Češi na válečných lodích a ponorkách starého mocnářství – recenze

V Národním technickém muzeu byla zahájena výstava, která si klade za cíl seznámit nejširší českou veřejnost s obdobím českých dějin, kdy množství Čechů prošlo službou u vojenského námořnictva tehdejšího Rakousko-uherského císařství. Potrvá do 30.11.2014 a její návštěvu vřele doporučuji všem čtenářům.

Spuštění na vodu vlajkové lodi Viribus Unitis 24.6. 1911soukromá sbírka autora Je to kapitola našich dějin ještě ne obecně známá, jistě i z toho důvodu, že československé vojsko a i dnes české kdysi chtělo vycházet z původní císařské armády co nejméně, inspirací byla armáda francouzská prostřednictvím vojenské mise francouzských expertů a samotným ideovým základem byly ČS dobrovolnické sbory na různých frontách. Tak postupně upadla doba služby Čechů v C. a K. námořnictvu v polozapomnění. Rakousko-uherské námořnictvo bylo námořní složkou ozbrojených sil Rakousko-Uherska. Jeho oficiální název byl Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine(zkráceně K. u. k. Kriegsmarine), tedy Císařské a královské válečné námořnictvo. Do roku 1867 loďstvo patřilo pod Rakouské císařství a poté se jeho název změnil na základě Rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867 a zaniklo společně s celou monarchií po skončení první světové války v roce 1918. Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo. Flota byla předána nově vzniklému Jugoslávskému království. Je nutno říci, že v první světové válce i přes drtivou námořní převahu Dohodových mocností splnila rakouská flota své úkoly, tj. až do konce války udržela Jaderské moře, vázala na sebe italské a britské námořní síly ve Středomoří a zejména ponorkové posádky a posádky lehkých lodí dosáhly řady úspěchů, kdy se Dohodové lodě na Jadran téměř neodvažovaly vplout, natož se pokusit o vylodění na pobřeží. Češi tvořili velkou část obsluhy strojů na plavidlech - strojníci, kotelníci, mechanici, všude, kde bila ocelová srdce strojů, pod hladinou či na ní, byla slyšet čeština. Důvodem byla průmyslová vyspělost českých zemí, možství továren a dílen na jejím území, od Smíchova po Plzeň, dodávali množství kvalifikovaných dělníků monarchii, byli ceněni i v armádě, která se právě v době světového konfliktu stávala více a více mechanizovaná. Důstojníci byli povětšinou Rakušané či Italové, ale i zde nalezneme česká jména úspěšných velitelů, námořníci pak byli většinou tvořeni Chorvaty, lidmi, kteří od dětství znali mořský živel. Pro samotnou výstavu byl zvolen rozlehlý výstavní sál, pohledově bez výrazných překážek, který velmi příznačně budí dojem paluby křížníku a rozlehlých prostor Jadranu, dnes již obvyklé zvukové podkreslení evokuje šuměním příboje a křikem racků moře. Uprostřed je tubusovitý panel, který spolu s panely po stěnách sálu provází návštevníka od samotných počátků rakouského loďstva přes první světovou válku až k pravdě hořkému konci v roce 1918.Je připomenuto i letectvo námořní, které bylo již pod počátku velmi úspěšné. Boční prostory sálu budící dojem chodeb lodě jsou věnovány každodennosti na lodi a příběhům českých příslušníků floty. V hlavním sále nalezneme atraktivní dobové artefakty jako třeba námořní minu či torpedo, velmi vzácné věci k vidění, či modely lodí od vynikajícího modelářa Zdeňka Tollara v měřítku 1:100 a další modely z tvůrčí dílny členů KLoM Admiral Jablonec nad Nisou. V prostředním tubusu jsou interaktivní prvky výstavy zejména pro děti. Boční prostory pak skrývají uniformy, prapory námořnictva, artefakty z paluby lodí (důstojnický porcelán atp), množství fotografií. Je nutné říci, že tyto věci jsou velmi vzácné, nedochovalo se jich mnoho a jsou sběratelsky velmi ceněny. Informačně bohaté jsou kapitoly o stavech floty a o životě na palubě i podpalubí. Za parádou obřích kolosů byly samozřejmě životy posádek, služba byla těžká, ke konci války již kolabovalo zásobování, kdy lidsky i ideově vyčerpané císařství stálo na samotném okraji nejen válečné, ale i ekonomické katastrofy. Zvláště zamrazí při přiblížení života na ponorkách, hmyz, nesnesitelné horko, mizerná strava, nekonečné válečné nasazení osádek a nevyhnutelná hrůzná smrt v ohni či vodě při zranění plavidla nepřítelem. Výstava popisuje i vzpoury v posledním válečném roce, způsobené špatnými podmínkami i napětím mezi důstojnickým sborem a zejména slovanským mužstvem, vzájemná nedůvěra, národnostní rozpory, i stavovské rozdíly ve vojsku monarchie vedly ke konfliktům. Všechny výše uvedené skutečnosti patří bezesporu k přednostem výstavy, z mého pohledu negativem výstavy je, jak to bohužel bývá obvyklé u českých výstav, naprostá absence jakýchkoliv materiálů (odborných či propagačních), přitom v poslední době vyšlo několik zajímavých publikací. Modely lodí na výstavě by určitě inspirovaly ke koupi stavebnic zejména mužské návštěvníky, přitom kupříkladu rakouská firma Wiener modellbau manufaktur se věnuje tomuto období a jistě by uvítala poskytnutí modelů a propagaci své společnosti veřejnosti v ČR prostřednictvím výstavy. Nemluvím již o faksimile fotografií či plakátů. Výstava důstojně a informačně bohatě připomíná období, kdy Jadran byl živlem i českých námořníků, ukazuje slavné kapitoly této doby, ale i temné stránky služby v krvavé válce, která navždy změnila Evropu. Návštěvník získá kompexní obraz o výše uvedeném a návštěvu je možné vřele doporučit všem zájemcům o české dějiny, ostatně mnozí mají doma starobylé kabinetky pradědů v uniformách právě námořnictva starého mocnářství. www.ntm.cz