Vajíčka za tři

   Nejede a nejede. Autobusová zastávka se pomalu plnila. Už se pozdravili všichni ti, co se znali, prohodili takové ty zdvořilostní fráze jako: kam jedete, a to máme dnes pěkně, pak se hlavy všech otočily ve směru, odkud měl autobus přijet.

   Naproti přes cestu se objevila babka s obrovskou taškou na kolečkách, taková na první pohled činorodá tetina. Počkala s tou taškou, až přejela auta a přihopsala k nám.  Zopakovala ceremoniál zdravení a pochválila počasí.  Znovu se rozhostilo čekací ticho. Nuda z nás přímo kapala. Už jsme přečetli všechny letáky a sprosté nápisy, které zdobily zastávku a pořád nejel. Tetina zbystřila pozornost nad letákem, který hlásal: Máte zájem o vajíčka za tři koruny? Volejte telefon – a číslo.

   „Tady někdo nabízí vajíčka za tři. Nevíte někdo, kdo by to mohl být?“

   „Je teplo, asi už někomu začaly nést,“ pronesla jedna z žen zkušeně.

   „To by stálo za to zjistit, odkud to je,“ uvažovala tetina. „Možná by člověk víc projel, než ušetřil. Při dnešních cenách benzínu…“

   „Třeba to není daleko, proč to nezkusit. Vždyť budou Velikonoce, přijedou děcka a malí se budou těšit na cukroví. Sami nepečou, tak spoléhají na babičku.“

   „Určitě by to stálo za to, v obchodech už nejdou pod pětikorunu.“

   „Já jsem koupila na trhu za 4.90, ale veliká, bývají tam v pondělí a ve středu,“ ozvala  se jiná babka, která zatím mlčela.

   Ale to už činorodá tetina vytáhla mobil a začala vyťukávat číslo z letáku.

   „Vy tam budete volat?“ divila se maminka s malou holčičkou.

   „Ne, jen si to číslo uložím,“ prohlásila tetina a dál zápasila s mobilem. A pak, sama překvapena svou aktivitou, nebo se jí nepodařilo číslo uložit, stiskla volání. Teď už jsme ji sledovali všichni. Chvíli bylo ticho, pak se jí někdo ozval.

   „Tady čtu na letáku, že prodáváte vajíčka za tři. Máte je ještě? Měla bych zájem a přijedu si. Kde bydlíte, není to daleko?“ Vychrlila všechny otázky najednou a pak bylo dlouhé ticho. Pozorovali jsme, jak se jí obličej protáhl, pak jí v něm trochu zacukalo, sklapla telefon a zastrčila jej do kapsy. To už jsme všichni vyskočili a doslova jsme jí viseli na rtech. Vážně se otočila a řekla:

   „Prý si mám zajet do Německa nebo do Polska, tam mají za tři.“

   Ani jsme si nevšimli, že přijel autobus. Akorát řidič se divil, že mu do vozu lezou lidi, kteří se řehtají jako koně.