Na hřbitově v pražských Malvazinkách nalezneme hroby několika vysokých důstojníků císařské armády. Stejně tak i jejich rodinných příslušníků. Zprostředkovaně se nám tak dochoval příběh plukovníka Aloise Rzihy von Rüdenburg.
Na hřbitově v pražských Malvazinkách nalezneme hroby několika vysokých důstojníků císařské armády. Stejně tak i jejich rodinných příslušníků. Zprostředkovaně se nám tak dochoval příběh plukovníka Aloise Rzihy von Rüdenburg. Na hřbitově totiž spočinula vdova plukovníka – oberstgemahlin - Joza Rziha von Rüdenburg a jejich syn Julo Rziha- Rüdenburg, ke dni úmrtí kapitán armády ČSR ve výslužbě.
Alois Rziha se narodil 21. června 1862 ve Dvoře Králové nad Labem, ale domovsky byl příslušný do Českých Budějovic. Narodil se v rodině adjunkta při místním okresním úřadu Jana Říhy (Rzihy) a jeho paní Anny roz. Veselé. Do armády vstoupil 1. října 1882 k pěšímu pluku č. 35 jako jednoroční dobrovolník a zahájil tak svojí úspěšnou vojenskou kariéru.
22. března 1883 se stává titulárním svobodníkem, 2. dubna 1883 titulárním desátníkem a 28. září 188, titulárním šikovatelem. K 1. říjnu 1883 je převeden do rezervy a 1. listopadu je jmenován poručíkem v rezervě u 102. pěšího pluku.
Do aktivního stavu se vrací 1. května 1888, 1. listopadu 1888 je povýšen na nadporučíka a 1. listopadu 1899 na hejtmana. 31. března 1901 je odeslán na odpočinek.
Od 1. září 1901 působí na pionýrské kadetní škole jako ekonomický důstojník ve zkušební službě, od 1. prosince 1901 se ocitá ve služebním pořadníku (Konkretualstandesgruppe) pro důstojníky na odpočinku. Aktivován je 1. března 1903 jako hejtman u 81. pěšího pluku, 1. listopadu 1911 je povýšen na majora, 6. března 1912 je přeložen k pěšímu pluku č. 71 v Trenčíně. 1. října 1913 je převelen k okresnímu doplňovacímu velitelství v Marosvásárhely (dnes Târgu Mure?, Rumunsko) jako nadpočetný.
Po vypuknutí Velké války se dostává na bojiště k pěšímu pluku č. 62, s nímž odjíždí do služby v poli na východní frontu do Haliče, a v jehož řadách dosahuje 1. listopadu 1914 hodnosti podplukovníka. U výšiny Janków západně od Stareho Samboru, 23. října 1914 vedl s brigádní rezervou protiútok proti oddílům ruské imperiální armády, kteří od Jankówa vytlačili 82. pěší pluk, a podařilo se mu zajmout 210 nepřátelských vojáků. Poté se podílí na bojích v Ruském Polsku západně od Częstochowé u Krzepic, Nowe Wiesi, je při budování mostu přes Oksu u Ostrowů, následně u Wółky Prusické a u statku Klekoty, kde byl 4. ledna 1915 zraněn.
31. března 1915 je penzionován, ale znovu je aktivován po dobu pohotovosti od 1. dubna 1915 jako velitel doplňovacího praporu 11. pěšího pluku. 5. července 1917 se stává titulárním plukovníkem na odpočinku a 1. srpna 1917 skutečným plukovníkem na odpočinku.
Za více jak třicet let služby v armádě s účastí v náročném boji jej císař Karel I. nejvyšším rozhodnutím ze dne 4. ledna 1918 povýšil do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 10. ledna 1918 mu udělil titul Edler, predikát von Rüdenburg a erb[1], který dodnes nalezneme na náhrobku na hřbitově Malvazinky (Smíchovském hřbitově). [2] Na náhrobku také vidíme zajímavou ukázku použití bývalého šlechtického predikátu po zákazu používání šlechtických titulů a hodností za ČSR. Místo Rzihy von Rüdenburg Rziha- Rüdenburg, kde bylo „von“ nahrazeno pomlčkou, tehdy to byla u bývalých šlechticů běžná praxe.
[1]
[1] - štít modrý s červenou hlavou štítu se třemi zlatými hvězdami vedle sebe, oddělenou od hlavního pole stříbrným zúženým břevnem, hlavní pole modré se stříbrným hradem stojícím na hnědé skále s věží uprostřed opevnění zakončenou cimbuřím o třech stínkách, se zavřenou bránou a nad ní dvě černá zahrocená okna. Zdi pevnosti jsou zakončená cimbuřím o třech stínkách a se třemi černými zahrocenými okny na každé straně. Od brány vede po skále směrem po svahu cesta. V pravém horním rohu pole zlatá hvězda. Klenotem, na korunované turnajské přilbě se červeno-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly, je rostoucí stříbrný jednohlavý orel s červeným jazykem.
[2]
[2] Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2026, s. 327, Županič Jan, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 91,http://www.novanobilitas.eu/rod/rziha-von-rudenburg
