Rok 2012 by se měl zapsat do dějin české energetiky. Vyvezli jsme rekordních 28707 GWh elektřiny, 32% celkové výroby. Stalo se to ale naposled. Stát mění energetickou politiku tak, že budeme vyrábět elektřiny méně, sníží se vývoz, a k roku 2040 měli bychom importovat kolem 5% elektrické energie.
Tak zní podstata nové energetické koncepce na dalších 25 let, kterou připravuje ministerstvo průmyslu a rozvoje. Do konce roku má být předložena vládě.
Hlavním důvodem kardinální změny kurzu a záměrné ztráty pozice exportního gigantu jsou obavy z nízkých cen energie, rozvoje obnovitelných zdrojů a z toho, že prudkým nárůstem státních dotací bude trh tak pokřivený, že export se nevyplatí.
Pokřivený trh je to hezký výraz, že? Jako křivá přímka, nebo přímá křivka. Podle mě, buď máme tržní sektor ekonomiky s jeho klasickými mechanizmy, nebo bereme energetiku jako veřejnou službu se všemi dotacemi a regulacemi, jak to třeba udělali Francouzové, kteří mají elektřinu levnější, než my, exportéři.
Od roku 2007 začal Brusel tlačit na členské státy, aby svou vnitřní energetickou politiku začali měnit. Aby šetřili energii, používali úsporné technologie, a co nejvíc využívali obnovitelných zdrojů energie. Tlačil ceny elektřiny dolu.
Zatím co jsme odpočívali na zděděných po Československu hnědoúhelních vavřínech, jiné evropské země zapracovaly na nové energetické politice. Třeba v sousedním Německu se větrné elektrárny stavěly ve velkém. Spotřeba energie začala klesat, a ceny skutečně šly dolu.
Možná někdo z váz bude překvapen, ale ceny elektřiny v Česku klesají rok od roku. Před šesti lety stal 1 MWh celých 90 euro, dnes se prodává na burze PXE za 32,90. Cítíte ten rozdíl?
Já osobně necítím. Nějakým záhadným způsobem třikrátné snížení burzovních cen se nijak nepromítlo do mého účtu za elektřinu, co měsíčně dostávám od PRE. Platím více, než v roce 2008, více, než v roce 2009, 2010, 2011, 2012, více, než vloni. Ale někde ten rozdíl v ceně - a jsou velké prachy! - měl by zůstat. Kde pak?
Je naprosto evidentní, že všechen ten mnohonásobně vzrostlý zisk si ponechal distributor. Není náhoda, že poslední dobu zprostředkovatelé elektřiny, nalákané velkým kusem koláče, množily se jako králici na jaře.
Přičemž tučný od počátku zisk jim nestačil, snažili se vykořisťovat své zaměstnance. Když například nabírali nové pracovníky na kontrolu stavu elektroměrů, klidně nabízely 12 hodinový pracovní den, práci na živnosťák s platem od 20 tisíc (superhubého)!
Není trh energetiky pokřivený už dlouho tím, že se neřídí tržními zákony? A tím, že obrovské zisky skončí někde na Kypru nebo na Kajmanech?
Pravě netržním přístupem se lehce vysvětluje i fotovoltaická bublina. Protlačená lobbisty kampaň přinesla ovoce jen v podobě dotačních zisků pro vybrané společnosti, česká energetika nepocítila však trvalé pozitivní následky. Současně čerpáme z obnovitelných zdrojů pouhých 2,9% vyrobené energie. Hnědé uhlí se na ní podílí 41%.
Ministerstvo průmyslu a rozvoje připravuje novou strategii, podle níž neměli bychom dělat nic. Prostě poptávka po energii poroste, současně se ztlumí hnědoúhelní komponenta výroby, odloží se do dlouhého šuplíku dostavba Temelínu, zachovají se peněžní toky Česko - offshory.
Dá ministerstvo však ruku do ohně, že energie zůstane levná i nadále? Že dumping v jakékoli podobě nebývá věčný? Bere v úvahu narůstající odstředivé síly v Evropě? Nebo jde saze o něčem jiném, o čem se mluví výhradně v podezřelých restauracích a čím by se měla zabývat policie?
Ztráta energetické nezávislosti státu a pozic jednoho z vedoucích exportérů ministerstvo očividně netrápí.
