Klín, klínem vyrážeti,

asi takto by se dala pojmenovat politika západních států a NATO, jehož jsme též součástí. Období, kdy Libyjští  teroristé  pod záštitou Kaddafiho režimu, nechali vybuchnout Boeing  nad skotským Lockerbie, zapomenuto  nebylo. Přestože Kaddáfi, pod tlakem mezinárodního společenství, vydal ony pazgřivce k potrestátní.  Období arabského jara, které se dotklo i Libye, tento čin Kaddafimu přičetlo tzv. k dobru, v konečném zúčtováním s ním.

Západní státy, které se domnívaly, že jaro v Libyi, povede k lepšímu,se štrašlivě mýlily, když se vydaly letecky podpořit vzbouřence. Jako vždy, i zde  se dobrý úmysl, proměnil v pěknou dlážděnou cestou do pekel. Odměnou  a poděkováním zároveň, za vojenskou a materiální (zbraně) pomoc, se stal útok vzbouřenců na Americkou diplomatickou misi.

V domnění, že se situace zklidní a obnoví se státní orgány a moc v Libyi,  zvrhla se  v kmenové války zastánců různých názorových proudů včetně i Islámského státu.

A tak nezbývá,  než si opět položit onu hezkou okřídlenou větu:“Komu jsme tím prospěli, druhé straně? Co?“ . Ausgerechnet Islamskému státu, aby si právě  na  podobně rozvrácených státních základech vybudoval  svou moc, lapal všchny ty, kteří jsou nepohodlní, včetně lidí zahraničních firem.

Ostatně Syrie, sever Iráku, ale i Irák jako takový a Libye jsou toho pravým dokladem, jak neumětelská  jsou politická rozhodnutí  k zahájení vedení války, na jejichž  koncích jsou rozvrácené státní struktury,  domácí  teror  etnických skupin válčících proti sobě, a v konečném důsledku exodus civilního obyvatelstva z tohoto marasmu do Evropy,  v bláhovém přesvědčení, že tatáž Evropa jim pomůže. Bohužel ne. Tatáž Evropa Vám milí běženci všechno doma v Arábii rozstřískala, aby jste se měli pro západně a demokraticky lépe. Ale kdo ví, kdy?

A tak si kladu otázku. Do jaké míry byli Ti Assadové, Huseinové, Kaddafi, tak špatní, když jsme je po dlouhá léta podporovali, cpali  jim zbraně, pomáhali utužovat režim, páchat ona drobná zla, abychom oplátkou dostali ropu. Na straně druhé, ale zde panoval relativní klid a příslušnící Islámského státu, tzv. hráli na horníky, nebo  čůrali  do písku logo IS. Bylo jejich odstranění natolik potřebné pro Evropu, aby místo nich na dlouhá léta zavládl v těchto zemích chaos, zmatek, neklid a tisíce lidí na útěku, o mrtvých nemluvím?

Nevyrazili jsme, nedemokratický režimní klín, tím klínem zvaným svoboda, aby  v konečném efektu náš klín svobody vypadl a nahradil se Islámským klínem? Nejsme současně viníky a oběťmi tohoto stavu.  Pokud si to Evropští páni v Bruselu a NATO neuvědomí, pak nám není pomoci.