„Je to divnej svět, divné věci, když je pro lidi třeba pálit laciné žito v peci, aby zdražil chleba…“ Tak to zpívali Voskovec a Werich ve třicátých letech. A teď jsem zahlédl v novinách obrázek, jak nějaký muž vylévá mléko do kaliště na statku na protest proti tomu, že ceny mléka jsou tak nízké, že nemá smysl mléko „vyrábět“.
Přiznám se, že je mi vždycky tak nějak divně, když se s tímhle fenoménem setkávám. Je to divnej svět a divné věci. A já myslím, že za to může monetarismus a banky. Peníze vznikly, aby se snáze obchodovalo s výrobky – a budiž proklet navždy ten, kdo první připadl na to, že nevýnosnější a nejméně pracné bude obchodovat s penězi.
Pokud vím, vznikl termín „banka“ před stoletími v Benátkách, kde si obchodník penězi musel pořídit lavici (italsky banco, odtud tedy banka) a na té pak kšeftovat s penězi. Nemohl-li splnit své závazky, musel veřejně roztřískat svou lavici a tím pádem více kšeftovat nemohl (banco rotto, odtud bankrot).
Od té doby jsme ovšem značně pokročili. Majitelé lavic využili za ta staletí práva svobodného lobbingu, čti korupce a lavice již roztřískávat nemusí a musí-li, pak jsou zpravidla již zabezpečeni na staletí dopředu. Ostatně, dodnes jsou platy v bankovním sektoru v žebříčku nejvyšších většinou až na prvním místě.
Zábavné, byť s nahořklou příchutí, bylo v devadesátém roce i později pozorovat barvitou proměnu, jakou prošli socialističtí bankovní úředníčci. Ti šedí myšáci, kteří strávili jinošská léta za šaltrem či jako cifršpioni ve státních bankách se promptně, přímo před očima měnili v úžasné finančníky nadnárodního formátu, finanční magnáty a tycoony, začali nosit motýlky, setkávali jste se s nimi na všech možných premiérách a rautech, kde si tykali s lidmi, k nimž by se předtím v životě nedostali. Bylo těžké se jim tak trochu neposmívat, ale oni většinou neměli a nemají smysl pro humor a jsou opatřeni zvláštní vlastností, totiž většinou si ani toho, že si z nich děláte legraci, nepovšimnou. S velikými gesty schvalovali velkolepé půjčky a hypotéky, aby se později směšně vymlouvali, že byli v době, kdy se schvaloval osmimiliardový úvěr nějakému šizuňkovi, zrovna na záchodě, takže o tom ani nevěděli a museli to potom, chudáci, jenom podepsat.
Kristus věděl, proč vyháněl penězoměnce z chrámu. Obdivuju lidi, jako byl Baťa nebo Henry Ford, vážím si nesmírně podnikatelů, kteří vyšlapali ze země nějakou výrobu, tleskám chovatelům dobytka a lesníkům, s díky vzpomínám na své dědečky a pradědečky, kteří poctivě podnikali, ale nemohu si pomoci, v tom světě lavic banco je něco nesmírně smradlavého, skoro jako kdyby to byly lavice s několika kulatými otvory na latríně. Tu jsem viděl v Norsku, mohlo tam zároveň vyměšovat sedm lidí.
Už to bylo citováno mockrát: v devatenáctém století ještě platilo, že strýček uložil tisíc zlatejch, ztratil se nebo umřel a na dědice se přišlo po padesáti letech – a hle, byli boháči, protože mezitím těch zlatek už bylo díky úročení dvacet či kolik tisíc.
Dnes by strýčkovy zlatky sežraly poplatky, ještě než by se stačil ztratit. Je to fakt k smíchu, když vidím reklamu nějaké latríny, která slibuje, že uloží mé peníze bez poplatku za uzavření smlouvy.
Rozveselil mě jeden z těch výše zmíněných finančních titánů, jenž byl za neschopnost vyhozen, obdržel ovšem zlatý padák a koupil si ferrari, ale ne o tom zde píši. Někde vysvětloval, proč jsou poplatky nezbytné a napsal (umí písmena) totiž, že byl přítomen i případu, kdy schvalování půjčky 50.000 Kč stálo latrínu půl miliónu. Není divu, kolem stolu sedělo dvanáct panáčků s miliónem měsíčně, a jestli se o tom bavili hodinu…
Těmi poplatky je totiž živíme. Zajišťujeme jim tím existenci, platy a mosazná ozdobná zábradlí v jejich monumentálních palazzi a pojišťujeme je tím. Úroky a podobné výnosy, to už je jen sádlo, kterým své latriny mažou, aby to lépe klouzalo. A zlatí si tím padáky, samozřejmě.
A lépe nebude, dokud nebudou zakázány jakékoliv bankovní poplatky. Rothschildové kdysi také žádných nepobírali. Navrhl bych, aby v ústavě bylo zaručeno, že žádný vklad do latrí… pardon, banky vložený se nesmí jinak, než výběrem vkladatele, ani o halíř snížit. Já vím, komentátoři, je to naivní. Ale je to správně. Možná by bylo po krizích.
