České předsednictví v Radě EU: Úspěch či selhání?

Skončilo půlroční předsednictví Česka v Radě Evropské unie a tak je zajímavé se podívat, jak to ta vláda Petra Fialy (ne)zvládla 

. Je třeba připomenout, že předsednictví už není, co bývalo a vliv na chod Evropské unie je omezený. Nicméně premiérovi a vládě přeci jen dává možnost zvýraznit některá témata, prosazovat určité názory a moderovat debatu směrem, který je žádoucí pro předsedající zemi.

Jak to tedy dopadlo?

Každé předsednictví má dvě větve: úřednickou a politickou. V tomto ohledu je třeba pochválit české úředníky. Ti dělali svou práci, vyjednávali, moderovali, hledali kompromisy – profesionální práce, jak má být. Ovšem důležitější je, jak to zvládla vláda, tedy ona politická úroveň!? Tady byl výkon zoufalý! Vše zcela ve vleku Evropské komise (není se co divit, že komisař Timmermans českou vládu pochválil) bez prosazování vládních priorit a podpis pod některými směrnicemi bude ještě Česko v budoucnu mrzet.

Nejdůležitějšími tématy předsednictví byla energetika a několik směrnic balíčku Fit For 55, které konkretizují závazky v hojně skloňovaném Green Dealu.

Již od jara bylo jasné, že je třeba srazit ceny elektřiny a zemního plynu, které vyhnaly do výšin spekulanti. Mohli to udělat jen proto, že energetická politika EU (hnaná především Německem) k tomu připravila podmínky zelenou energetickou politikou a předchozí liberalizací. Bohužel evropské řešení, na které tak spoléhala česká vláda, de facto nepřišlo. Prosincové rozhodnutí Rady pro energetiku o jakémsi zastropování cen zemního plynu, kterým se tak chlubil ministr Síkela, nestojí za řeč a lidem nijak nepomůže. Dále, na úrovni EU byla sice přijata pravidla tzv. windfall tax, jakési daně z mimořádného (hlavně nezaslouženého) zisku, ta jsou však tak děravá, že z nich firmy snadno utečou i kvůli tomu, že dle následného českého prováděcího zákonu budou platit až na zisky z roku 2023. To je naprostý výsměch! Firmy mezitím převedou své zisky mimo EU a česká vláda spláče nad výdělkem. Že by to byl účel?

Jak se česká vláda upínala k evropskému řešení, tak zcela ignorovala prosazení národního řešení extrémně vysokých cen elektřiny a zemního plynu. Máme sice naplněné zásobníky se zemním plynem, ale plynem nakoupeným za přemrštěně nehorázné ceny od amerických a blízkovýchodních firem (nehledě na to, že ani zásobníky nejsou naše). Ani evropské nařízení stanovující, že státy mají zastropovat výrobní cenu elektřiny (podle evropských pravidel) nelze brát za příliš velký úspěch. Další opatření jako zákaz dovozu ropy z Ruska je už naprostá hloupost, kvůli které čeští občané a firmy po většinu roku 2022 platili mnohem vyšší ceny za benzín a naftu, než kdyby toto opatření nebylo.

Takže shrneme-li to: snahy o sražení cen energií byly naprosté fiasko a česká vláda tak hluboko zanořená do evropského řešení připravila pro české občany naprosté nedostačené minimum. Pro firmy téměř nic (srovnejte třeba s pomocí sousedního Německa).

A nyní k legislativě, která byla projednávána během předsednictví. Na úrovni politických trialogů mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU, kde obyčejně předsednická země hraje prim, se projednávaly především směrnice naplňující Green Deal (balíček Fit For 55). Ambiciózní cíle na snížení emisí CO2 v těchto směrnicích jsou již zcela mimo realitu. Země mimo EU na to kašlou, takže jediným výsledkem je odcházení průmyslu z Evropy, čehož hojně zneužívají i naši tzv. „spojenci“ z USA. České předsednictví mohlo využít vhodné synergie celoevropské ekonomické a energetické krize k razantní iniciativě na přehodnocení parametrů Green Dealu. Premiér se ovšem o to ani nepokusil.

Z nově přijatých opatření balíčku Fit For 55 bych vypíchla podle mého názoru tři nejhorší:

1. Zahrnutí dopravy a vytápění budov do placení poplatků za CO2 (do ceny emisní povolenky), které v následujících letech výrazně zdraží občanům pohonné hmoty a cenu tepla. Je sice pravdou, že již dnes mají lidé připojení na dálkové vytápění ve svých cenách poplatek za emisní povolenku, zatímco ti, kdo vytápí individuálně, nikoli. Ovšem vláda se měla spíše snažit o vyjmutí veškerého vytápění z poplatků za CO2, neboť teplo je základní lidskou potřebou a nikoli nějaký zbytný luxus.
2. Opatření ve směrnicích k energeticky náročnému průmyslu. Sice jsme zavedli clo na dovoz zboží ze zemí, které neuplatňují tak přísná opatření v boji s klimatem jako my, aby náš průmysl nečelil nekalé konkurenci nízkých nákladů za hranicemi EU. Ovšem zároveň jsme energeticky náročnému průmyslu sebrali emisní povolenky zdarma, které dosud dostával, což tento průmysl poškodí při snaze vyvážet své produkty mimo EU a bez vývozu bude celá řada odvětví – jako ocelářství – zralých na bankrot.
3. Podle mého názoru nejhorším opatřením je zákaz prodeje nově vyrobených aut se spalovacím motorem po roce 2035. V době, kdy sílí po Evropě hlasy, že je třeba opatření odložit, připomenu francouzského komisaře Brettona, generálního ředitele Volkswagenu Olivera Bluma, nebo naposledy italskou premiérku Meloni (mimochodem spojenkyni české ODS), se česká vláda zcela zbytečně usilovně snažila dotáhnout tuto směrnici ke schválení. Je to o to horší, že na automobilovém průmyslu je česká ekonomika závislá. Pár měsíců navíc k diskusi nad zákazem spalovacích aut by možná evropské státy donutilo jej minimálně odložit. Premiér Fiala měl na začátku projednávání této směrnice silácká prohlášení do všech médií, že zákaz spalovacích motorů je pro Česko nepřijatelný a když přišlo na lámání chleba, nota bene pod jeho velením, tak mlčel a zcela se oddal vzývání klimatického boha.

Čili shrneme-li to: premiér a ministři i ve směrnicích, které měli v rámci předsednictví na starosti, mohli udělat mnohem více pro české zájmy. Jenže tím by si naštvali strejdu Timmermanse, který je tak pěkně hladil po hlavičce, jak se jim to předsednictví povedlo. Přitom se jenom nechali napálit vychytralejším a zkušenějším soupeřem. Premiér Fiala tak dostal pocit, že je snad nějakým důležitým politikem Evropy, což je samozřejmě směšné. Petr Fiala a česká vláda vyměnila prázdné pochvaly z Evropské komise za české zájmy… to je ostudné.