Obtížné je rozmluvit žurnalistům něco, co si opravdu pevně vezmou do hlavy, to vám dosvědčí každý, kdo se chtěl dostat do politiky. Budou-li vás chtít dostat, tak vás dostanou. Stejné to je, když jeden od druhého začnou opisovat nějaké slovo, podobně jako kdysi nebožtík Lux začal užívat slovíčko „onen“. Skoro všichni politici pak začali říkat „onen konsensus“ či „onen parlamentní výčep“. Zrovna tak se prosazuje odporný tvar „je to o něčem“. Kniha může být o princezně, ale fotbal nemůže být o penězích, ale vžilo se to a šíří jako lavina. Dnes onenuje Václav Moravec v každé druhé větě.
Jedny noviny například používají zásadně tvar „autor je biologem“, sedmý pád. Sedmý pád je velikou okrasou i zatrachtilostí češtiny. Jen se musí umět používat – znamená totiž něco přechodného – jste teď zrovna studentem, ale jste brunet. Člověk asi není teď zrovna spisovatelem, je spisovatel pořád, ale může říci „byl jsem poslancem, pak ministrem, ale jsem pořád sexuální maniak“.
Šel jsem do redakce vysvětlit, že bych z toho mohl být chvíli cvokem. Sekretářka šéfredaktora telefonovala a já čekal. A hle: „Teď jsem blondýnkou,“ řekla dívka do telefonu. V tom okamžiku jsem pochopil, kde počal celý problém a vyplížil se znovu na ulici.
Mimochodem, existuje pěkný příběh o sedmém pádu: herec Zdeněk Štěpánek jel vlakem do Brna na hostovačku s nějakými kolegy, upíjeli červené a dostali se v debatě na sedmý pád a pan Štěpánek tento tvar velebil, tvrdil, že jiné jazyky nám ho mohou závidět a měl by se víc využívat. Pak usnul. Když vlak zastavil, probudil se a pravil: „Již jest Brnem?“
Je to podobné jako s přechodníky, jež jsou také ve veliké oblibě u řady novinářů, jenže používají vesměs jenom přechodníky ženské („…Clinton, nemajíc jiný nápad, vzal doutník…“).
Nemaje, hergot!
Výborné je také používání spojení „moje osoba“. Nedávno hovořil v televizi ředitel jedné státní galerie a pravil“ vedli jsme s nimi jednání prostřednictvím mé osoby.“ Jeden politik je zase pohoršen nepravdami, které jsou šířeny o jeho osobě. To rozdvojení má ovšem možná jednu výhodu: můžete se v nutném případě od své osoby distancovat: „vedli jsme s nimi prostřednictvím mé osoby jednání, během něhož moje osoba udělala několik naprostých hovadin, se kterými my zásadně nesouhlasíme.“
Některá slova se prostě používat ani nesluší, protože jsou ohavná. Nenávidím například slovo pohodář, hnusnější už je jenom termín pohodářka. I můj computer to neuznává a snaží se všelijak přepisovat, čemuž bych mohl zabránit, kdybych mu nařídil, aby to odporné slovo zařadil do slovníku.
To ale neudělám, bylo by to zradou mého přesvědčení, naštěstí jsem ale objevil povel Přeskakovat, který je jak pro pohodáře, tak pro pohodářku, ze které ten počítač dělá pohodičku, mnohem – díky lehkému opovržení – vhodnější. Pohodář je hrozný výraz. Představuje pro mě žoviální, se sebou samotným neobyčejně spokojenou, nepříliš vzdělanou, naobědvanou osobu s prostinkým, naobědvaným přístupem k životu, které je všechno jedno, jako v kuchařské show na Nově. Tfuj. Horší je jen ona pohodářka.
Ale jakmile si žurnalisté osvojí nějaké slovo, nikdo jim ho nevymluví. A řeč, vážení přátelé, je sice vznešená dáma, ale také děvka prodejná. Vezměte si například další zneužívané slovo, totiž laskominy. Ještě nedávno bylo každému, kdo měl aspoň sedm tříd obecné školy, jasné, že laskominy jsou a)chutě, b) se vám sbíhají v ústech, dělají se vám na patře, prostě jsou to sliny, jež vznikají reflexivně při pohledu na nějakou lahůdku.
(Mimochodem, takhle říkal tuhle jeden pokusný pes druhému: Hele, ukážu ti, co jsou to podmíněný reflexy. Začnu slintat a za chvíli je tady akademik Pavlov se žrádlem.)
Velmi by mě zajímalo, který novinář to byl – muselo to být až po sametovém plyšáku – jenž poprvé zaměnil lahůdku za laskominu a napsal, že se stoly prohýbaly pod vybranými laskominami.
Tfuj, když si ty sliny na porcelánových mísách představím – jenže i zde stokrát nic umořilo osla a děvka mateřština ustoupila a v posledním slovníku už najdete laskominy v obojím významu, takže neuděláte žádnou chybu, napíšete-li, že se vám při pohledu na mísy s laskominami dělaly v ústech laskominy.
