Na Vinohradském hřbitově nalezneme prakticky jen historicky dva významné náhrobky šlechtických osob. Jednou z nich je Viktor (Víťazoslav) šlechtic z Cintulů (oddíl 14). Zajímavá méně známá osobnost našich i slovenských dějin.
Na Vinohradském hřbitově nalezneme prakticky jen historicky dva významné náhrobky šlechtických osob.
Jednou z nich je Viktor (Víťazoslav) šlechtic z Cintulů (oddíl 14).[1]
V hrobce je pochován Viktor,jeho manželka Viktorie, jejich dcery Anna (úmrtí: 26.čen 1903, bytem Cobr. ulice č.d.16, Královské Vinohrady, Praha, na zánět plen mozkových) a Kamila a její manžel Karel Reytt z Baumgartenů,[2] místodržitelský stavební inženýr z Příbrami, který byl synem Karla Reytta z Baumgartenů, horního inspektora z Příbrami, který byl v červnu 1895 zavražděn Antonínem Hoffmannem.[3]
Viktor (Víťazoslav) šlechtic z Cintulů se narodil 4.3. 1848 v Búrskom Sv. Mikuláši, dnes Borskom Mikuláši (maď.Búr Szt. Miklós) v tehdejších Uhrách. Do matriky byl zapsán jako Geiza Czintula. Používal však přepis jména Viktor. Později si zvolil jméno Víťazoslav, a to po vzoru štúrovců, kteří si volili slovansky znějící jména. Odborně se zabýval především geografií obyvatelstva, etnografií a kartografií.
Pocházel z hornouherské šlechtické rodiny Czintula, jeho otcem byl advokát Ján Cintula a matkou Anna, roz. Pokorná, dcera statkáře v Radošovcích. Jeho otec byl taktéž přísežným přísedícím Prešpurské župy. Podobně jako mnozí jiní příslušníci šlechtických rodin v Uhrách působil i on v župní správě. V Uhersku (Zalitavsku) dle tamní legislativy prostí šlechtici patřili mezi nižší šlechtu a nepoužívali zvláštní titul. Nižší šlechta tam byla jednotná.[4] V Předlitavsku byl ekvivalentem rytíř nebo prostý šlechtic. Proto uherští šlechtici používali v Předlitavsku tituly rytíř a častěji prostý šlechtic (Rakousko i Uhersko si samozřejmě vzájemně tituly a erby beze zbytku uznávaly). Jako Viktor Cintula – Viktor šlechtic z Cintulů.
Rod pochází z Báčsko–Bodrožskej stolice. Rudolf II. vydal 3.12.1580 v Praze armálnu (erbovní) listinu pro Jána Czintula. Publikovaná byla na generálnej kongregácii Bratislavskej (Přešporskej) stolice v Šamoríne v roku 1582 a v Báčsko–Bodrožskej stolici, kde si rod dlouho udržel majetky. Prvním záhorským členom rodu je Ondrej Czyntwla, poddaný rodu Czobor, držitel poddanské usedlosti v Borskom Svätom Jure (dol. 1558). Pavol je zapsaný v soupisech šlechty Bratislavskej (Prešporskej) stolice z let 1648 a 1650. Otec Viktora Cintuly Ján používal na pečeti přísežného přísedícího Prešporskej stolice kozorožce s hvězdou mezi rohy s klenotem tří pštrosích per (1835, 1841 a 1843).
Studoval na gymnáziu v Trnavě (1860–1866) a pak na arcibiskupském lyceu v Ostřihomi, kde v roce 1868 maturoval. Po krátkém studiu teologie a vojenské službě přešel do Vídně, kde získal středoškolskou aprobaci pro němčinu, dějepis, zeměpis a francouzštinu, později si v Praze doplnil i zkoušky z češtiny. R. 1874 získal ve Vídni titul PhDr. Po studiích byl v letech 1874–1875 suplentem dějepisu a zeměpisu na reálce v Pardubicích, v letech 1875–1876 na vyšší reálce v Praze, v letech 1876–1877 vyučoval francouzský a český jazyk na vyšší reální škole v Litomyšli, kde se seznámil mj. s Aloisem Jiráskem. Mezi roky 1877–1888 působil na gymnáziu v Přerově, v letech 1888–95 v Německém (Havlíčkově) Brodě a konečně v letech 1895–1906 byl profesorem dějepisu, zeměpisu, němčiny a filozofie na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech. Do výslužby odešel r. 1906 a bydlel bytem Kr. Vinohrady čp. 345.
Oženil se s Viktorií (Vítězoslavou) roz. Brdlíkovou (1853 - 1930), dcerou továrníka Leopolda Brdlíka z Počátků. Měli spolu dcery Annu, Libuši, Marii, Boženu a Kamilu.
Publicisticky se intenzivně věnoval Slovákům a jejich situaci v Uhrách, odborně se zabýval především geografií obyvatelstva, etnografií a kartografií. Vypracoval mapu Francie, na mapě Rakousko-Uherska vypracoval názvosloví v oblasti Karpat a Krasu – Haliče, Bukoviny, Chorvatska, Slavonska a Bosny s Hercegoviny a mapu karpatských krajů. Spolupracoval i s redakcí Ottova slovníku naučného. Patřil k aktivním členům České společnosti zeměvědné (od 1896 náhradník výboru, od 1905 jeho člen, 1904–1907 knihovník, 1909–1911 místopředseda) a v jejím Sborníku aktivně informoval o nové geografické literatuře, zejména maďarské. 1907 převzal, spolu s O. G. Paroubkem a F. Machátem, zpracovávání Ottova zeměpisného atlasu.[5]
Viktor Cintula byl slovenským vlastencem, podporoval studia slovenských studentů v Přerově a vedl korespondenci s Maticou slovenskou. Rád se vracel do rodného města, kde pořádal přednášky a besedy. Četl slovenské básníky a spisovatele a pravidelně navštěvoval svého bratra Gustava, který byl katolickým duchovním v Špačinciach.
Pohřben byl v Praze na Vinohradech 24. března 1911, poté co zemřel v sanatoriu na Novém Městě č.p. 1771 22. března 1911, důvodem smrti byl prasklý žaludeční vřed (Ulcus ventriculi pesfor.). Touto nemocí trpěl skoro celý dospělý život.
[1] Druhým je svobodný pán Adolf Emanuel Bechinie z Lažan, statkář a c. a k. poručík (hlavní alej k hřbitovnímu kostelu vpravo).
[2] Rod původně pocházel z Norimberka a usadil se v Rakousku. Potomstvo Reyttů v osobě Ing. Karla Reytta a jeho dcer žije dodnes a spravuje i hrobku na Vinohradském hřbitově.
[3] O této události se dochovala kramářská píseň - UNIMARC/MARC: Truchlivá píseň o vrahu Ant. Hoffmannovi, který dne 11. června t.r. úkladnou vraždu na c.k. báňském inspektoru panu Karlu Rayttu z Baumgartenů na Březových Horách u Příbrami spáchal (historickefondy.cz)
[4] ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta rakouského císařství, Praha, Agentura Pankrác, 2006, str. 116
[5] Cintula, Viktor, 1848-1911 (nkp.cz)
