Déle studovat s podporou státu, dříve sednout za volant, dříve jít k volbám. Takové jsou plány některých poslanců, jak píše iDNES.cz ve svém pátečním článku "Věkové hranice se bortí: k volbám v šestnácti, na studia v důchodu". Možná přijde vhod několik postřehů k zamyšlení.
Studentské výhody i po 26. roce
S tím, jak se blížily šestadvacáté narozeniny, nejvíce vždy křičeli ti ze studentů, kteří utratili tisíce korun měsíčně v hospodě a za cigarety. Kdo byl opravdu v nouzi, nemarnil prostředky ani čas a dokázal si poradit. Ostatně, to se u vysokoškoláka snad stále ještě předpokládá. Mají-li však vysoké školy sloužit k pěstování schopností, jak co nejlépe natáhnout ruku pro peníze ze státního, raději je rovnou zavřeme a zrušme.
Nerad bych věci zjednodušoval, ale dnes opravdu není vzácné ani to, když studenti čerpají peníze z grantů na, nebojme se to říci, fiktivní projekty. Školy pořádají konference, kde si přítomní sobě navzájem své projekty odrecitují, poplácají se po zádech a jdou si zase užívat volného času za peníze daňových poplatníků. Když ne do hospody, tak třeba tím, že píší články a petice za prodloužení studentského věku nad 26 let. Však si vezměte tu nehoráznost, začít platit zdravotní pojištění jako všichni ostatní či nemít slevu na dopravu!
Vrcholem všeho byl asi zážitek z přijímacího řízení na doktorské studium. Jedná se o nejvyšší stupeň vzdělání, který má vychovávat budoucí vědecké a akademické pracovníky. A koho nepotkám, známého vyhublého „dredaře“. Je vidět, jak moc by si přál uspět. Chodí po chodbě sem a tam, celý se chvěje, ruku v puse, prsty skoro rozkousané a pronáší památnou větu: „Proboha, hlavně abych nemusel do práce!“
Jsem pro studentské výhody v jakémkoliv věku, klidně i velmi výrazné výhody, pokud budou mít povahu úlevy na dani z příjmů. Že je nemožné si při denním studiu přivydělávat? Nikoliv, vím to i z vlastní zkušenosti. Nakonec, daleko větší přípravou na budoucí uplatnění není škola samotná, ale spíše mimoškolní aktivity. Holý fakt, že jde někdo na vysokou školu, z něho ještě nedělá elitu, na kterou by ostatní automaticky měli doplácet. Zejména, měl-li dost času se k něčemu dopracovat sám.
Za volant od sedmnácti
Opravdu výborný nápad, vyslat na silnice další auta v době, kdy se v ulicích hromadí takovým způsobem, že bývá problém vůbec projít městem. Žádný vážný důvod k tomu není. Prostě to plánují jinde, tak přece nebudeme pozadu.
Automobil či jeho symbol dnes najdeme všude. Ke škodě nás všech, už dávno to není jen o nutné přepravě z jednoho místa do druhého. Automobil se stal dětskou hračkou, druhým domovem, členem rodiny, součástí osobnosti, „sportovním“ náčiním, prostředkem k ventilaci emocí i pomůckou na kompenzaci duševních a tělesných nedostatků. Sezení za volantem významně zkresluje vnímání reality včetně fyzikálních zákonů. Vysoká nehodovost a úmrtnost jsou jenom logickým důsledkem. Změnu nepřinese žádná potrhlá dopravně bezpečnostní akce typu Kryštof, nýbrž bude potřeba sesadit automobil v žebříčku hodnot o několik příček níže, a to zvláště u mladých. Navrhovaná změna jde bohužel přesně opačným směrem.
O pravé příčině návrhu není třeba spekulovat, je zcela zřejmá. Je potřeba nacpat na silnice co nejvíce lidí, za cenu jakýchkoliv následků. Jedině tak si firmy spřátelené s politiky přijdou na pořádný balík peněz, který se v automobilismu točí. Stagnaci není možné připustit. Čím více lidí se stane závislých na automobilu a čím dříve, tím více veřejných zakázek, iluze snížení nezaměstnanosti, vybraných poplatků a daní, šmírování a kontroly nad našimi životy.
K volbám od šestnácti
Tento návrh poměrně ostře dělí politiky na dva tábory. Není divu, jedněm by byl ku prospěchu, druhým naopak. Tak přímý pohled je ale nežádoucí a národu je třeba předhodit ušlechtilejší důvody. Jako se o to pokusila třeba poslankyně Věcí veřejných Kateřina Klasnová: „U voleb do parlamentu bych to neměnila. Když se dělal průzkum ve středních školách, tak velkou oblibu tam měla Pirátská nebo Dělnická strana, což dle mého soudu ukazuje na to, že by měli mladí ještě trošku dozrát.“
Netřeba se dohadovat o jednotkách procent podpory pro Dělnickou stranu ani o programu České pirátské strany, zmínka zrovna o těchto dvou je čistě účelová. Do společnosti, která sama sebe z bůhvíjakých důvodů nazývá demokratickou, taková vyjádření prostě nepatří. Je ostatně zajímavé, že rychlokvašené prezidentce zeměkoule Klasnové nevadí například podpora komunistů z řad těch už „vyzrálých“. Jisté je, že vzhledem k takovýmto prohlášením by měli dozrát především voliči Věcí veřejných, o členech této podivné strany nemluvě.
Nemá valný smysl hodnotit rozumové schopnosti mladých voličů. Jednou jsou takové, jaké jsou. Není nikterak zřejmé, že by s pozdějším věkem docházelo k nějakému plošnému zlepšení. Jádro celého problému bude spíše v tom, že mladí voliči mají schopnost se zatuhlými miskami vah naší politické scény pořádně zahýbat a někteří politici mají strach, že by to mohli být zrovna oni, kteří by si pro příští volební období sbalili kufry.
Upřímně řečeno, pokud volební právo není shora nijak limitováno věkem, není mi jasné, proč musí být spodní hranice zrovna 18 let. Řekl bych, že spousta 17letých má v oblasti reálného života i politiky větší rozhled než třeba důchodce, který zná svět jenom ze seriálů v televizi, letáků ze schránky, a který i v roce 2010, když jde na městský úřad, jde na „národní výbor“. A nakonec, kdo z mladých se na to necítí, k volbám chodit nemusí. Volby u nás nejsou povinné.
