Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Kam na pivo? No přece k Johanovi!

  Byl to mačo. Sice už v letech, ale kdysi atletická postava dosud pěkně napínala  těsné tričko i se začínajícím břichem a vlasy, stáhnuté způsobně do hladkého ohonu mu splývaly do půli zad.  Každopádně si na svém zjevu zakládal.

   Ale vezměme to od začátku. Jako velká voda nebo menší tornádo se do mého panelového bytu uprostřed sídliště přihrnula kamarádka Ema. S cestovním batůžkem na zádech, s úsměvem od ucha k uchu a nabitá nezdolnou energií.  Celý den jsme šmejdily po obchodech, které začínaly hýřit předvánoční výzdobou, protáhla jsem ji všemi pamětihodnostmi rodného města a večer jsme konečně spočinuly zase v mém království. Moje nožky si přály spočinout na taburetku u křesílka, její mohly ještě tancovat. Co s načatým večerem?

   „Dá se tu někde jít na pivo?“ pronesla Ema s nadějí v hlase. To byla otázka i přání.  V úvahu přicházela hospoda U Johana.  Byla nejblíž, viděly jsme její ozářená okna z balkonu. Před hospodou blikaly modrobíle ožárovkované stromy, vánoční výzdoba svítila na pouličním osvětlení a dokonce i v některých oknech  už přivolávaly vánoční svátky miniaturní stromečky. Myslela jsem  – romantika. Ještě chyběly koledy. To už se Ema začala oblékat.

   „Ale je to jen pivnice“, namítla jsem nesměle.

   „Nejlepší pivo je na Moravě“, odpověděla mi reklamním sloganem. A přivolala výtah.

   Netušila jsem, co nás čeká. Nikdy mne nenapadlo zajít na pivo.  Představa přeplněné zakouřené putyky, plné přiopilých hospodských povalečů, mi nepřipadala důstojná pro takovou návštěvu, jakou byla světoběžnice Ema. Ta však už neomylně našla vstupní dveře do hospody a vplula dovnitř.

    Rozlehlá místnost byla poloprázdná.  Hospodští povaleči si zřejmě dávali pivo u televize doma.  Ema spokojeně usedla v boxu u okna a mně se ulevilo. Dřív tu bývala celkem slušná restaurace, kam jsme chodívali kupovat čerstvé nadýchané knedlíky k nedělnímu obědu.  A určitou úroveň si zachovala i pivnice.

   A pak jsme ho uviděly. Mačo. Zřejmě předtím luštil za barem křížovku, jenže náš příchod ho překvapil natolik, že zůstal ve strnulé pozici ve směru, odkud jsme přišly.  To tady ještě nebylo.  Nejsme sice docela vesnice, ale do města má naše sídliště daleko. Tady není zvykem, aby si dvě holky přišly samy na pivo. Ema studovala se zájmem každý jeho pohyb. Vypadalo to, že nás mačo ani neobslouží.  Naštěstí v něm zvítězila profesionalita.  Hypnotizován Eminým upřeným pohledem napřímil svou  urostlou postavu a zamířil směrem k našemu stolu. Jeho kroky připomínaly měsíční chůzi Michaela Jacksona.  Jako by šel dopředu, ale jeho nohy vší silou držely zpětný chod. Konečně dorazil. S pohledem do horního rohu protějšího okna procedil:  „Přání?“

   Emu to rozveselilo a pokusila se o vtip. „Co tu máte točeného kromě salámu?“

   „My tady nepodáváme žádné jídlo, ani salám,“ s kamennou tváří pronesl Johan. Vtip evidentně nepochopil a jeho výraz navíc vyjadřoval opovržení nad jeho debilitou.  Ema se přesto nevzdala a zformulovala další dotaz:  „A jaké pivo nám nabídnete?“ Johan se konečně podíval dolů skrze nás na nápojový lístek uprostřed stolu . „Máte to tam napsané,“ a jako by ani nečekal, že umíme číst, po krátkém zaváhání vyjmenoval několik značek. Ema ještě špitla něco o brýlích, které si zapomněla, ale to už Johan odkráčel točit. Teď už šel normálně, jako by z něho ten šok spadl. Zvítězil sám nad sebou a byl na to pyšný jako páv.

