Desfours-Walderode – palác mezi Rudým právem a trvající nicotou

Dnes o chátrajícím městském paláci ve velmi rušné přestavované části Prahy 2 a jeho někdejším majiteli hraběti Desfours-Walderode. Ulice Na Florenci.

V 19. století vznikají v Praze novostavby městských paláců, které ač nejsou ozdobeny erby, tak byly stavěny příslušníky většinou průmyslnických rodin, které úspěšně podnikaly v rozvíjejících se odvětvích průmyslu císařství jako bylo hutnictví, výstavba železnic, železárny nebo v bankovnictví či obchodu s realitami a nejedna z nich dosáhla i na šlechtický titul. K takovým jistě patří palác svobodných pánů Lannů v Hybernské ulici, palác šlechticů Daňků v ulici Opletalově, v ulici Politických vězňů najdeme palác svobodných pánů Schebka nebo Ringhoffera. K takovým patřil i palác hrabat Desfours-Walderode v ulici Na Florenci. Hrabata Desfoursové sice patřila k šlechtě staré, ale původně palác rozestavěl majitel železáren svobodný pán Klein von Wisenberg, od kterého jej odkoupil Franz Desfours-Walderode pro potřeby ubytování při svých pražských pobytech.

Rozestavěný třípatrový klasicistní dům v tehdejší Teissingerově zahradě dokončil pro hraběte Desfours-Walderode stavitel Josef  Kranner v letech 1845-47. Hrabě zde měl apartmán a prostory, které využíval on a jeho rodina jsou dodnes patrné velmi kvalitní a bohatou výzdobou stropů malbami. Zbytek paláce byl již v dobách Walderodů využíván jako nájemní byty. Taktéž se zachovalo velkorysé zdobné ústřední schodiště paláce.  

Na nákladné vnitřní výzdobě nárožního paláce se podíleli malíř K. Nacovský a štukatér F. Pischelt. Dnešní kulturní památka je příkladem elegantního domu palácového typu, budovaného v pol. 19. stol. na nově zastavovaných pozemcích v přímé blízkosti již bezúčelného a postupně odstraňovaného městského opevnění. Bohužel dnešní stav památky je velmi zanedbaný, kdy je dům již po léta opuštěný, jedno křídlo paláce bylo v 80.letech 20. století zbořeno kvůli výstavbě tiskárny deníku Rudé právo a interiéry byly adaptovány a po desetiletí využívány jako byty či kanceláře různých provozů. Vše s sebou neslo zásahy do vnitřních dispozic a vybavení. Nicméně se alespoň dochovaly schodiště a malby stropů. Památka by měla být nejnověji převedena do správy Muzea Hlavního města Prahy, tak snad se palác dočká nového života.

Stropní malby v paláci

Franz Desfours-Walderode (nar. 4.6. 1806 ve Vídni) využíval palác až do své smrti 9.10. 1869 v Horních Beřkovicích, kdy umírá na mrtvici. Pochován je pak v rodinné hrobce v kapli sv. Jana Nepomuckého v Železném Brodě. Vdova Marie Anna, rozená von Mayersbach následně palác prodává.

Sám Franz pocházel z rodu hrabat Desfours - Walderode, který měl kořeny v Lotrinsku, v 17. století do našich zemí přichází Mikuláš Desfours, který jako plukovník a následně generál slouží ve vojsku císaře v neklidných dobách třicetileté války. V této službě získává i šlechtickou hodnost říšského hraběte a jeho potomci zůstávají v českých zemích již natrvalo. Franz Desfours Walderode byl velkostatkářem, působil v politickém životě země, kdy byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu a následně i poslancem do Říšské rady. Byl členem Strany ústavověrného velkostatku, která sdružovala především příslušníky vysoké šlechty a zámožné velkostatkáře a velkopodnikatele (plátce velmi vysokých daní), strana zaniká s rozpadem Rakouska-Uherska.

Tolik k jednomu zajímavému, bohužel dnes chátrajícímu, městskému paláci ve velmi rušné přestavované části Prahy a jeho někdejším majiteli hraběti Desfours-Walderode.

BAŤKOVÁ, Růžena a kol, Umělecké památky Prahy, Nové Město, Praha, 1998, str. 536-537