František Josef Ludvík von Panz, první padlý důstojník Prusko-Rakouské války 1866

František Josef Ludvík z rodiny von Panzů – tyto důstojnické rodiny byly oporou císařství a bytostně se identifikovaly s Rakouskem - tvořily nejvíce loajální část státu až do jeho zániku roku 1918. Příběh důstojníka a jeho rodu. 

František Josef Ludvík von Panz (*2.7.1831, Olomouc-Hejčín – 24.6.1866, v bitvě u Langenbrucku) byl prvním důstojníkem rakouské armády padlým v prusko-rakouské válce 1866. Porážka v této válce změnila Rakouské císařství a v podstatě v mnohém předurčila pozdější osud i zánik Rakouska-Uherska v roce 1918. Především tím, že velmocenské postavení v našem regionu si vydobylo pozdější Německé císařství a Rakousko-Uhersko se stalo jejím spojencem až do svého hořkého konce. Krvavé bitvy válečného roku 1866 byly ovšem i ve znamení velkého hrdinství a oddanosti vojáků a důstojníků svému císaři. Mnohdy to již byly kariérní důstojníci z rodin s vojenskou tradicí v několika generacích, kdy se i ženili s důstojnickými dcerami a na polích vojenské slávy získávali i šlechtické hodnosti a tituly vedle vyznamenání.

Takovým byl i František Josef Ludvík von Panz.  Padl v Rakousko-Pruské válce dne 24.6.1866 v bitvě u Langebrucku (dnes Dlouhý Most, okr. Liberec) jako vůbec první rakouský důstojník.  Zajímavostí je, že jeho osud posloužil jako námět k novele „Pardubák“[1].

František Josef Ludvík von Panz žil v Pardubicích a stejně jako jeho otec vstoupil do armády. Sloužil u 9. husarského pluku “Kníže Liechtenstein”. Roku 1859 se oženil se Zdeňkou (Sidonií), roz. Marklovou, dcerou primáře pardubické nemocnice. Manželům se narodily dvě dcery: Luisa, narozená 1860, zemřela 1872 a Žofie, která zemřela 2. října 1861, zřejmě brzy po narození. A syn Viktor (nar. 1862), který se také stal důstojníkem. František Josef byl absolventem Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Účastnil se tažení proti Dánsku a potlačení vzpoury v Uhersku. V roce 1864 obdržel Záslužný kříž s korunou. V témže roce, 1. 12. mu byla udělena Pamětní medaile za polní tažení 1849 v Uhrách a 1864 proti Dánsku. Dne 11. června 1866 byl povýšen na majora a převzal velení 2. divizionu (4., 5., 6. eskadrona). Dne 24.6.1866 padl v bitvě u Langebrucku (dnes Dlouhý Most, okr. Liberec) jako vůbec první rakouský důstojník.

František Josef Ludvík von Panz byl synem Josefa von Panz, který pocházel z původně rakouské rodiny. Narodil se jako syn Johanna Nepomuka Panze v městě Oedenburg v Uhrách (dnes Šoproň v Maďarsku). Roku 1833 byl císařem Františkem I. povýšen do uherského šlechtického stavu.

Josef von Panz sloužil v Rakouské armádě jako důstojník a velitel hřebčínů v Olomouci-Hejčíně a v Nymburce, dosáhl hodnosti plukovníka.[2] Byl 2x ženatý. Jeho první ženou byla Louise (Ludovika) Marie Caroline, rozená von Dumoulin (*1803) (dcera Ignáce Heinricha rytíře Dumoulin, hejtmana v regimentu Beaulieu), která umírá dne 18.8.1834 v kasárnách pěchoty v Brně. V tomto manželství se narodily tři děti: dcera Josefína Caroline Ludovika (*1.8.1827 v Olomouci-Hejčíně, záhy však zemřela v novorozeneckém věku), (v době jejího narození byl její otec v hodnosti rytmistra I. tř.), syn Viktor Josef Petr (*22.3.1830 v Olomouci-Hejčíně, +1912) (době jeho narození otec avansoval na majora), který působil na generálním štábu v hodnosti polního podmaršálka a byl přednostou oddělení pro železniční a parníkovou dopravu a telegrafní spojení. Jeho ženou byla Aloisie Sabina Johanna Nepomucena, roz. Ernstová (*23.10.1825, Hustopeče), posledním dítětem Josefa von Panz byl syn František Josef Ludvík.

Po smrti první ženy se Josef von Panz oženil s Aloisií, roz. Ziennast von Herdy (*1813) (erb a rytířský titul obdržel roku 1807 důstojník Johann Georg Ziennast)[3].

Josef von Panz se dle Soupisu pražských obyvatel uvádí roku 1857 jako c.k. plukovník v Hejčíně, bytem v Praze č. 1076/2, kde žil se svojí druhou ženou Aloisií .

V tomto domě na Praze 2 pak Josef von Panz dne 12.4.1858 umírá na „lungenentzündung“ (zánět/zápal plic) a 14.4.1858 byl pochován na tamním vojenském hřbitově.

Z jeho potomků lze uvést vnuka Viktora von Panz (*1862), výše zmíněného syna Františka von Panz (1831-1866), který též sloužil jako důstojník v Rakousko-Uherské armádě. Roku 1910 se v St. Johann v Tyrolsku[4] oženil s Marií, roz. svobodnou paní Bourgiugnon z Baumbergu (tento rod má svůj původ ve Francii, v Provence. Do rytířského stavu byl povýšen Johann Franz Bourgiugnon (1722-1784), pražský rodák, profesor právnické fakulty v Praze a soudní rada roku 1757 s predikátem „z Baumbergu“. Roku 1773 (1775) byl pak povýšen do stavu svobodných pánů)[5].

Tolik k rodině von Panzů – tyto důstojnické rodiny byly oporou císařství a bytostně se identifikovaly s Rakouskem a tvořily nejvíce loajální část státu až do jeho zániku roku 1918.

[1] Hrob Franz von Panz | Spolek pro vojenská pietní místa (vets.cz)

[2] Dr. Mašek Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II, N–Ž, str.56

[3] Dr. Mašek Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II, N–Ž, str.494

[4] Wienner Salonblatt ze dne 23.7.1910, str. 13

[5] Dr. Mašek Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I, A–M, str.102