Pábení "rytíře" Menčíka (Menšíka) - pověsti a pravda

V Dobrši u Strakonic žil kolem roku 1900 tzv. poslední rytíř Menčík. Měl se v roce 1938 postavit v brnění německým tankům. Co je na tom pravdy, vlastnil opravdu tvrz, a kdo byl Josef Menčík. 

Blízko Strakonic se rozkládá malebná obec Dobrš. Je známá svým kostelíkem a tvrzí, kde po staletí sídlil rytířský rod Koců z Dobrše. Tvrz je také opředena pověstmi. Jednou malebnou o Kryštofovi z Dobrše, který měl cestovat do Benátek a Orientu, odkud si měl přivést krokodýla, který pak přebýval v rybníčku u tvrze. Nechybí dramatický útěk a zabití ještěra věrným sluhou Racochou. Je to místní varianta na oblíbený motiv draka a sv. Jiří.[1]  Od r. 1516 držel Dobrš Kryštof Koc (+1563), ke kterému se patrně pověst vztahuje, ale do Orientu necestoval a spíše se věnoval hospodaření na svém panství. Po staletích se v obci objevuje druhá pověst, která je také podobná boji statečného rytíře s drakem. Draka však tentokrát zobrazuje armáda velkoněmecké říše a rytíře Josef Menčík.[2] Zajímavá a poněkud bizarní postava počátku 20. století na Dobrši.

Jednalo se o místního rodáka, který měl koupit tvrz Dobrš, zachránit jí a žít rytířským způsobem života. Přitom bavil své okolí, sbíral různé artefakty a nosil brnění. V roce 1938 se měl na koni a ve zbroji postavit na odpor koloně německých tanků, která okupovala území ČSR a nakonec mu měla být tvrz konfiskována v roce 1945. Tento příběh se opakuje a přebírá, ovšem bez kritického náhledu na prameny.

Josef Menčík „rytíř“ byl domkářem (*14.3.1870, Dobrš čp.7 -19.11.1945, Buzičky) v Dobrši č.42. Nepocházel z žádného vladyckého rodu, ale z obvyklého rolnického a selského, jako naprostá většina obyvatel v Dobrši. Jeho předci žili v dodnes dochované chalupě číslo popisné 7. On se také narodil v domě číslo popisné 7 v Dobrši. Původně se rod jmenoval Menšík, ale za Václava Menšíka (děd „rytíře“) došlo ke změně příjmení na Menčík.

Jeho otec: Jan Menčík (*4.4.1841, Dobrš čp.7 ), podruh (pak sedlák) v Dobrši čp.7, dne 26.1.1869 oddán v Horách Matky Boží s Annou Širokou (*ca 1846) z Mokrosuk.

Děd: Václav Menčík/Menšík (*12.12.1802, Dobrš čp.7, + před 14.3.1870), sedlák v Dobrši čp.7, dne 5.1.1822 v Dobrši oddán s Marií Hoferovou (*ca 1807) z Nové Vsi

Praděd: František Menšík (*10.10.1779, Dobrš čp.7), sedlák v Dobrši čp.7, dne 17.11.1799 se ve Vacově oženil s Rozinou Peškovou (*ca 1775) z Přečína

2x praděd: Václav Menšík (*ca 1746), sedlák v Dobrši čp.7 („grunt menšíkovský“)

3x praděd: Vavřinec Menšík (*ca 1716), sedlák v Dobrši čp.7 („grunt menšíkovský“).

Josef Menčík si měl koupit tvrz Dobrš. Ani tato informace neodpovídá zcela skutečnosti. První písemná zmínka o obci Dobrš pochází z roku 1377, kdy je zmiňován Přibík z Dobrše zvaný Kocík. Rod Koců z Dobrše tu pak sídlil až do roku 1608. Po tomto roce se vlastníci střídali, až bylo panství v roce 1707 připojeno ke schwanzenberským državám. Část komplexu tvrze byla rozprodána poddaným k obývání, z části vznikla sýpka, později tu byla i škola. Podstatné je, že tvrz byla ve zchátralém stavu a rozparcelovaná pro bydlení. V době kolem roku 1800 to byla změť různých chátrajících budov, ve kterých žili různí obyvatelé a v části areálu byla i škola. Majitelé jednotlivých stavení si svá obydlí všelijak upravovali, takže původní dispozice byla narušena. Josef Menčík zakoupil za drobnou částku objekt číslo popisné 42, kde žil i s rodinou, patrně ve velmi chudých poměrech. Čili rozhodně nevlastnil zámek ani tvrz. Jen malou část původního areálu. Spolu s ním tam žilo množství dalších rodin na zbytcích původní tvrze.[3]

Je pravdou, že jezdíval na místní poutě v brnění a na koni, rád provázel děti po tvrzi a sbíral nejrůznější artefakty i tzv. cetky, ze kterých vytvořil jakousi sbírku. Brnění si nepřivezl z Francie, ale z Německa, kde v něm vystupoval v cirkuse. Jako výrostek ze zlosti vypálil místní dobršskou hospodu, za což i strávil nějaký čas ve věznici na Borech. Patrně to byl hrabalovský typ pábitele. Ovšem jeho jízda proti koloně tanků v roce 1938 se nezdá být příliš pravděpodobná a opírá se o jakousi vzpomínku neurčitého pamětníka. Vzhledem k jeho vysokému věku na konci třicátých let i vzhledem k tomu, že místní kronika obce nic takového nezmiňuje. A v té době na Bučině pravděpodobně vůbec nebyl. Domnívám se, že se jedná o legendu. Pokud by se to stalo, tak by to byla jistě zaznamenáníhodná událost i pro kronikáře. V každém případě zde zůstává prostor pro fantazii čtenářů. Josef Menčík umírá dne 19.11.1945 v Buzičkách u svého syna Josefa, který se narodil 16.1.1907 v Dobrši. Dle soupisu obyvatel obce Dobrš z roku 1921 se Josef Menčík uvádí jako zemědělec v čp.42 (roku 1914 byl uveden jako dělník při výrobě cihel, stejně tak i jeho žena Kateřina, nar. 16.11.1877 v Nespicích). Snad nakonec je třeba uvést, že informace o jakémsi znárodňování tvrze je zcela nesmyslná, už vzhledem k tomu, že nešlo znárodnit něco, co Menčíkovi nepatřilo.

Tolik k pověstem i pravdivým příběhům z Dobrše o pábiteli Josefu Menčíkovi. Byl typickým tehdejším Podlešákem - určitý kalkul či vychytralost šly ruku v ruce s nánosem romantismu. 

[1]  Pavel, Josef: Pověsti českých hradů a zámků, 1995

[2] Poslední rytíř Josef Menčík - Kabinet Kuriozit kupříkladu zde

[3] Encyklopedie českých tvrzí, 1. díl., Argo, Praha 1997