Propadne-li referendum, nařídíme kvóty shora.

V nedělních OVM se nechal ministr Chovanec slyšet, že o přijetí běženců ze Sýrie, by měli hlasovat občané v referendu. „Dobrý nápad Mílo!“  Ale jako vždy na sviňu to má své ale. Není třeba zdůrazňovat, že se Brusel potřebuje zbavit „nadlimitního“ množství běženců, a tak se  snaží   tlačit na své unijní nováčky. Respektive spoléhá, že vlády  postkomunistických států hlubokém předklonu vyhoví.

Na celé věci je nejzajímavější  asi toto:  Vláda, aby nevypadla před Bruselem, jako pacholík, kdyby o této věci rozhodla sama, a také aby si nepodělala kabát, nechá o této věci rozhodnout občanstvo v referendu.

Tolik zlořečené referendum, zatracované, kříšené, všemi vládami, stává se najednou v této věci pro vládu stěžejním a spásou.

Milane, chceš-li ušetřit prachy za referendum, tak se na milé referendum  vybodni. Jsou  to vyhozené prachy z okna. Podívej se jaké maléry byly ve Šluknovském výběžku,  podívej se do Teplic na lázeňské hosty  z Arabských zemí.  To, co sem  přijede, bude děs. Nebo  se bude provádět selekce - muslim, křesťan, nebo budeme hledat Syrské Čechy??

Za tragédii u ostrova Lampedusa a nejen zde, ale ve vnitrozemí  Afriky, Arabského poloostrova nese vinu samotná EU a NATO, které rozpoutaly lokální střety v těchto zemích s cílem změnit tamní režimy.  Tradicí NATO, je nepohodlné vlády a jejich země rozbombardovat do trosek,  z nichž vzejde dále občanská válka, která si vyřizuje účty s jednotlivci. Můžeme jmenovat Libye, Čad, Mali , Sudán, Sýrie, Palestina. K pochopení neutěšeného stavu je však potřeba se vrátit do doby,  kdy některé západoevropské státy( V. Británie, Francie, Holandsko, Německo, Portugalsko, Belgie) kolonizovaly Afriku, ze které si udělaly zdroj levné pracovní síly, surovin a zisků.  

Konec   koloniální nadvlády, za sebou nechal tyto země zbídačené, ve kterých vládne chaos a vnitřní militantní bojůvky. Z těchto zemí proudí miliony běženců  do Evropy, v domnění, že zde najdou blahobyt. Pokud se v některé z Evropských zemí  uchytí, jsou snadným terčem dalšího vykořisťování –laciná pracovní síla, etnické konflikty s většinovou společností.  Británie a Francie jsou toho dokladem.

Chceme-li zamezit  přílivu imigrantů, je potřeba od základu změnit  Afriku. Respektovat  územní členění kmenů, (kmenové války)respektovat vlády bez ohledu politického směřování,  vybudovat rozvrácenou infrastrukturu a průmysl. To vše by mělo být v režii těch zemí, které po léta z kolonialismu a nově v rámci globalizace těžily a těží. Jejich prvořadou povinností je postarat se o své „bývalé spoluobčany II.kategorie“, dokud se jejich postavení natolik nezlepší , že nebude potřeba migrovat z politických nebo ekonomických důvodů.