Benátský Commonwealth na Jadranu – Trogir, Omiš, Split.

Trogir, Omiš, Split. Slavné turistické destinace a pýcha Chorvatska. Trau, Almissa, Spalato byly názvy, která tato místa nesla po staletí, kdy byla součástí Benátské republiky. Vyspělé středomořské civilizace Lva sv. Marka.

Trogir, Omiš, Split. Slavné turistické destinace a pýcha Chorvatska. Trau, Almissa, Spalato byly názvy, která tato místa nesla po staletí, kdy byla součástí Benátské republiky. Vyspělé středomořské civilizace Serenissimy  - námořní a kulturní velmoci pod praporem lva sv. Marka.  

Všechna města v tom nejširším slova smyslu se stala součástí Benátské republiky koncem 15. století. A to charakteristicky pro Benátčany, kteří obratně využívali svou vojenskou sílu a moc v kombinaci s mimořádnou obchodní zdatností, která v důsledku uměla přinést prudký rozvoj všech jejich držav a následnou loajalitu místních elit vůči republice sv. Marka.

V 15. století probíhala dlouhá válka mezi Zikmundem Lucemburským a jeho předchůdci na uherském trůnu s Benátčany o východní Dalmácii. Stejně tak bojovaly Benátky s Janovem o moc ve středomoří. Výsledkem bylo, že Split - Spalato byl získán roku 1420 za 100 000 dukátů pro Zikmunda Lucemburského, který se jako uherský král vzdal tohoto dosud uherského regionu. Zikmund nutně potřeboval prostředky pro zaplacení válečných výdajů, včetně válek s husitskými Čechami. Trogir – Trau a Omiš - Almissa byl taktéž získán roku 1420, ale Trogir byl dobyt vojensky. Po roku 1420 se tak prakticky celá Dalmácie stává součástí Benátek, kromě Dubrovnické republiky (Ragusa) a držav chorvatského rodu magnátů Frankopanů severně od města Senja (Segna). Mj. ostrov Krk byl taktéž državou Frankopanů a roku 1480 vyjadřují Frankopané věrnost dožeti. Krk se jako Veglia stává součástí Benátské republiky.

Z Dalmácie se stává dominium Veneciarum či Terra Mare a je zařazena do systému správy a obchodu Benátek. Všude je ustaven hrabě jako hlava civilní správy a kapitán jako hlava vojenské administrace.  Všechna města si částečně zachovala místní správu jako městské rady a statuta a s loajálními patriciji bylo zacházeno stejně jako by to byli benátští občané. Jejich paláce proto nalezneme ve městech Dalmácie vedle paláců rodů benátských patricijů. Ovšem majetky patricijů, kteří aktivně podporovali uherskou korunu v boji s Benátčany byly konfiskovány a následně prodány místním obyvatelům nebo pronajímány. Kupříkladu v Trogiru trogirský hrabě Simone Detrico rozhodl o konfiskaci a následně pronájmu majetku odbojných trogirských  patricijů zájemcům, ale příjmy neproudily do místních rad, ale přímo do Benátek.  

Ovšem i odbojní patricijové mohli vyjádřit svou věrnost nové správě měst, ale předtím se museli osobně představit dožeti. Benátky tedy ve městech vládly zejména prostřednictvím místních elit, nebyli zde kolonisté. Jen nejvyšší úřady jako hrabě či kapitán a další významné funkce byly vyhrazeny pouze benátským patricijům. Jistěže centrálními úřady byl benátský senát a dože.

Kolonizaci známe spíše z držav na ostrovech (Kréta – Candia), kde Benátčané osidlovali celé městské čtvrti a postupně vytvořili loajální vrstvu vůči Benátkám s dlouhou historickou pamětí. Vznikl zde specifický krétsko-benátský patriciát. V Dalmácii nové benátské elity nevznikají.

