Jak jsem v mládí četl o Jaromíru Soukupovi

Myslel jsem si, že jsme dosáhli dna. Ale ze spodu zaklepali. Zaklepal, pochopitelně, miliardář, mediální magnát a /nejenom/můj dlužník Jaromír Soukup. Zaklepal tím, že se nic nestalo.

Celou tu věc jsem dosti podrobně popsal v minulém článku (kondakov.blog.idnes.cz/c/793344/jaromir-soukup-neplatit-neplatit-neplatit.html), jen ve dvou řádcích připomenu její podstatu.

Televize Barrandov, jež Jaromíru Soukupovi patří, dluží mi prachy, a dlouho. Dělá to evidentně záměrně, poněvadž veškerá má snaha slušně to naznačit, upomenout, připomenout, upozornit měla výsledek nulový. Velký kulový nulový. A tak kauza se poctivě právnicky zformalizovala, do televize doputovala poslední, tenkrát předžalobní upomínka, a docela slušná lhůta na zaplacení teď vypršela.

Budiž, půjde to k soudu. Nestalo by to za řeč, soud tak soud, takových případů jsou v republice tisíce, nebýt jedné zajímavosti. Když jsem psal předchozí článek, měl jsem taková divný pocit, že ten miliardář, mediální magnát a můj dlužník je mi odněkud strašně povědomý. Že ho znám až od mladých let. Přesněji řečeno, znám ne toho konkrétního člověka, který točí své nekonečné televizní tlakshow, ale jeho určitý archetyp, obraz, chcete-li, třídní podstatu. Učil jsem se o něm. I když v tu dobu, kdy se to stalo, bylo Jaromíru Soukupovi takových šest osm let.

Někde hluboko ve složkách paměti dřímal obraz bezzásadového boháče, pro něhož společenská dohoda neznamená nic a nevyšší životní hodnota (dle činů) jsou výhradně peníze. Ten černý rytíř světa ziskuchtivosti… Odkud ho znám?

Na vysoké škole jsme mimo samotné filmařiny všech druhů měli takový zvláštní předmět zvaný politická ekonomie kapitalismu. Tedy učili jsme se, jak ten kapitalismus funguje, co je na něm dobrého (toho bylo mizerně málo), co je na něm špatného (toho zase bylo víc než dost), a proč je systém odsouzen k zahnívání a zkrachování. De facto byl to zjednodušený výklad marxova Kapitálu.

Nemohu říci, že to byly zajímavé hodiny. Profesoři něco brumlali ze schválených metodických příruček, jejich váznoucí v nudě slova těžko dolétaly do našich uší. Neusnut během hodiny byl hrdinský čin. A pak jsme nevěřili tomu, o čem nás přesvědčovali Marx a jeho stoupenci.

Nicméně něco z těch hodin zapadalo do našich mladých horkých hlav, třeba marxova charakteristika povahy buržoazie jako třídy. Její chamtivost, nevybíravost v prostředcích, pohrdaní morálkou a oddanost principu Peníze nade vše. Tu povahu asi nelépe vystihuje jeden citát z Kapitálu (i když Marx tenkrát citoval jednoho publicistu):

"Nabídnete kapitálu 10 procent zisku a bude připraven na jakékoli uplatnění, 20 procent ho velmi povzbudí, za 50 procent zisku klidně si zlomí vaz, za 100 procent popře všechny lidské zákony, při 300 procentech už neexistuje žádný zločin, který by risknul podniknout i kdyby mu hrozila šibenice".

Že by byl to on? Ten nablýskaný člen společnosti, milovník řady politiků, pořizující rozhovory se samotným Prezidentem republiky? Ten vystudovaný právník, který lehce pohrdá svými povinnostmi, plynujícími z podnikání (nejde jen o mé skromné osobě, pokud vím, na zapomenutí/zaplacení faktur po splatnosti čeká na tucet lidí z Barrandova)?

No, dva citáty na závěr.

"Když něco vypadá, plave jako kachna a kváká jako kachna, bude to patrně kachna".

"A všechno, co svého času psal list Pravda o Západu, se ukázalo jako pravda". (Poznámka pro mladistvé. List Pravda byl hlavní hlásnou trúbou Ústředního výboru komunistické strany Sovětského svazu v tiskové podobě).

I když Jaromír Soukup nevypadá jako kapitalista z Dikobrazu, nenosí pruhované kalhoty, frak, ani cylindr, nekouří obrovské doutníky, ale je to pravě on, hrdina našich dnů, hrdina kapitalistické práce. A pokud jste tento článek přečetli, pošlete ho, prosím, dál. Země má znát své hrdiny.

P. S. Včera na obvodní soud pro Prahu 5 doputovala moje žaloba. Pokračovaní příště.