Jessenius Jeszenszky de Magno Jaszeno. Uherský šlechtic a jeho rod

Ve stínu badatelů stále zůstává příslušnost Jessenia k uherskému šlechtickému stavu. Ostatně na popraviště šel mezi stavem měšťanů, byť s erbem a z mnohem staršího rodu než mnozí jiní.

O Janu Jesenském Jesseniovi bylo napsáno již mnoho. Slavný anatom, filozof, lékař, diplomat a politik za časů stavovského povstání. Je také znám jeho tragický krutý konec na Staroměstském náměstí roku 1621.

Ale ve stínu badatelů stále zůstává jeho příslušnost k uherskému šlechtickému stavu. Ostatně na popraviště šel mezi stavem měšťanů, byť s erbem a z mnohem staršího rodu než mnozí jiní.

Rod Jeszensky patřil k starým hornouherským rodům - nižší šlechtě Uherska – šlechticům. Nižší šlechta byla v Uhersku jednotná. Pojem zemané byl jen hovorový, i když se často užívá i dnes. Ve skutečnosti to byli šlechtici. Ti se dále dělili na kurialisty, kteří byli nájemci či vlastníky kurií, tj. panských statků se šlechtickým sídlem a většinou pocházeli ze staré středověké šlechty, armalisty, což byli šlechtici nobilitovaní erbovní listinou, se kterou však nebyla spojena donace půdy a predialisty, což byli služebníci ostřihomského a vrábelského arcibiskupa a jejich práva byla vázaná na půdu v rámci ostřihomské a  vrábelské stolice.

Rod Jeszensky patřil k šlechtě kurialistů již dávno před narozením Jana Jessenia a pocházel z Veľkého Jasenu v Turčianské župě na dnešním Slovensku a je spřízněn s rodem z Malého Jasenu, od kterého se oddělil již ve středověku. Již Ladislav Jeszensky de Magno Jeszeno padl v roce 1526 ve slavné bitvě Osmanů s Ludvíkem Jagelonským u Moháče. Jeho bratr Štěpán (manžel. 1. Barbora Govarowszka, 2. Barbora Rakovszka) byl služným turčianské župy. První armální (erbovní) listinu s vylepšeným erbem získal od Fedinanda I. 7.5.1553 v Innsbrucku Daniel Jeszensky de Magno Jeszeno s Menhardem, Simonem, Vavrincem, Baltazarem, Petrem, Mikulášem, Jiřím a Štěpánem. Rodina se rozvětvila a jedna větev působila také ve Vratislavi. Z této linie pocházel i Jan Jessenius.

Další potvrzení erbu získal od Ferdinanda II. 29.4.1631 ve Vídni Mikuláš s Menhardem, Vavřincem, Danielem a Janem.

Rod Jeszensky v dalších staletích kvetl a nakonec získal jako první baronát  od Marie Terezie (12.12.1741 v Bratislavě) bezdětný Anton Jeszensky de Magno Jeszeno (manž. Maria Nyáry de Bedegh). Rakouský stav svobodných pánů udělil 13.2.1860 ve Vídni František Josef I. Mikuláši Jeszenszkému. Uherský baronát získal Mikuláš s manželkou Terezou Laffertovou a jejich dětmi Alexandrem, Josefem, Kolomanem, Annou a Terezií od Františka Josefa I. 3.1.1865 ve Vídni spolu s právem červeného vosku a polepšením erbu.

Za nejstarší variantu erbu rodu je považována lilie. Pečeť se stylizovanou lilií byla otisknuta v roce 1551 Davidem Jeszenskym. Nad štítem jsou iniciály D. I. Listina Ferdinanda I. z roku 1553 obsahuje ve zlatém štítě na zeleném trojvrší zelený jasan, před nímž je zpět hledící  černý medvěd, jehož bodá tesák v ruce vyrůstající z oblak. Klenotem je černý medvěd vyrůstající z koruny nesoucí na levém rameni jasan. Přikryvadla jsou zlato-černá a černo-modrá. Hlavní adresát dokumentu, Daniel, již v roce 1559 otiskl téměř identickou pečeť. Vedle klenotu jsou iniciály D(aniel) – I(Essenian). Listina z roku 1631 udělovala téměř totožný erb. Podobný erb lze nalézt na pečetích Štěpána (1702) a Jiřího (1713, 1716). 

A proč vlastně Jan Jessenius nefiguroval na popravišti mezi šlechtici? Důvodem bylo, že neměl inkolát v zemích Koruny české. Tj až do stavovského povstání musel být šlechtic formálně přijat svým stavem a získat šlechtické domovské právo. Pouze pak byl považován za domácího šlechtice se všemi právy.[1][1]

[1] Denis Pongrácz : História rodu Trstenský, 2018 Bratislava ISBN 

[1]Denis Pongrácz :Atlas osobných pečatí, 2019 Bratislava, Series Nobilium - Genealogicko heraldický lexikón