   Pivo bylo naštěstí výborné a v Emě zmizelo na pár doušků.  Prázdnou sklenici položila provokativně na kraj stolu, aby si Johan všimnul. Johan si všimnul. Přinesl beze slova druhou a znovu zmizel za barovým pultem. Druhou sklenici Ema už vychutnávala mezi povídáním a minuty ubíhaly. Trik s prázdnou sklenicí na kraji stolu nám znovu nevyšel. Johan nás přišel jen zkasírovat. Zřejmě usoudil, že už nám to pro dnešek stačilo. Bylo teprve za deset minut deset.

   Ema si na odchodu ještě odskočila. Čekala jsem. Johan už si nás nevšímal. „Musela jsem na pány, dveře pro dámy jsou zamčené,“ vysvětlovala to prodlení.  Vůbec mne to nepřekvapilo.

   „Kam půjdeme na pivo zítra?“ zajímalo mne.

   „No k Johanovi, samozřejmě, to si nemůžeme nechat ujít,“ zasmála se Ema v dobrém rozmaru. A ten nám už zůstal.

 

  

  

Autor: Ivana Kochaníčková | čtvrtek 16.12.2010 8:27 | karma článku: 15,85 | přečteno: 1496x
  • Další články autora

Ivana Kochaníčková

Ten gril nám byl čert dlužen

Rozhodl jsem se, že letos své kulatiny oslavím na zahradě. Počasí se zdálo příznivé, jaro přišlo dřív než jindy a zahrádkářská kolonie je daleko od paneláků, takže nebudeme rušit sousedy, i když si při ohníčku zazpíváme. Vlastně to byl nápad mé ženy Růženy, jako ostatně vždycky.

26.5.2010 v 8:14 | Karma: 18,04 | Přečteno: 1792x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Kilo sem, kilo tam a máme tu celoživotní prokletí

„Mami, hlavně necpi Vanessu tím sladkým, vidíš, jak vypadá,“ kladl babičce na srdce naléhavý hlas matky v telefonu. „Určitě bude chtít k snídani nutelu.“ Babička se ohlédla ke stolu, kde vnučka snídala. „Neboj, vím, na čem jsme se dohodly, koupila jsem ředkvičky.“

19.5.2010 v 8:01 | Karma: 32,96 | Přečteno: 2592x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Tak tomu říkám hloupý vtip

„No takovou kytici jsem už dlouho nedostala!“ nemohla jsem se vzpamatovat. Za ní se rozpačitě culil můj synovec. Asi v životě takovou kytku ještě nikomu nedával.

12.5.2010 v 8:10 | Karma: 23,52 | Přečteno: 2850x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Jak se z kluka stane bílý kůň?

„Proč mám jít k soudu, když k tomu nemám co říci. Nebo vlastně nechci. S tím, co provedl můj syn, přece nemám nic společného.“ Dosedla zničeně na židli a předvolání hodila na stůl. „Nesouhlasila jsem s tím, co dělal, rozešli jsme se kvůli tomu ve zlém a donutila jsem ho, aby odešel z domu.“

2.5.2010 v 23:04 | Karma: 41,76 | Přečteno: 10336x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Neříkejte, že se vám to nikdy nestalo!

Stála jsem na nejrušnější křižovatce města. Spolu se mnou čekalo na zelenou dobře patnáct, dvacet lidí. Na opačné straně silnice dalších patnáct, dvacet. Auta si vesele projížděla a my jsme čekali, až blikne semafor.

28.4.2010 v 8:54 | Karma: 18,29 | Přečteno: 1945x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

  • Počet článků 120
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2091x
Teprve po letech jsem zúročila léta novinářské praxe v krátkých příbězích. Je v nich vesnice i malé město, něco z autobiografie, něco z fantazie.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené blogy