Nevíte o nějakém chlapovi?

       „Kdy už mi konečně najdeš pořádného chlapa," fňukala do kávy Ema. „Na co vlastně máš ten počítač? Podívej, jak mi chátrá tělo!"

     Měla pravdu, její tvary za ta léta po rozvodu ztrácely podobu Venuše Milóské a začaly se přibližovat té z Věstonic. Přesto ještě měla co nabídnout a k tomu neutuchající vitalitu a smysl pro humor. Dnes to ale vypadalo na slzičky.

  „Žádný počítač, tam hledají seznámení jen zoufalci, dej si inzerát, ten je anonymní," pálkovala jsem ji z dosahu té bedny.

   „Právě že anonymní," nedala se odbýt Ema.  „S tím mám špatné zkušenosti. Půl roku jsem si dopisovala s chlapem, už jsem se s ním chtěla i sejít ale ukázalo se, že sedí v base. Ten dálkový řidič, co mi pořád posílá esemesky, je zase ženatý.  Já jsem prostě smolařka."  Uždibla kousek sušenky a dlouze se zamyslela.

   „A co ten zmrzlinář, ten byl přece svobodný?" vzpomněla jsem si na jejího posledního nápadníka.

   „Ten? Párkrát si ke mně odskočil od té své zmrzlinové dodávky, vrhl se na mne hned za dveřmi a myslel, že  mu padnu štěstím kolem krku. A že pak o příští přestávce obšťastní jinou husu na své trase. Proutník, nic jiného. Kdyby aspoň přinesl nanukový dort, ale nestála jsem mu ani za ten."  Dala jsem jí za pravdu, najít slušného chlapa není jen tak. Dnes už nechodí kominíci, z pošťáků jsou většinou pošťačky, zbývá pojízdný zmrzlinář.

   „Asi máš vysoké nároky," utrousila jsem.

   „Vůbec ne, jen musí mít auto."

   „Auto už má přece každý," namítla jsem.

   „Ale nesmí to být v zimě. To jsem s jedním vyrazila k lesu. Vypadalo to slibně. Vůbec nám nevadilo, že do rána nasněžilo. Jen jsme odbočili na lesní cestičku, začala kola podkluzovat. Zapadli jsme do navátého sněhu tak, že jsme tři hodiny páčili to jeho blbé auto zpátky na pevnou zem a  podkládali kola větvičkami a kdejakým klackem v širokém okolí. Ještě na mne ječel, že netlačím.  Na sex jsme si, špinaví a upocení, ani nevzpomněli."

   „A co v létě? Lesy jsou všude kolem."

   „To jsem také zažila. S Karlem. Jeli jsme jako na houby. Dokonce jsem nesla košík, aby si nemyslel, že jsem jen tak nějaká. Neznali jsme se dlouho, teprve se osměloval. Chodili jsme sem a tam snad hodinu, než mi dal pusu. A když mne konečně začal hladit a trochu rozepínat,  uslyšeli jsme dupání a docela blízko. Myslela jsem, že divočák a rozhlížela se po nejbližším vhodném stromě. Na cestičce se objevil sportovec s číslem na prsou  a zápisníčkem, nebo mapkou v ruce. Orientační běh, asi kluk zabloudil. Vrátili jsme se ke knoflíkům a uviděli dalšího. Pak dva. A ze sexu zase nebylo nic. Jsem prostě smolařka." Zatřepala peroxydovou hlavičkou  a zamyšleně dopila studené kafe.

   Odevzdaně jsem sedla k počítači a začala vyťukávat: Seznamka...