Poslední bitva Řádu německých rytířů na Sovinci

Hrad Sovinec (Eulenburg) jistě patří ke známým památkám v Nízkém Jeseníku, poblíž Rýmařova.  Do dějin vstoupilo dramatické obléhání za doby třicetileté války a boj mezi oddíly Švédů a Řádem německých rytířů.  

Hrad Sovinec (Eulenburg) jistě patří ke známým památkám v Nízkém Jeseníku, poblíž Rýmařova.  Je zasazený do dnes malebných vrchů Jeseníků a jako mnoho jiných hradů prošel dramatickou historií. Do dějin vstoupilo dramatické obléhání za doby třicetileté války a boj mezi oddíly Švédů a Řádem německých rytířů.

Hrady v průběhu třicetileté války velmi rychle ztratily svůj původní účel. Války 17. století nabývaly na intenzitě a krvavosti. Dřívější hrady blokovaly cesty a byly jako šachové kameny, které chránily čtverce šachovnice s pomocí relativně malých či opravdu malých posádek, které vydržoval ten či jiný majitel hradu v rámci lenního systému s pomocí manů.

Ovšem nové projektily z železa rychle devastovaly hradní zdi, které dříve mohly odolávat kamenným střelám. Vojsko se profesionalizovalo a hrady nemohly pojmout ani velké posádky, ani zajistit příslušnou logistiku a zázemí novým armádám a jejich potřebám. Měnila se i společnost a její uspořádání.  U nás byly za třicetileté války narychlo opevňovány Helfštýn a právě i Sovinec, ten měl sice nové dělostřelecké bašty, ale vysoké relativně tenké hradby, nekryté terénem, ani nekryté zemním valem. Dělostřelectvo je mohlo účinně devastovat a v podstatě rozvrátit v řádu několika hodin intenzivní palby. Budoucnost patřila mohutným bastionovým pevnostem jako byl u nás Terezín nebo Josefov či Olomouc a částečně i pražský Vyšehrad nebo Hradec Králové, které odsunuly hrady do role romantických zřícenin nebo historizujících rezidenčních sídel na konci 19. století a ve století 20. Sovinec byl středověkým hradem, následně prošel i modernizací opevnění v 17. století, které však nestačilo, ani nemohlo stačit na tehdy moderní dělostřelectvo, aby se nakonec proměnil v letní rezidenční sídlo velmistra Německého řádu. A právě Řád německých rytířů byl spojen s  nejdramatičtější epizodou v dlouhém životě tohoto hradu. A ve zdech Sovince se odehrálo patrně poslední velké vojenské vystoupení Řádu v Evropě.

Řád nabývá Sovince v době pobělohorské. Tehdejší majitel Jan starší Kobylka z Kobylího byl císařem Ferdinandem II. za svojí účast ve stavovském povstání omilostněn[1]; milosti dosáhl složením mnohatisícové částky císařské komoře a slibem, že panství Sovinec prodá císařovu bratru, arcivévodovi Karlovi, biskupu vratislavskému a velmistru Řádu německých rytířů. Jan starší Kobylka z Kobylího prodal Sovinec arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů za 200 000 moravských zlatých. Majitelem hradu a panství se tak stal Řád německých rytířů. Hrad přestal plnit rezidenční roli, zůstal však sídlem správy panství (do roku 1810) a byl důležitou řádovou pevností (do poloviny 18. stol.).

Pro spojená panství Bruntál a Sovinec byla velmistrem zřízena funkce místodržícího, zastupujícího zde velmistra řádu. Řádoví místodržící i jim podřízení domácí komtuři sídlili na zámku v Bruntále. Roku 1627 byl hrad vydán zcela bez boje dánskému vojsku, které postupovalo krajem. Po této zkušenosti nový velmistr Jan Kašpar ze Stadionu pověřil hradního hejtmana Jana Höppera z Abersdorfu opevňovacími prácemi na hradě .[2] Roku 1641 se stal velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Leopold Vilém, syn císaře Ferdinanda II. Druhým řádovým místodržícím se stal Augustin Osvald z Lichtensteina.

