Filiální kostel sv. Prokopa na Strakonickém hradě se probudil k novému životu

V rámci rozsáhlé rekonstrukce v letech 2020 - 22 došlo k obnově a restauraci kostela sv. Prokopa ve Strakonicích. Památka se doslova zrodila k novému životu a opět se stala klenotem hradu i města. 

Filiální kostel sv. Prokopa na Strakonickém hradě byl založen šlechtickým rodem Bavorů ze Strakonic pravděpodobně začátkem 13. století a již před rokem 1243 darován panem Bavorem I. řádu sv. Jana Jeruzalémského (též maltézští rytíři či johanité). Původně byl zasvěcen sv. Vojtěchu (uváděn ještě v roce 1318), od 14. století je nazýván kostelem sv. Prokopa. Kostel a konvent s kapitulní síní a ambity prodělaly ještě v průběhu 13. století složitý stavební vývoj v několika etapách. Od r. 1995 je celý areál hradu včetně kostela Národní kulturní památkou.

V rámci rozsáhlé rekonstrukce v letech 2020 - 22 došlo ke statickému zajištění jižní stěny a některých částí věže kostela. Obnoven byl celý plášť fasády včetně věže, její střechy a krovů. Dokončila se též část střechy lodi kostela na severní straně. Na jižní stěně byla barokní přístavba na krakorcích uvedena do původní barevnosti a tím se barevně odlišila od zbytku budovy. Generální opravou prošla také vstupní terasa se schodištěm.

V interiéru proběhla výměna elektroinstalace a bylo instalováno odpovídající zabezpečovací zařízení. Obnoveny byly dřevěné konstrukce (schodiště, podlahy) i omítky, včetně výmalby. Nově byla pořízena mříž pro zabezpečení celodenního přístupu pro veřejnost. Dříve zde byla sklo, které neumožňovalo náhled do interiéru.

Z oprav mobiliáře nejvíce upoutá obnovená původní barevnost oltářů. Hlavní Oltář sv. Prokopa nechal zřídit roku 1693 vlastním nákladem poslední strakonický infulovaný převor Michael Emerich de Raga. Většina soudobých inventářů připisují autorství hlavního oltářního obrazu sv. Prokopa vynikajícímu českému malíři Karlu Škrétovi, jeho autorství je však dnes zpochybňováno.  Malované dveře po stranách zobrazují sv. Michaela, archanděla, a sv. mučedníka Vavřince. Roku 1762 byl hlavní oltář sv. Prokopa obnoven velkopřevorem Emanuelem Václavem Krakovským a nyní byl zcela renovován při poslední restauraci.

Oltář Narození Páně v boční jižní lodi byl renovován již dříve, ale restaurací zde prošly obrazy křížové cesty. Samotný obraz Narození Páně měl velmi pohnutý osud a jedná se skutečně o ikonický obraz spojený s bitvou na Bílé hoře.[1]

Dále byly opraveny lavice, zrestaurovány obrazy, nábytek v sakristii a také historické předměty do nově zřízené expozice. Renovací prošly i varhany, které byly celé rozebrány a sanovány proti červotoči; byly u nich opraveny všechny mechanické závady a po složení byly opět naladěny. Jednalo se o záchranu varhan z let 1891 až 1892, které vyrobila firma Rejna a Černý z pražských Vinohrad. Varhany jsou jedny z nejkrásnějších na jihu Čech a velmi romanticky zní. Varhany v kostele svatého Prokopa postavila tehdy již zmíněná začínající varhanářská firma Rejna a Černý, zakázka byla pro firmu velmi lukrativní, a získali ji díky tomu, že v roce 1891 prezentovali svůj první nástroj na Jubilejní zemské výstavě v pražských Holešovicích, kde získali zlatou medaili za varhany, které firma stavěla pro kostel svatého Mikuláše ve Zbirohu. 

Nově byly odkryté dříve zabílené renesanční fresky. Datace je cca rok 1559. Malby zobrazují vzkříšení Krista, Poslední soud, Nejsvětější Trojici, vidíme postavy českých patronů: sv. Ludmily, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Zikmunda, sv. Václava a nejméně zbylo z nástěnné malby svatého Jiří, která byla poškozena již v baroku iluzivním oknem.

Jedním z nejzajímavějších objevů je sedile, kterým je výklenek pro celebranty a ministranty, kteří se účastnili mše. Jedná se o úplně nečekaný objev. Donedávna byl výklenek zazděný, až při čištění omítek restaurátoři objevili krásné kamenické dílo z konce 13. století, které má ale výzdobu až z 16. století.

Za pozornost stojí restaurované malby v kruchtě u severního vstupu do kostela. Jedná se o gotické malby Pod bílou mezivrstvou byla odkryta malovaná gotická vrstva s malovanými kruhovými medailony, kupříkladu erb Hrabišovců (hrábě), Švamberků (labuť) nebo medailony s Božím beránkem a evangelisty, lvem (Marka), anděla (Matouše) a býka (Lukáše).

V prostorách nad sakristií a jižní lodí byla zpřístupněna dříve nedostupná místa, ve kterých vznikly výstavní prostory a depozitáře. Jedná se o část historicky velice zajímavou s ohledem na její stavebně historický vývoj i využití v minulosti – od obranné funkce až po bydlení. V drobné expozici jsou restaurované sochy světců, zajímavosti jsou tzv. mutěnické cihly s maltézskými kříži – značkami z cihelny, ornáty, krásný obraz sv. Jana Nepomuckého a jiné drobnější exponáty jako knihovna, které dokreslují sakrální a architektonickou funkci kostela. Expozice bude otevřena pouze ve svátcích (kupříkladu poutě).

Na závěr článku je třeba poděkovat důstojnému otci páteru Romanu Dvořákovi, který byl donedávna farářem římskokatolické farnosti Strakonice a jehož neutuchající zájem a úsilí přispěly nemalou měrou k získání financování rekonstrukce kostela a zachování tohoto svatostánku pro účely kulturní a duchovní i pro budoucí generace.

[1] V době třicetileté války byl roku 1619 strakonický hrad zpustošen stavovským vojskem Arnošta z Mansfeldu. Ve zpustošeném kostele nalezl strakonický měšťan starobylý obraz Narození Páně (snad ze 16. století). Obrázek byl protestanty zhanoben (postavám byly propíchány oči). Měšťan jej odevzdal karmelitánskému mnichu P. Dominiku a Jesu Maria (někde se uvádí, že ho našel mnich sám), který byl papežským pověřencem a průvodcem císařského vojska. Obraz se stal v rukou tohoto kněze palladiem, jež vedlo císařské vojsko na Bílé hoře k vítězství (1620). Obraz byl od té doby ctěn a nazýván Panna Marie Vítězná (Santa Maria de Victoria). Originál byl převezen roku 1622 do Říma a uložen v karmelitánském kostele na Kvirinálu, kde roku 1882 shořel. Jedna z kopií byla přispěním Bratrstva literátského kůru vrácena ve slavném procesí roku 1650 do kostela sv. Prokopa, kde se nachází dodnes. Nejnovější bádání některých historiků ovšem také dokládá, že obraz byl ve skutečnosti nalezen ve Štěnovicích u Plzně. Rozsáhle k tomu zde:  VÁCHA, Štěpán. Minulostí Západočeského kraje. Plzeň: Albis International, 2010,. Kapitola K původu a kultu milostného obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic, s. 7–23.