Jak to ti Rusové dělají?

Tento blog nebude o Ruské politice, nebo její účasti na občanském konfliktu na Ukrajině. Bude o sportu, který je mě milý a blízký – krasobruslení, a který jsem si maximálně užil na Švédském ME Evropy ve Stockholmu.

 Po olympijské hvězdě, Julii Lipnické, letos zazářily další Rusky:  Elena Radionova,  Anna Pogorilaya, Elizaveta Tuktamysheva.

 Jelikož jsem měl možnost sledovat všechny soutěže, jednotlivců mužů,  žen, sportovní a taneční páry, bylo na co hledět, bylo co porovnávat.

Dvakrát mne velmi  překvapil  Petr Coufal.  Poprvé,  volbou  hudebního  doprovodu  z Dvořákovy Novosvětské, která je nejen posluchačsky náročná, a o to náročnější, jako velmi emotivní , choreograficky i zvládnout.  Podruhé, s jistotou s jakou ji zajel. Jen mi tam trochu chybělo více výrazových prostředků  a emoční  vyjádření obsahu skladby.  

Tak že si tuto skladbu mohu odškrtnout ze svého tajného seznamu skladeb,  u  kterých  čekám,  kdo zvedne hozenou rukavici a popasuje se  s ní ve své jízdě. Prozradím, že na  seznamu  mám hudbu z některým dílům  k seriálu Hercule Poirot  – „To  The Lakes“, nebo „The Height of Fashion“, Tak že….? 

Závody,  jako  Grand Prix, ME, MS a vrchol – Olympiáda, jsou jistě velkým náporem na psychiku  a zejména atmosféra, která vyzařuje  z haly,  odráží  se na sportovcích. Každý se snaží ze sebe vydat maximum možného. 

Svou nezanedbatelnou roli hraje příprava  - příprava  jízdy dle zadání ISU,  volba hudby a umělecké ztvárnění – choreografie.  To jsou věci, které Ruští  trenéři a choreografové umí  velmi kvalitně zpracovat a jejich svěřenci náležitě prodat.  Devět cenných kovů z dvanácti možných, dále  potvrzuje, že Ruská krasobruslařská škola je jen jedna, před tou americkou a kanadskou.

Je potřeba potrhnot, že franouzský taneční pár Papadakis - cizeron, se nenechal obrat o triumf. Byli výteční.

Nic,  ale není zadarmo. Krom běžných povinností  doma a  ve škole, jsou to tréninkové dávky na ledě, na suchu, baletní příprava a v závěru  „pilování“  jízd  pro jednotlivé typy soutěží.

Nespornou výhodou  Rusů je neskutečné množství   začínajících bruslařů, ze kterého lze vybírat. To vše je zastřešeno kvalitními  trenéry, baletními mistry  a tréninkovými  podmínkami.  Ti nej,  pak podstupují   další přípravu pod vedením takových person,  jakými  jsou  Alexej Myšin , nebo Morozov.

Rozdíl mezi našimi trenéry a ruskými  je ten, že naši až tak důsledně nedbají  na  maximální kvalitu provedení  prvku, detaily, odstraňování  chyb  jejich  rozborem. Do toho se ještě  mísí  v mnohých klubech snaha spíše podporovat slabší  „vyvolené“ jejichž rodiče mnohdy vedou  krasokluby.

Ve většině zvučných Ruských klubech, nejsou výjimkou vysokorychlostní kamery a  snímače na kloubech sportovce pro počítačové zpracování rozboru pohybu bruslaře, což umožňuje hledat rezervy  v technice bruslaře např. u skoků, zejména ve skocích se třemi a čtyřmi otočeními . Různá  „udělátka“ pro nácviky doskoků skoků, vícenásobné kombinace piruet.

To důležité krom velmi dobrého vlastního zvládnutí jízdy je potřebná dávka exhibicionismu,  hudebního cítění a  psychická odolnost, která dokáže udržet sportovce v konceptu i  po prvním zaváhání.  Jinak by se nestávalo, že z naplánovaných trojáků a čtveráků se stanou dvojáky, nebo jen jednoduché skoky .

V Rusku nezřídka  trénují  jízdy se zvukovým podkresem, jako by na stadionu byli diváci se skandováním při nástupu, s potleskem u náročných skoků. Simulace pádu, navázání na jízdu s cílem obnovit koncentraci a sebevědomí bruslaře.     

 Na jednom setkání s Alexejem Myšinem, jsem se ho ptal : “Jak to děláte, že to všechno,  tak dobře zvládáte?“ Když mne vzal  do své pracovny,  krom, jak říkám „pracovního bordelu“  skvělý archiv toho, co kdy v jízdách vytvořil. Nepřeberný zvukový archiv, každý kdo jen prošel jeho rukama,  má svou uchovanou  historii, navržené pořadí prvků, dle zadání prvků ISU, idea vazby prvků, kroky,  choreografická idea,  finální jízda.  Trik je jednoduchý. Většina prvků je dána. Archiv poslouží k tomu, co se jelo naposledy,   jen se prvky se  zkombinují podle aktuálního zadání,  doplní kroky, vazby, přidá nový neobvyklý pohyb, neokoukaná zvedačka,   atd.  Vše ostatní je už jen věci choreografie a správného výběru hudby a celkového vyladění jízdy, tak aby byla v souladu s možnostmi bruslaře a celkovým pojetím  obsahu skladby.

Nic proti Wernerovi, ale generační obměna za Petra Coufala, nebo  byla zbytečně dlouhá, která nás  obrala o možnost vyjezdit si další  místa ve vrcholných soutěžích a tím tak představit nové a další tváře českého krasobruslení. Ale to je již v rukou českého krasobruslařského svazu.  U Rusů, kde nesou uspokojivé výkony, je bruslař obvykle rychle nahrazen. To byl i případ Elizavety Tuktamyshevy, která dokázala sobě i realizačnímu týmu, že není po neúspěchu k ztracení.