Koněv stál v čele osvoboditelského tažení, tak on v životě zatím stál jen v čele stoky a špíny, která rozvrátila řadu manželství a nespočet lidí uvrhla do hlubokých problémů. Být jako on, tak se doma taky bojím vlastního stínu a nechám si platit ochranku. 

Dle sdělení rozhlasů, televizí, novin to vypadá, jako by naši zemi osvobodili jen Američani. Ve skutečnosti tomu tak samozřejmě nebylo. A to se ještě zdržím hodnocení toho, jak se Američané v Plzni chovali, protože hrozná doba s sebou nese hrozné činy. Každopádně si neodpustím jeden poznatek. Plzeň, která dělá nyní největší oslavy osvobození a všude vlají prapory USA, jen pár týdnů před tím, než ji Američané osvobodili, na ni svrhli tolik bomb, že padlo 2 x více občanů civilistů, vč. dětí, než kolik byly ztráty US Army během celého osvobozování ČSR. Chtěla bych mezi všemi vzpomenout učitelku s 38 dětmi, které zabily tyto americké bomby. 

Ráda bych na závěr podotkla, že toto všechno jsou plody usnesení Evropského parlamentu o významu společné paměti pro budoucnost Evropy. Přesně takovou argumentaci, jakou používají teď primátor Hřib, sprosťák z Prahy-Řeporyjí i protekční starosta z TOPky na Praze 6 – se v ní dočtete. Stydím se za to, že 20 z jednadvaceti Čechů v Europarlamentu pro tuto hrůzu zvedlo ruku. Byla jsem jediná z České republiky, co pro to nehlasovala – na rozdíl od ANO, ODS, TOP09, Pirátů, Starostů, lidovců i SPD Tomia Okamury. Škoda, že místo toho, aby se za své europoslance Tomio Okamura omluvil (jak to měl udělat gen. Blaško), sáhl po jeho osvědčené taktice – lžích, že jsem hlasovala pro zrušení dekretů prezidenta Beneše, což je samozřejmě absolutní nesmysl. Tomio, myslela jsem, že máte na víc, než přebírat bruselskou propagandu přepisování dějin! Mýlila jsem se. Škoda.