Před časem se na mě obrátil pan vlastník zámku Niměřice, s prosbou o určení postavy barokního kavalíra na portrétu, který je součástí zámeckých sbírek. Věci se jsem se velmi rád ujal a s radostí se dělím o výsledek se čtenáři.
Před časem se na mě obrátil pan Mgr. Michael Heres, vlastník zámku Niměřice, s prosbou o určení postavy barokního kavalíra na portrétu, který je součástí zámeckých sbírek. Věci se jsem se velmi rád ujal. Jediným vodítkem byl erb na obraze, a to zlaté břevno provázené zlatými routami v modrém poli a černý oděv s tzv. portugalským křížem, který má zobrazený muž vyšitý na hrudi černého oděvu. Obé bylo na první pohled cizí provenience. Zejména erb svým heraldickým charakterem odkazoval spíše do oblasti dnešní Belgie.
S laskavým souhlasem vlastníka, který poskytl veřejnosti i fotografie portrétu, bych rád seznámil čtenáře s příběhem onoho kavalíra, který se podařilo skrze erb a kříž odhalit.
Po důkladné rešerši erbů v oblastech dnešního Nizozemí a Belgie se podařilo zjistit, že se jedná o erb rodu vikomtů Spoelberch - šlechtický rod s dosud žijícími potomky, který byl spojený s oblastí jižního Nizozemí – konkrétně Flandrami (dnes území Belgie) a svou katolickou vírou i vojenskou a politickou angažovaností sloužil zájmům španělské koruny v tamních veskrze komplikovaných poměrech.
Spojené Nizozemské provincie totiž vedly dlouhé a krvavé války se Španělskem o území, nezávislost a vliv ve významném a bohatém regionu této části Evropy. Ozbrojený konflikt, někdy nazývaný osmdesátiletá válka (1568-1648), nakonec vedl k nezávislosti Nizozemí a ústupu Španělska z tohoto regionu. Spoelberchové v tomto konfliktu stáli na straně Španělů a tento fakt nalezl odraz i v portrétu.
Kavalír má na černém oděvu na hrudi tzv. portugalský kříž. Jedná se o historické vyznamenání – Nejvyšší Kristův řád, který byl udělován Svatým stolcem (papežem) mužům, kteří se významně zasloužili o katolickou víru a svými činy byli oporou katolictví a papežství. Řád jako nejvyšší papežské vyznamenání formálně existuje dodnes, ale naposledy byl udělen roku 1987 tehdejšímu velmistru Maltézských rytířů Angelu de Mojana di Cologna. Tvar portugalského kříže evokuje starší historické spory, kdy byly v 15. a 16. století určité rozepře, zda papežský řád navazoval či ne na historický portugalský řád – Řád Kristův, který byl založen ve 14. století. Oba řády používaly podobný tvar portugalského kříže.
Kříž významně pomohl další bližší identifikaci. Po rešerši genealogie Spoelberchů v přímé mužské linii s přihlédnutím k dobovému oděvu kavalíra se podařilo identifikovat jedinou postavu rodu, která v daném časovém rozmezí obdržela Nejvyšší Kristův řád.
Beze vší pochybnosti se jedná o Ferdinanda van Spoelbercha, pána z Lovenjoul (1596-1675), důstojníka tzv. flanderské armády, který bojoval na straně Španělů v době války o nezávislost Nizozemí. Kristův řád obdržel od papeže Alexandra VII. dne 10.2. 1662 za věrnou službu katolické věci. Zvláště se vyznamenal při obraně města Leuven (1635) proti spojené francousko - dánské armádě. Měl za manželku Annu de Grimaldi de Morazane.
Samotný rod Spoelberchů se s dějinami naší země neprotínal a provenience obrazu může být různá. Nicméně po další rešerší rodokmenu vikomtů v přímé mužské linii se vyskytla spojitost s knížecím rodem Schwarzenbergů. Pravnučka Ferdinanda van Spoelbercha Kathleen de Spoelberch (1905-1978) roku 1931 uzavřela sňatek s Johanesem Schwarzenbergem (1903-1978), pozdějším rakouským diplomatem narozeným v Praze. Otcem Johanese byl Karel IV. Schwarzenberg (5. hlava tzv. schwarzenbergské sekundogenitury). Johanes maturoval v Praze a pokračoval ve studiu práv ve Vídni. Po zániku monarchie se plně věnoval diplomacii ve službách Rakouské republiky a po desítky let zastupoval zájmy Rakouska na vysokých diplomatických postech doslova po celém světě. Měl s manželkou Kathleen syna Karla Erkingera, který se stal významným italským archeologem a zemřel roku 2022 ve věku 89 let v Itálii. Dcera Johanese Colienne Ida se provdala za Maximiliána hraběte von Meran.
Takový je tedy příběh portrétu kavalíra ze zámku Niměřice. Ukazuje, jakým dobrodružstvím poznání mohou být historické portréty a jaké netušené souvislosti mohou odhalit. Děkuji vlastníku portrétu panu Mgr. Michaelu Heresovi, že jsem mohl tento příběh zprostředkovat nejen sobě, ale i čtenářům.
