Dnešní Malou Stranu v Praze vnímáme jako svébytnou část Prahy. Malá Strana v průběhu svého trvání pohltila osady Písek, Nebovidy, Újezd a osadu Obora u sv. Jana. Ta byla na dnešním Jánském vršku a můžeme z ní vidět pozůstatky.
Dnešní Malou Stranu v Praze vnímáme jako svébytnou historickou část Prahy. Nicméně v průběhu staletí se Malá Strana či Menší Město pražské proměňovalo a existovalo jako samostatné město se svými městskými právy, farními kostely a radnicí. Dokonce i rostlo, a to na úkor dříve samostatných osad, které již dávno nevnímáme, ale připomínají se nám v názvu ulic či v reliktech kostelů a radničních domů v základech mladších budov.
Malá Strana v průběhu svého trvání pohltila zejména osady Písek (také Rybáře), kterou bychom našli v prostoru mezi dnešním Valdštejnským palácem a mostem Mánesa, dále Nebovidy pod vrchem Petřín v prostoru Karmelitské ulice nebo vesnici Újezd na pomezí Malé Strany a dnešního Smíchova. A osadu Oboru, kterou bychom kdysi nalezli na dnešním Jánském vršku.
Osada sv. Jana v Oboře se nacházela západně od centrální části malostranského podhradí, vně středověkých městských hradeb na dnešním Jánském vršku. První písemná zmínka o osadě Obora je z roku 1278. Týká se vykopání dvou příkopů napříč hradčanským ostrohem od Brusnice až k Oboře. V dalších dvou zprávách je zmíněn kostel sv. Jana, u kterého byl zřízen hromadný hrob pro oběti hladomoru v roce 1282. Následující písemné zprávy jsou známé z doby až po polovině 14. století. Z nich vyplývá, že menší část osady spadala pod pravomoc českých královen, do husitských válek zastupovaných proboštem pražské kapituly. Tato (menší) část Obory měla tehdy svou radnici (stála vedle kostela sv. Jana), rychtáře, 2 kostely a 7 domů. Od konce 14. století byl představitelem místní feudální vrchnosti farář u sv. Jana, jmenovaný svatovítskou kapitulou, který v Oboře dosazoval i odvolával rychtáře a konšely.
Rozsáhlejší část Obory patřila pod jurisdikci Strahovského kláštera. Ve větší části bylo ve středověku 26 domů, pivovar a zahrada s vinicí. Celá Obora náležela ve středověku k velmi chudým řídce osídleným osadám s nepříliš dobrou pověstí. Ve spojitosti s ní je také vícekrát zmíněno vinařství. Už od roku 1361 (stavba Hladové zdi) se nachází v hradbách Malé Strany, ovšem její právní připojení k městu je realizováno až v 50. letech 17. století a kostel sv. Jana v Oboře se stává kostelem filiálním dnes také zaniklého kostela sv. Václava. Dějiny osady tak splývají s historií Malé Strany. Funkce kostela sv. Jana končí rokem 1784, kdy je spolu se sousední kaplí sv. Matěje zrušen[1] a oba objekty později překryje další zástavba 17. až 19. století.[2]
Do dnešních dnů se z Obory dochovaly zbytky Kostela sv. Jana v Oboře v domě čp. 322. Zbytky kaple sv. Matěje se zachovaly v čp. 323. Sv. Matěj byl nebývale blízko ke kostelu sv. Jana a byli v něm pohřbeni lékař císaře Rudolfa II. Mořic Stromen z Ebernavy, rodem z Augšpurku (rok 1588), malíř a stavitel Josef Heinz z Basileje (rok 1609) a registrátor komory Šimon Luk z Bohuslavic (rok 1606).[3] V Ke kostelům náležel hřbitov, kde bylo pochováno mj. mnoho příslušníků italské – vlašské a umělecké komunity, kteří žili v oblasti nedaleké dnešní Vlašské ulice, např. rytec Jiljí Sadeler (ten je možná pohřben pod kostelem sv. Jana), sochař Jan Antonín Quitainer, architekti Anselmo Lurago a Jan Blažej Santini-Aichel. Po jistou dobu byl hřbitov i hřbitovem pro obyvatele farnosti sv. Václava. Hřbitov byl lokalizován v prostoru dvora mezi domy čp. 322 a 323 a kamenná zeď dvora z ulice má bosovaný portál ze 17. století. Dnes je zde zahrada, parkoviště hotelu a restaurace. Radnice menší části Obory byla zachována v základech domu čp. 323/III. Radnice byl velmi malý objekt nazývaný spíše radniční dům.
Osada Obora zanikla, ale její zbytky můžeme dodnes nalézt. Ostatně i název Jánský vršek je odvozen od kostelíka sv. Jana v Oboře.
[1] DRAGOUN, Zdeněk, Rotunda sv. Jana v Oboře (Příspěvek k poznání románské Prahy), Památky a příroda, 1986,str. 521-530
[2] VLČEK, Pavel a kol, Umělecké památky Prahy, Malá Strana, Praha, Academia, 1999, str. 423 – 425.
[3] EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. - kapitola 2. Farní kostel sv. Jana Kř. v Oboře, str. 334–336.
