Nedávno jsme byli seznámeni s anketou o Nejhorší díru na českých silnicích. Nezáviděníhodné prvenství získala silnice číslo 259 v Doksech na Českolipsku.
Už samotná existence této ankety svědčí o tom, že silnice v České republice asi nebudou tím, čím by se naše země mohla chlubit. Myslím, že bychom nenašli snad jediného řidiče, který by si kvalitu našich silnic mohl pochvalovat. Sama trávím na silnicích v rámci celé republiky (i Evropy) dost času, takže mohu čerpat i z vlastních zkušeností. Poslední léta opravdu stojí za to. A nemluvím jen o kvalitě silnic, ale zejména o plynulosti dopravy a koordinaci oprav našich komunikací. Není den, kdy by si řidiči na nejvytíženější české dálnici D1 mezi Prahou a Brnem alespoň několik desítek minut nepostáli. Samostatnou kapitolou je situace s opravami silnic na venkově. Při setkání se starosty menších obcí jsem pravidelně konfrontována s tím, že by potřebovali alespoň nový povrch komunikace, avšak ze svých rozpočtů si toto nemohou dovolit. Ministr dopravy Daniel Ťok však evidentně nestíhá a situace v těchto místech ho příliš nezajímá. Ano, jako bych slyšela jeho výmluvu, že nejvyšší úroveň státní správy má na starosti pouze dálnice a silnice I. tříd (kde ostatně situace není o moc lepší). Jeho ministerstvo ovšem může vypomoci těmto obcím vypsáním cíleného dotačního programu. Na mnoha místech už totiž silnici silnicí nelze nazývat. Přiléhavější by bylo spíše označení tankodrom.
Hnutí ANO, které ministra dopravy Daniela Ťoka do úřadu navrhlo, nyní kandiduje do krajských zastupitelstev. Jestli hodlá spravovat kraje stejně jako ministerstvo dopravy, kde by se dalo říct, že je „problém, kam se podíváš“, tak se máme hodně na co těšit. Zvláště, když jeden z hlavních sloganů hnutí ANO 2011 byl „postavíme kvalitní silnice a dálnice“.
