Výbuch části muničáku ve Vrběticích, je po krátké době druhým vážným malérem , po opojném lihovém dýchánku, ve kterém opět selhala kontrolní úloha jednotlivých složek státu. Na rozdíl od předchozí události, si tato vyžádala dvě oběti. Co se v inkriminovaném areálu odehrálo, ví snad jen Bůh.
S ohledem na velikost areálu a množství skladované munice lze dovodit, že výbuch areálu by zcela vymazal z mapy nejméně Vrbětic e a Vlachovice a další obce v téměř 20 km okruhu by ohrozila ničivá tlaková vlna a dopadající vybuchující munice.
Následky v podobě obětí a škod na soukromém a státním majetku …. , raději ani nemyslet.
V době totalitní, byly tyto a jiné významné objekty v péči strážních oddílů MV a činnost v nich podléhala speciálnímu pracovnímu režimu. Pro tyto a jiné speciální objekty, objekty s nebezpečnou výrobou, existovaly vypracované plány, které podléhaly schvalovacímu řízení územních orgánů CO (civilní ochrana) a okresních krizových štábů , které řešily případná rizika.
Posměšně to bylo takové to hraní na vojáčky, na to, co by, kdyby. Většina takto zpracovaných plánů pokrývala rizika vyplývající z výroby samotné a nebo v případě válečného konfliktu , jako důsledek útoku armády, nebo diverzní akce v našem týlu.
V případě neštěstí ve Vrběticích, vyplývá na povrch katastrofální stav řízení rizik. Kdy nikdo neví komu objekty patří (armáda, civil. Firmy?) , existuje pouze prvotní informace co se vlastně stalo – požár v daném objektu. Ovšem nikdo z odpovědných si už ale nedokázal asi spojit A + B (požár + munice) a do ohrožené oblasti vyjíždí profesionální a dobrovolní hasiči. A protože tam jde lidově řečeno o „kejhák“, stahují se do uctivé vzdálenosti a situaci musí řešit jiné složky.
Z mého pohledu: Je-li objekt armádní je v kompetenci armády, problém se přehodí na armádu, je-li civilní týká se civilů, je toto uvažování zcela chybné. Z několika důvodů. Armáda již nedisponuje tak početnými jednotkami, které by převzaly řízení rizika pod svou kontrolu v součinnosti s územními krizovými orgány . Vždycky tu byla dříve součinnost s HZS (hasičský zachr. sbor)profíků a dobrovolných HZS, policie, záchranná služby. Dle všeho vyplývá, že snad ani neexistují plány řešení rizika, informace o druhu a množství skladované munice a jejím rozložení ve skladech. Troufám si tvrdit, že jak armáda, HZS a tak i policejní orgány ve spolupráci s pyrotechnickou službou ( v případě rozborky munice) neprováděly řádné kontroly. V opačném případě by musel HZS sbor o existenci činnosti v objetu vědět a musel by provést kontroly vyplývající ze zákona o požární ochraně a též by požadoval plány z tohoto zákona vyplývající , tak aby bylo možné minimalizovat dopady rizika na civilní obyvatelstvo.
Opět jsme zahlédli špičku skrytého ledovce, opět jsme se stali svědky průseru, za nímž je selhání lidského faktoru, jak na straně těch nebohých pracovníků, majitelů firem, tak i státních orgánů. Tato událost by měla být hybným motorem pro přehodnocení stávajících plánů řízení rizik nejen v armádním ale i v civilním sektoru, kde se zpracovávají velmi nebezpečné látky, které mohou ohrozit životy a materiální hodnoty.
