Církve, Walderode, sudeťáci. Kdo bude další?

Český stát – respektive občané, kteří platí daně – už delší dobu slouží jako dojná kráva. V poslední době se vedla opět debata o tzv. církevní restituce. 

I když o restitucích jde jen těžko hovořit, neboť kupř. Apoštolská církev vzniklá v roce 1989 (tedy jí žádný majetek minulým režimem nemohl být zabaven) dostane více než 1 mld. Kč. Nenasytnost zejména římsko-katolické církve a některých řádů je v zemi, kde mj. za kritiku hromadění majetku duchovních církev svatá upálila Jana Husa, paradoxem. I přes tuto nemravnou výši církve a řády podaly stovky žalob na stát, kraje i obce a žádají vydat majetek, který byl součástí tzv. náhrad, a to značně předražených. V politické rovině – alespoň při zdanění těchto hanebných částek – jsem nepochopila postoj senátorského klubu ČSSD, který nepodpořil dřívější prioritu sociální demokracie.

Další diskuze vyvolalo rozhodnutí odvolacího soudu v případě rodu Walderode, kterému tento soud přiřkl restituční nárok na majetky. Pokud se tak skutečně stane, vytváříme nebezpečný precedent, kterým mohou být prolomeny dekrety prezidenta Beneše. A stranou ponechávám řadu historických svědectví a faktů o působení Karla Friedricha Des Fours Walderode v době druhé světové války, kdy mj. podle brněnského genealoga dr. Stehlíka podepsal dotazník, v němž se přiznal ke členství v Henleinově sudetoněmecké straně, která později přešla přímo pod NSDAP.

Dne 9. června přinesla česká média informaci o účasti českého velvyslance Podivínského na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v německém Řezně. Nechybělo ze strany českého velvyslance vystoupení započaté provoláním „milí krajané“, které svého času (dokonce v němčině) servilně užíval Daniel Herman z KDU-ČSL. Obrátila jsem se proto na ministra zahraničí Tomáše Petříčka z ČSSD s dotazem, jaký měl český velvyslanec k tomuto vystoupení mandát. Ministr Petříček odpověděl, že ho sám o účast požádal, aby pokračoval v linii nastavené vládou ODS, resp. Petra Nečase!! Mnohý by mohl namítat, že se jedná o vzdálenou historii a pouhá gesta. Ano, to by mohlo platit, pokud by se Sudetoněmecké krajanské sdružení definitivně vzdalo myšlenky na konec dekretů prezidenta Beneše. Sudetoněmecké krajanské sdružení se ale dodnes hlásí k tzv. 20 bodům k sudetské otázce, kterou přijala v roce 1961 Sudetoněmecká rada. Tento dokument doslova v článku 12 připomíná, že je vyloučeno, aby se zřekli svých práv (především majetkových) na tehdejším území. Právě tomu brání v českém právním řádu dekrety prezidenta Beneše. Proto leží lidem jako Bernd Posselt a jejich českým přisluhovačům stále v žaludku. To dokazuje i rozhovor pro časopis Týden v loňském roce, kdy Posselt prohlásil: „Udělalo by mi velkou radost, kdyby Benešovy dekrety nebyly v českých zákonech... Uvítal bych, kdyby byly odstraněny… Ocenil jsem, jak mluvil Daniel Herman před dvěma roky na akci Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak následně vystoupili Pavel Bělobrádek, Petr Nečas a Bohuslav Sobotka.“ Teď už by mohl poděkovat i sociálnědemokratickému ministrovi Petříčkovi, který opět ukázal dvojí metr a fakt, že si plete příčinu a následek. Ale vlastně mě to nepřekvapuje, když přihlíží adoraci banderovců na Ukrajině mající na rukou krev československých osvoboditelů, nebo když horlivě strká hlavu do zadku USA, jak to udělal v případu uznání Guaidóa za prezidenta Venezuely.

Dekrety prezidenta Beneše jsou pojítkem všech výše uvedených kauz. Pokud budou prolomeny, bude to znamenat pro Českou republiku a její obyvatele nedozírné následky. Chci také poukázat, že to byl poslanec za KSČM Jiří Valenta, který toto téma otevřel a vnesl na půdu Poslanecké sněmovny, včetně otázky válečných reparací za škody způsobené Československu Německem během okupace, neboť někteří komentátoři zásluhy mylně přisuzují SPD. Někdo může namítnout, že válečné reparace měly být uzavřeny, ale vzhledem k ohrožení dekretů prezidenta republiky Beneše je nutné začít se o nich reálně bavit. Petříčkům, Hermanům, Bělobrádkům, Czernínům a dalším navzdory!