Role státu

Po několik století je součástí politické debaty otázka, jakou roli má vlastně stát ve společnosti hrát. Má být aktivní či být v podstatě neviditelný? Do jaké míry se má o své občany starat? 

Má za úkol nastolovat rovné podmínky ve společnosti či nečinně přihlížet stavu věcí? Ve Finsku zdá se podobný problém neřeší a domnívají se, že je minimálně jedna oblast, ve které je nastolování rovných podmínek nutností - novorozeňata.

            Ve třicátých letech se Finsko potýkalo s vysokou úmrtností novorozenců, kterou finská vláda nebyla ochotna přijmout (umíralo 65 dětí z tisíce), a proto se rozhodla zasáhnout. Přišla s převratnou myšlenkou, která se zachovala až do dnešních dní - finská vláda dává rodičům box plný věcí nutných pro první dny dítěte, přičemž samotný box zároveň slouží i jako první postýlka. Tento způsob boje proti dětské úmrtnosti byl zaveden v roce 1938 a z počátku byl určen pouze těm nejchudším rodičům (respektive rodičkám). Mateřský balíček v té době obsahoval "jen" deku, povlečení na dětskou postýlku, pleny a textilie na výrobu oblečení pro dítě, přičemž byl sám o sobě dětskou postýlkou. S tím, jak se vyvíjela doba, se jednou ročně měnil i balíček a jeho vzhled. V roce 2015 už obsahoval např. dětskou kombinézku nebo spací pytel, rukavice, botičky, několik oblečků, dvě čepice, dupačky, "bodýčka", osušku, nůžky na nehty, teploměr, kartáček na zuby, kartáč na vlasy, teploměr do koupele, sadu znovu použitelných plen, bryndák, knihu, kousací hračky a mnoho dalšího.

Další převratná změna v přístupu k rodičkám nastala ve Finsku v roce 1949. Od tohoto roku mají nárok na rodičovský balíček všechny budoucí matky bez ohledu na to, z jakého socio-ekonomického zázemí pocházejí. Od tohoto data všechny finské děti spí jako první v postýlce, kterou jim poskytl stát. Rodiče však mají na výběr. Buď si od finské vlády vezmou mateřský baliček či 140 euro. 95% matek má jasno a volí balíček, jehož hodnota je významně vyšší než uvedená částka. 

            Jako matka, která nedávno porodila své první dítě, jsem na vlastní kůži pocítila, kterak se o rodičky stará český stát. Žena se může spolehnout na podporu státu až do svého porodu a pak již může (pokud na ně má nárok) dostávat přídavky, které ale působí spíše jako velmi nevydařený vtip než jako reálná pomoc. Navíc je matka, která právě přivedla na svět dítě a má partnera, který chodí do práce a nemůže jí tedy pomoci či je dokonce sama, nucena trávit první dny (neřkuli týdny) v bytě a nemá čas chodit nakupovat či jinak zaopatřovat důležité věci pro dítě, které by mělo být primárně v klidu domova. Logický první problém, který finská vláda vyřeší tím, že ženám pomůže a vše potřebné jim poskytne. O tom, že by o něčem podobném uvažovala i česká (údajně sociálně citlivá) vláda, jsem bohužel neslyšela.

Odlišnost od přístupu, že se stát stará o matky a děti jen do chvíle, kdy opustí nemocnici, k přístupu, který garantuje ženám, že i několik dní po odchodu z porodnice je o ně s dítětem postaráno, je fakticky i psychologicky značný. Domnívám se, že české matky by ocenily, kdyby jim stát dával najevo svou péčí a to, že jim chce pomoci a nenechá je na holičkách. To v současnosti chybí a je to smutné zvlášť v době, kdy neustále řešíme, že evropská civilizace vymírá. Německá kancléřka to řeší tak, že do Německa láká občany z území mimo EU. Co to však zkusit tak, že se o rodiny s dětmi začneme skutečně starat? Co kdybychom dali mladým párům jistotu, že pravý čas k založení rodiny je právě teď? Není tohle ta role, kterou by měl stát hrát?