Noviny troubí do celého světa, že svatba Georgije Romanova 1.10.2021 byla carská svatba. Vyslovím nyní konstatování, že ta svatba spíše velmi zostudila Romanovce a svatební tradice zaniklé romanovské říše.
Minule jsme si, vážení čtenáři, řekli, že svatba Georgije Romanova rozhodně nebyla první, předcházelo jich celých šest od únorové revoluce 1917 až do emigrace posledního člena imperátorského domu Romanovců z Ruska v roce 1920. Navíc po pádu SSSR se jako první v roce 1993 oženil v Rusku Dimitrij Romanov.
Ovšem media troubí do celého světa, že to byla carská svatba. Vyslovím nyní konstatování, že ta svatba spíše velmi zostudila Romanovce a svatební tradice zaniklé romanovské říše.
Ponechám nyní stranou jakékoliv nároky či nenároky na neexistující ruský trůn. Je třeba zkonstatovat, že posledním členem imerátorského domu Romanovců[1], který byl nezpochybnitelný v jakémkoliv ohledu, byla kněžna imperátorské krve[2] Kateřina Ivanovna, která zemřela v roce 2007 v Montevideu. Byla dcerou knížete imperátorské krve Jana Konstantinoviče a pravnučkou velkoknížete Konstantina Nikolajeviče, syna Mikuláše I. Její otec byl 18.7.1918 brutálně zabit[3] u Alapajevska v dnešní Sverdlovské oblasti spolu s dalšími členy imperátorského domu Romanovců. Nástupnictví kdysi řešil právně zaniklý tzv. Pavlovský nástupnický řád. [4]
Předně je třeba říct, že ruští panovníci se nikdy neženili v katedrále sv. Izáka v Petrohradě, ale v kapli Zimního paláce. Na místě dnešního chrámu kdysi stál kostel sv. Izáka Dalmátského, kde se ženil Petr I. s Kateřinou I, ale to bylo do doby výstavby chrámu v roce 1712. Následně tam neproběhla žádná „carská“ svatba. V dnešní době v chrámu může uzavřít sňatek kdokoliv, kdo splní podmínky pravoslavné církve moskevského patriarchátu, samotná ceremonie podléhá poplatku 20.000 rublů (cca 500 USD), nejedná se o nic výjimečného, natožpak carského.
Je třeba odmítnout tvrzení, že pravoslavná církev moskevského patriarchátu nějak „uznává“ nároky Georgije a jeho matky Marie Vladimírovny, jak zaznívá. Při obřadu duchovní vyhlásili jména snoubenců v obvyklé formě „otrok boží Georgij a otrokyně boží Viktorie“. Bez žádných titulů. Svatba byla zcela standardní. Ruská církev ctí jako mučedníky rodinu Mikuláše II. a rozhodně neoslovuje rodinu neexistujícími tituly. Ze svatby nebyl ani žádný TV přenos, dokonce jí nevysílal ani TV kanál Cargrad, velmi konzervativní pravoslavné medium, které vlastní podnikatel Konstantin Malofejev, který na svatbě byl a podporuje rodinu Georgije.[5]
Na svatbě nebyli žádní příslušníci vládnoucích královských rodin. Pouze některé rodiny tzv. pretendentů na neexistující trůny Albánie, Francie, Portugalska atp. Tj lidí ve stejném postavení jako novomanželé. Na svatbě nebyl ani nikdo z oficiálních představitelů ruského státu, i přítomnost vedoucí tiskové kanceláře MZV Marie Zacharovové se ukázala být jako nepravdivá informace.
Byli tam sice vojáci čestné stráže Západního vojenského okruhu, ale jednalo se o iniciativu konkrétního velitele či velitelů, kteří byli za toto disciplinárně potrestáni ministrem obrany, protože zneužili svého postavení a poslali vojáky na soukromou akci v rozporu s předpisy a vojenská prokuratura s nimi zahájila šetření.[6] Ostatně i ona slavobrána ze šavlí není tradicí ruskou, natožpak Romanovskou, ale angloamerickou, která přísluší pouze vojákům a lidem s vojenskými hodnostmi. Georgij ovšem ani nikdy nesloužil v armádě, ani nemá vojenskou hodnost a patrně o ruských vojenských tradicích neví nic.
Naprosto nevhodné pak bylo připíjení si vodkou bezprostředně po obřadu, a to včetně nevěsty. Ženich si patrně myslí, že je to velmi v ruském stylu, ale na romanovské „carské“ svatbě by to bylo nemožné. Muži z panovnického domu pili vodku, pokud vůbec, pouze v pánské společnosti a u dam z aristokratické společnosti to byl nonsens.[7]
Pomyslnou „korunou“ byla vlečka nevěsty. Byl na ní vyšitý zlatý orel jako symbol ruského impéria, což je samo o sobě vrcholem nadutosti, přisvojit si státní symbol zaniklé říše. A byl vlečen po podlaze (sic), což bylo v době do roku 1918 nemyslitelné.
Pokud si, vážení čtenáři, myslíte, že pohár absurdností byl vyčerpán, tak nikoliv. Při obřadu přímo v katedrále vystoupil se slavnostní řečí čestný host svatebčanů předseda Ruské komunistické strany (KPRF) pan Zjuganov. Co jim přednášel předseda strany, která se hrdě hlásí k odkazu VŘSR, se neodvažuji pomyslet.
Svatbu je možné charakterizovat jako bizarní divadlo občas složené z úryvků monarchistických tradic, které byly zcela zkreslené i těmi, kdo sami sebe prohlašují za dědice těchto tradic. V konečném důsledku jen vystavují v komickém světle sebe a dynastii Romanovců i historické Rusko, jehož jménem se snaží vystupovat.
[1] Imperátorský dům Romanovců byl právní pojem ustavený právními akty z roku 1797 a 1886, jednalo se o panovníky a jejich manželky a členy rodiny Holstein-Gottorp-Romanov. Právní akty upravovaly jejich vzájemné vztahy, okruh členů, tituly atp. U nás byl podobným aktem tzv. habsburský domácí řád.
[2] Kníže imperátorské krve – titul vymezeného okruhu nevládnoucích potomků vládnoucího panovníka Ruska. Podrobně upraveno tehdejší legislativou, viz pozn. 1
[3] Jednalo se o mimořádně barbarský čin uralských bolševiků. Vězni byli udeřeni sekerou do hlavy a naházeni do šachty, následně byla šachta zaházena granáty a zasypána. Nejmladší oběti bylo 24 let a nejstarší 53. Jednalo se o muže a dvě ženy. Po exhumaci bylo zjištěno, že některé z obětí hrůzný masakr přežily a následně zraněné zemřely hladem a žízní na dně šachty. Jsou známi jako apajevští mučedníci. Masakr následoval po zavraždění rodiny Mikuláše II. v rámci systematické fyzické likvidace členů imperátorského domu bolševiky.
[4] Imperátorský výnos o následnictví byl výnos o následnictví ruského impéria, který upravoval podmínky v následnictví trůnu v rámci romanovské dynastie. Výnos byl ustanoven 5. dubna 1797 carem imperátorem Pavlem I.
[5] Na svatbě nebyl otec ženicha
[6] https://ria.ru/20211006/venchanie-1753345429.html
[7] Georgij byl donedávna příjmením Hohenzollern, nebyl vychováván v ruském domácím prostředí ctící tradice Romanovců. Hovoří i špatně rusky, nevěsta vůbec. Ruské občanství poskytl Georgiji a jeho matce Boris Jelcin v 90. letech 20.st.