Hned po získání či dobytí dalmatských měst začínají Benátky s výstavbou citadel, které byly nutné pro ochranu přístavů a námořních tras. Místní rady citadely neviděly rády, považovali je za symbol nadvlády, ale postupně se Benátčanům podařilo přesvědčit městské rady, že výstavba je nutná. Citadely vznikají v Šibeniku, Zadaru, Splitu i Trogiru. Velitelem pevností byl kastelán a posádkou byly většinou italští žoldnéř nebo i albánští či řečtí. Finance nákladných staveb proudily z různých zdrojů, z Benátek i místních měst. Citadely měly velmi zvláštní režim. Vojáci neměli opouštět citadely, zakupovat se ve městech či ženit s místními ženami. Benátčani tak usilovali o kontrolu nad posádkami klíčových citadel. Spolu s citadelami se opravuje a buduje i opevnění. Specifikem je, že opevnění a citadely byly orientovány k moři. K hlavnímu zájmu republiky sv. Marka. Postupně se opevňovalo i vnitrozemí, spolu se vzestupem Osmanské říše, která ohrožovala města i z pevniny.  

V civilním sektoru se zejména stavěly a opravovaly veřejné budovy. Hraběcí paláce správce měst, domy a paláce úřadníků a sídla místních rodů i chrámy a kláštery. Benátčané se snažili využívat starších budov místo jejich demolice či radikálních přestaveb, nejen kvůli ekonomii, ale i kvůli programovému navazování na kontinuitu předchozích uherských či místních vlád. Všude se objevují renesanční prvky, často s nádechem byzantského slohu, tolik typického pro benátské architekty. Je zajímavé, že benátský senát přímo zakazoval výzdobu veřejných budov erby hrabat či úředníků, měla převažovat státní symbolika – Lev sv. Marka. Nemělo tak docházet k „privatizaci“ veřejných budov, včetně citadel. Nicméně zákaz nebyl vždy dodržován.

Všude v benátské Dalmácii docházelo k rozvoji kultury a církevního života. Trogir byl sídlem biskupa, Split arcibiskupa. Církev investuje do klášterů a kostelů. Vznikají renesanční díla, malířská a literární. Právě v Trogiru byl nalezen antický Petrarcův Satyricon. Dochází k rozkvětu renesančního humanismu a významní italští umělci působí i v Dalmácii. Díky Benátčanům se tak dnešní dalmatská města stala studnicemi renesanční i barokní architektury a umění.

Benátské državy nebyly souvislé geograficky. Přesto, a právě proto Benátčané za staletí vytvořili velmi umný a sofistikovaný právní a vojenský systém, který dokázal udržovat rozsáhlá zámořská a ostrovní území ve sféře vlivu republiky sv. Marka. A to i bez rozsáhlých kolonizací či vytváření násilných struktur na připojeném území. Zařazení do kupeckých kruhů Benátek, výhody být součástí úspěšného civilizačního celku a vytvoření loajálních místních elit se složitými klientskými vazbami k okolí i benátským patricijům zajistily kontinuální úspěšnou vládu Serenissimy v Dalmácii a jinde až do konce 18. století. Napoleonské války, společenské a mocenské změny ve Středomoří způsobily postupný velmocenský úpadek Benátek a postupný pád jejich moci ve všech zámořských a mořských državách roku. Roku 1797 Serenissima zanikla.

A nám slavní Benátčané zanechali krásné památky renesance i baroka a vzpomínky na kdysi mocnou republiku sv. Marka na Jadranu. Benátský commonwealth.

Literatura

BENYOVSKY LATIN, Irena, The Venetian impact on urban change in Dalmatian towns in the first half of the fifteenth century, in: Acta Histriae 22 (2014/3), str. 2-44

BENYOVSKY LATIN, Irena, Movements of Venetian Counts between Cities of the Eastern Adriatic in the 13th Century (Select Cases), Acta Histriae, 29/3 (2021), str.. 561-591.