Stát nemá potuchy o ničem

Výbuch části muničáku ve Vrběticích, je po krátké době druhým vážným malérem , po opojném lihovém dýchánku, ve kterém opět selhala kontrolní úloha jednotlivých složek státu. Na rozdíl od předchozí události, si tato vyžádala dvě oběti. Co se v inkriminovaném areálu odehrálo, ví snad jen Bůh.

S ohledem na velikost areálu a množství skladované munice  lze dovodit, že  výbuch areálu by zcela vymazal z mapy nejméně Vrbětic e a  Vlachovice a další obce v téměř  20 km okruhu  by ohrozila ničivá tlaková vlna   a  dopadající  vybuchující munice.

Následky v podobě obětí a škod na soukromém a státním majetku …. , raději ani nemyslet.

V době  totalitní, byly tyto a jiné významné objekty v péči strážních oddílů MV a činnost v nich podléhala speciálnímu pracovnímu režimu. Pro tyto  a  jiné speciální objekty, objekty s nebezpečnou výrobou, existovaly vypracované plány,  které podléhaly schvalovacímu řízení  územních orgánů CO (civilní ochrana) a okresních krizových štábů , které  řešily případná rizika.  

Posměšně  to bylo takové to hraní na vojáčky,  na to, co by, kdyby. Většina takto zpracovaných plánů pokrývala rizika vyplývající  z výroby samotné a nebo v případě válečného konfliktu , jako důsledek útoku armády, nebo  diverzní akce v našem týlu.

V případě   neštěstí ve Vrběticích, vyplývá na povrch katastrofální  stav řízení rizik. Kdy nikdo  neví komu objekty patří (armáda, civil. Firmy?) , existuje pouze   prvotní  informace co se vlastně stalo – požár v daném objektu. Ovšem nikdo z odpovědných si už ale nedokázal  asi spojit A + B  (požár + munice) a do ohrožené oblasti vyjíždí profesionální a dobrovolní hasiči. A protože tam jde lidově řečeno o „kejhák“, stahují se do uctivé vzdálenosti a situaci musí řešit jiné složky.

Z mého pohledu:  Je-li objekt armádní  je v kompetenci armády, problém se přehodí na armádu, je-li civilní týká se civilů, je toto uvažování zcela chybné.  Z několika důvodů.  Armáda již nedisponuje tak početnými jednotkami, které by převzaly  řízení rizika pod svou kontrolu v součinnosti s územními krizovými orgány  . Vždycky tu byla dříve  součinnost s HZS (hasičský zachr. sbor)profíků a dobrovolných HZS, policie, záchranná služby.  Dle všeho vyplývá, že snad ani neexistují plány řešení rizika, informace o druhu a množství skladované munice a jejím rozložení ve skladech. Troufám si tvrdit, že jak armáda, HZS a tak i policejní orgány ve spolupráci s pyrotechnickou službou ( v případě rozborky munice) neprováděly řádné kontroly.  V opačném případě by musel HZS sbor o existenci  činnosti v objetu vědět a musel by provést kontroly vyplývající ze zákona o požární ochraně a též by požadoval  plány z tohoto zákona vyplývající , tak aby bylo možné minimalizovat dopady rizika na civilní obyvatelstvo.

Opět jsme zahlédli špičku skrytého ledovce, opět jsme se stali svědky průseru, za nímž je selhání lidského faktoru,  jak na  straně těch nebohých pracovníků,  majitelů firem, tak i státních orgánů. Tato událost by měla být hybným motorem  pro přehodnocení  stávajících plánů řízení rizik  nejen v armádním ale i v civilním sektoru, kde se zpracovávají  velmi nebezpečné látky, které mohou ohrozit  životy  a materiální hodnoty.