V červnu navštíví Prahu zajímavá osobnost, a to vévoda Parmský Carlos Javier. Zúčastní se dnů Parmy v Praze. Jedná se vzácnou možnost potkat člena starobylého vévodského rodu a karlistického pretendenta na španělský trůn.
Carlos Javier Bourbón-Parma a Orange-Nassau, titulární vévoda Parmský, vévoda de Piacenza, vévoda madridský, syn Carlose Huga Bourbón-Parma a Irene Orange-Nassau. Jako titulární vévoda Parmy nosí jméno Carlos V.
Je nejstarším synem svých rodičů. Narodil se 27.1. 1970 v Nizozemí a většinu života prožil v Británii a Francii, Španělsku i Nizozemí, taktéž v USA a Itálii. Je tedy doslova nadnárodní osobností, ostatně jak bývalo vždy obvyklé u vysoké aristokracie. Studoval politické vědy, filozofii, a to v Cambridge a v Connecticutu v USA na univerzitě Wesleyan. Po ukončení studia pracoval jako finanční specialista pro nizozemskou ABN AMRO Bank a připravoval technické zavedení EURA do zemí EU. Poté pracoval v Bruselu jako konzultant pro European Public Policy Advisors.
Je úzce spjat s nizozemskou královskou rodinou, protože jeho tetou je královna Beatrix, obdržel tak v roce 1996 právo oslovení „Jeho královská výsost“ ( pro nizozemské království, ač formálně není členem panovnického domu Oranžského). Účastní se mnohých událostí spjatých s královským dvorem Nizozemí a je zde velmi vítán.
Velmi zajímavým je jeho titul vévoda madridský, který obdržel od svého otce 28.9. 2003. Titul vévoda madridský je tzv. karlistickým titulem. Carlos je totiž pretendentem na španělský trůn jako Carlos Javier I. Jedná se o starý spor, který kdysi otřásal Španělskem. Karlisté byli přívrženci a sympatizanti Dona Carlose, neúspěšného uchazeče o španělský královský trůn, a jeho potomků. Po smrti španělského krále Ferdinanda VII.roku 1833 se královnou stala jeho teprve tříletá dcera Isabela jako Isabela II. Její strýc Don Carlos (Carlos María Isidro de Borbón y Borbón-Parma) se rozhodl neuznat pragmatickou sankci svého zemřelého bratra, který za svého života připustil dědičnost trůnu ženami, a sám usiloval o získání trůnu. Bez pragmatické sankce by se totiž králem stal Don Carlos. Téměř šest let zuřila ve Španělsku občanská válka mezi konzervativními karlisty aCristinos, podle Marie Kristiny, královny-vdovy, regentky Isabely II. Nakonec byli karlisti poraženi v několika krvavých bitvách. Jejich symboly byl vždy červený baret a červený ostrvový svatoondřejský kříž (původní imperiální prapor Španělska). Ovšem až do 20. století karlisti dávali o sobě znát mnohými drobnějšími povstáními a nepokoji. V době občanské války stáli na straně povstalců a za Franca byli pronásledováni. Nicméně dodnes jsou aktivní a existuje Partido Carlista. Je ovšem na okraji politického života. Stejně tak stále pokračuje linie karlistických pretendentů na španělský trůn.
Carlos Javier se účastní politického života karlistů a vznesl nárok na trůn, ale zároveň prohlásil, že nechce a nijak nezpochybňuje nárok Filipa VI. na trůn Španělska. V chvílích katalánské krize navrhoval jako řešení federalizaci Španělska, karlisté jsou katoličtí federalisté a vystupují proti centralizační politice Madridu.
Carlos je ženat s Annemarie Gualthérie van Weezel a má s ní děti Luisu Irene Constance Annu Marii Bourbon-Parma, markýzu Castell' Arquato, Cecilii Marii Johannu Beatrix Bourbon-Parma, hraběnku Berceto, Carlose Enrique Leonarda Bourbon-Parma, prince Piacenza. Jeho manželka je právnička a novinářka, působí v Haagu a Bruselu, její otec Johan byl nizozemský politik a diplomat.
Snad jen na závěr. Zita, manželka našeho posledního císaře Karla I, byla z rodu Bourbon-Parma a dcerou posledního vládnoucího vévody v Parmě Roberta. Ten musel odejít do exilu po anexi vévodství Sardinií v průběhu válek o sjednocení Itálie. I o to je návštěva zajímavější.
Fotografie byly poskytnuty a uveřejněny s laskavým svolením Parma v Praze (organizující návštěvu pana vévody v Praze)