A právě za Osvalda z Lichtensteinu zažil hrad velké obléhání a krvavý zápas o tuto řádovou pevnost. 16.9. 1643 při zpětném tažení švédských vojsk do Slezska po neúspěšném obléhání Brna oblehlo hrad 8 000 Švédů s 82 děly pod přímým vedením Lennarta Torstenssona. 19. září začalo mohutné ostřelování hradu z švédských dělostřeleckých baterií rozmístěných v okolí Sovince. Tentokrát nebyl Sovinec vydán a místodržící Lichtenstein přijal boj. Ostřelování koncem září a počátkem října postupně zničilo městečko Sovinec, došlo ke zřícení části věže, byly poškozeny hradby i bastiony. Dne 4.10. došlo k urputnému boji,  ve kterém se obránci hradu snažili překazit podminovávání Vilémova bastionu, byl raněn místodržící Lichtenstein. 5.10. Švédové minou značně poškodili Vilémův bastion, jejich útok však byl ručními granáty odražen. Výbuch další miny otevřel útočníkům „prostřední plató“ (zřejmě úsek hradeb mezi Vilémovým a Jánským bastionem), k zastavení jejich útoku spotřebovali obránci hradu zbývající granáty a téměř veškeré střelivo. Silné poškození hradu a ztráta munice obránců předurčily následující události. Lichtenstein přistoupil na kapitulaci formou čestného akordu, kterou mu Torstensson nabídl. V čestném akordu byl Lichtensteinovi, ostatním členům Řádu německých rytířů a posádce povolen svobodný odchod do Vrbna nebo do Nisy s veškerým soukromým majetkem i s majetkem Řádu. Úředníkům a dalším panským služebníkům, kteří by zůstali, bylo garantováno svobodné vykonávání jejich úřadů pod podmínkou, že nepodniknou nic proti švédské koruně. Zásoby na hradě a děla však musely být předány Švédům.

7.10. ráno místodržící Lichtenstein i s posádkou po třítýdenním obléhání hrad opustili. Torstensson nechal opravit v bojích poškozená opevnění a hrad osadil posádkou 200 mužů; velitelem švédské posádky na hradě Sovinci byl Ludvík Boyer. Sovinec spolu s Olomoucí a Uničovem se stal třetím švédským opěrným bodem, umožňujícím kontrolu široké oblasti severní Moravy a přilehlé části Slezska. Poslední kapitolou bylo uzavření míru a konec třicetileté války roku 1648. Roku 1650 převzal Lichtenstein Sovinec od švédské posádky a tím skončila tato dramatická epizoda v dějinách hradu. Válka se na hrad vrátila ještě jednou, ale to bylo až v roce 1945, který ukončil i působení Řádu na hradě.[3]

A Augustin Osvald z Lichtensteinu? Augustin Oswald von Lichtenstein (*asi 1590 ve Švábsku, +1663 Mergentheim), 2. místodržící Řádu německých rytířů na panstvích Bruntál a Sovinec (1641-1653). Ačkoli o vstup do řádu usiloval již v roce 1614, přijat byl až roku 1623. Od roku 1630 byl komturem v Hornecku. V roce 1641 byl jmenován místodržícím slezskomoravských řádových panství Bruntál a Sovinec. Do Bruntálu se roku 1650 vrátil ze Štýrska a zahájil obnovu válkou zničených panství; překonat nejhorší válečné škody a znovuoživit hospodářství se mu podařilo do roku 1653. Ve stejném roce nechal vybudovat na Uhlířském vrhu u Bruntálu poutní kapli Panny Marie Pomocné. Augustin Osvald se v roce 1652 stal místodržícím v řádové provincii Vestfálsko a komturem v komendách Münster a Mülheim, od roku 1656 byl místodržícím v Mergentheimu.

Takový byl příběh poslední bitvy Řádu německých rytířů na našem území a osud jeho místodržitele Osvalda von Lichtenstein.

[1] Jan starší Kobylka z Kobylího jedním z 30 moravských direktorů, přísedícím zemského soudu, defenzorem a komisařem pro prodej zabavených církevních statků. V soupisu moravských panství pro vybíraní zemské berně panství Sovinec oceněno na 100 000 moravských zlatých.

[2] Postaveny barokní bastiony - na severu Jiřský, na západě tzv. střední (později zbrojnice), na jihu Jánský a Vilémův, další, zvaný Klipplova bašta, rozšířil vstupní barbakán. Zcela byl přebudován přístup k tzv. Kočičí hlavě, kde vznikla tzv. Nová bašta. Systém doplňovaly obezděné příkopy, vnější palisády, 200 m dlouhá podzemní chodba a v roce 1643 vybudovaná předsunutá věž zvaná Lichtenštejnka. Byly přestavěny budovy čtvrté a sedmé brány a dělová bašta, později zvaná Remter. Na hradě stálá posádka 80 císařských a 50 mužů domobrany.

[3] Chronologie obléhání podrobně popsána na https://www.sovinec.cz/sov09chronologicky_prehled.htm i s odkazy na příslušnou literaturu