První manželka známého zvonaře Brikcího není příliš známá. Stále se jen zmiňuje jako "Voršila". O místech v Praze spojených s Brikcím, o jeho dceři Anně a o první manželce Voršile.
Brikcí z Cimperka (asi 1535 – 1599 Praha) byl patrně nejvýznamnější český kovolijec, cínař, konvář a zvonař. Pocházel ze zvonařské rodiny Bartoloměje Berounského a umělecky a řemeslně působil především v letech 1553-99. Kromě zvonů sléval svícny, rakve, epitafy i cínové křtitelnice. Měl i obchod se železem, plátnem a exotickými komoditami jako bylo koření. Zhotovil na osmdesát zvonů pro různé kostely v Praze, blízkém i vzdáleném okolí. Za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Cimperka (též Cimberka, von Zinnberg). Postupně se z něj stal velmi zámožný a vážený měšťan Nového Města pražského s několika domy, usedlostí a vinicí. Vlastnil knihy, obrazy a jiná umělecká díla.[1] Zemřel při jedné z morových epidemií, které koncem 16. století sužovaly Prahu.
Vlastnil od roku 1581 dům v bývalé Konvářské ulici na Novém Městě pražském (dnes Jungmannova 28, č.p. 747), kde měl i dílnu. Tehdy se dům nazýval U zvonařů, U tří zvonků nebo Brikcího dům.[2] Dnes na místě komplexu z barokních a renesančních prvků stojí konstruktivistický obchodní dům z roku 1933. U Františkánské zahrady je však dochovaný renesanční patrový domek – Brikcího dům, který je napojený na dvoranu obchodního domu. Jedná se o pozůstatek staré zástavby této lokality. Obecně celá dnešní Jungmannova ulice byla místem působení několika novoměstských zvonařských hutí, odtud její historický název po založení Nového Města – Konvářská nebo Zvonařská.[3]
Do místopisu Prahy vstoupil Brikcí i na dnešních Vinohradech, kde kolem roku 1550 vlastnil viniční usedlost - odtud jméno ulice i lokality – Zvonařka (dnes U Zvonařky 1).[4] Po smrti Brikcího zde hospodařila jeho dcera Anna, kterou měl se svou druhou manželkou Alžbětou z Volfenburgu, a která byla od roku 1615-16 provdána za novoměstského radního Ondřeje Kocoura z Votína. Ondřej a Anna měli jediného syna Jana, který byl posledním mužským potomkem rodu Brikciů z Cimperka. Po smrti Anny roku 1617 se Ondřej Kocour plně věnoval novoměstské politice a byl jmenován radním Fridrichem Falckým. Jeho účast na povstání skončila tragicky, kdy byl sťat 21.6.1621 a tělo pohřbeno jeho sestrou Annou u sv. Jindřicha v Praze. Nedlouho poté patrně umírá i jeho malý syn Jan a jeho teta Anna jako jediná dědička Kocourů z Votína po roce 1627 odchází do exilu.[5]
Jeho druhou manželkou byla výše zmíněná Alžběta z Volfenburgu, která proslula tím, že po smrti manžela vedla jeho zvonařskou dílnu. Patřila k příkladům žen, které se tehdy jako vdovy úspěšně uplatnily ve vedení dílen či obchodu.
Nicméně Brikcí měl i první ženu. O té se nám nedochovalo téměř nic. Je zmiňována pouze jako „Voršila“ či „Uršula“. Prostřednictvím jejího dochovaného erbu je však možné odhalit, z jakého rodu pocházela.
V roce 1588 dal Brikcí jako mecenáš benediktinského kláštera a opatství „V Emauzích“, který byl tehdy součástí utrakvistické církevní organizace[6], na klenby ambitu namalovat svůj erb a rozverné renesanční grotesky. Patrně nebyl jediným zámožným měšťanem, který zde nechal vytvořit renesanční malby, ale právě jeho erb pomohl dataci těchto výmaleb v ambitu. Pod jeho erbem je jeho jméno a datum 1588 – text „Pan Bůh bud spomocník a ochráncze muoj, Brykczy Zwonař z Czynpergků, 1588 (klenba 24/XVIII ve východním křídle ambitu).[7] A přímo naproti erbu Brikcího je erb jeho první manželky Voršily.
Díky erbu může Voršila povystoupit ze stínu. Vidíme zde štít provázený textem. „W czas potrzeby a w nedostatku mem Pan Buh mne newopustí“ a „Worssila zvonářka Frelichowa rozena Frey....“. Erb Voršily je následující: v černo - stříbrném děleném štítu (černá nahoře) je černo stříbrně - dělený lev se zelenou větvičkou v pravé tlapě, na štítě kolčí přilba s korunou a s přikryvadly černo – stříbrnými, v klenotu stříbrný vyskakující lev se zelenou větvičkou v pravé tlapě. Mj. freska nesprávně (snad díky pozdějším opravám) zobrazuje přikryvadla černo – zlatá. Erb je umístěn v dekorativní kartuši.
Erb patří rodu „Frölich von Freydenfels“. Čili Voršila z Cimperka byla rozená Frölichová z Freydenfelsu. Jednalo se o rod povýšený v Praze dne 12.1.1562 do šlechtického stavu císařem Maximiliánem II. Konkrétně Jakob Frölich, kterému byl udělený výše uvedený erb a predikát „von Freydenfels“, a to za zásluhy ve válce proti Turkům. Spolu s Jakobem byli do šlechtického stavu povýšeni jeho bratr Christoph a bratranci Johann a Sigmund.
Jedná se o příklad, kdy je díky heraldice možné identifikovat osobnosti minulosti, kterým nebyla ani za života věnována velká pozornost, a tak mohou vystoupit z částečného či úplného zapomnění. Jako první manželka slavného zvonaře – Voršila Frölichová z Freydenfelsu.
[1] KILIÁN, Jan, Povstalci a odsouzenci – osudy 27 obětí staroměstské exekuce, Praha, 2021, str. 316
[2] dům U Tří zvonků, obchodní dům Te-Ta - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz)
[3] BAŤKOVÁ, Růžena a kol, Umělecké památky Prahy- NOVÉ MĚSTO, VYŠEHRAD, Praha, 1998, str. 810
[4] PRIX, dalibor a kol, Umělecké památky Prahy - Velká Praha M-Ž, Praha, 2017, str. 912
[5] KILIÁN, Jan, Povstalci a odsouzenci – osudy 27 obětí staroměstské exekuce, Praha, 2021, str. 316-317
[6] V době husitských bouří se část konventu přidala na stranu husitů, patrně to zachránilo klášter před vypálením a zachovalo gotické malby v ambitu z dob Karla IV. Ke katolické církvi pak klášter přechází po Bílé hoře.
[7] Karel IV. a Emauzy; Liturgie - text - obraz (edd. Kateřina Kubínová et al.). Praha 2017, s. 164-183, str. 181
