Chtěl si vzít jen brjuky
Znám Jarku už řadu let. Kyprá, vitální peroxidová blondýna. Když se svalí do mého „zpovídacího" křesla, mele a mele. Vysype všechno, co celý týden dělala, co nakoupila, co vařila, kdo ji naštval, kdo ji pochválil, co řekla doktorka, jak se daří její mámě. Dnes nic. To už na tom musí být opravdu špatně.
„Vždycky jsi tvrdila, že sex s ním nestál za nic. A navíc je už po smrti."
„Tak vidíš. Neměla jsem si ho vůbec brát." Tyhle úvahy se mi zdály jaksi časově ujeté.
„Za to může máma. Číhala vždycky za oknem, když jsem se s ním vracela z tancovačky. Nelíbilo se jí, že se muchláme u vrat. On tehdy vypadal solidně, vždycky v uniformě, vymydlený, zdvořilý. Asi se bála, že zůstanu na ocet. Ale raději měla vzít metlu."
„Nesváděj to na mámu. Tys mu řekla ANO." Někde jsem slyšela, že každá nevěsta, ale úplně každá, má těsně před svatbou takové vnuknutí. Několikavteřinové. Jako by kolem zašuměla křídla anděla. Vdát se? Je to skutečně ten pravý? Kdyby poslechla, mohlo být o devadesát procent nešťastných manželství méně. Všechny si myslí, že je na takové rozhodnutí pozdě. Co by na to řekli rodiče a svatební hosté? Co peněz stálo cukroví a hostina? Co šaty? Okouzlující pohled budoucího manžela zažene pochybnosti a nevěsta odkráčí k oltáři.
Ani Jarka ten hlas neposlechla. Narodily se jim dvě děti. Mirek svlékl po roce uniformu, ani tu vojenskou školu nedodělal. Začal jezdit jako řidič a byl věčně pryč. Řešili byt, Mirek se nesnášel s tchýní. Najednou pro něj neměla slušného slova, podle ní byl líný, nestaral se o rodinu, nic nevydělal, raději coural po světě. Odstěhovali se na ubytovnu, pak do dvoupokojáku. Jarka zůstala na všechno sama, Mirek se vracel jen občas. Pak přišel o práci. Nikdy se nedozvěděla, proč. Ale proč se asi propouštějí řidiči? Nejspíš nadýchal.
Další čtyři roky seděl doma. Nebo spíš ležel. Nevyřídil si ani podporu. Nenašel si práci. Nenakoupil. Nevyzvednul děcka ze školky. Žili z platu uklizečky.
„Vydržela jsem to ty čtyři roky, ale hádali jsme se denně. Vždycky čekal, až přijdu z práce, s děckama a s taškou s nákupem. Jen jsem udělala krok z kuchyně, už byl v ledničce. To mne jednou tak naštvalo, že jsem mu vyrvala ten salám z ruky, a hodila ho zpátky. To je jídlo pro děti. Tebe živit nebudu. Zmiz a už se nevracej. A on opravdu odešel."
„Jak dlouho jste se neviděli?"
„Rok a půl. Neozval se, nenapsal, nezavolal. Ještě jsem měla strach, jestli se mu něco nestalo. Pak jsem se doslechla, že někde jezdil u soukromníka a že boural. Nasekal dluhy za opravu auta. Nehodu zavinil a soukromník chtěl své. Pak přišla éra podnikání a prý kšeftoval , vozil Volhy a náhradní díly na Ukrajinu. To jsem se dozvěděla od těch, co chodili zvonit na naše dveře . Věřitelé, většinou kamarádi řidiči, od kterých si půjčil, nebo kteří se za něj zaručili. Myslela jsem tehdy, že se ostudou propadnu.
Chtěla jsem se rozvést. Děti už chodily do školy, místo uklízení jsem dřela na směny u lisu. Zničila jsem si záda. Rozvést mne nechtěli, prý jestli mám svědka na to, že můj manžel žije. Prý co kdyby mne náhodou rozvedli s mrtvým. Logické ale nepraktické."
„Už jste se nikdy neviděli? Jsi přece rozvedená?"
Jarka se poprvé usmála. „Tomu nebudeš věřit. Za ten rok a půl mi volali z vrátnice, že mám návštěvu. Běžela jsem tam. Nepoznala jsem ho. Zestárnul o deset let. Prořídlé neučesané vlasy, špinavá košile, pomačkané, bezbarvé sako a natržená podrážka na botě. Tvářil se, jako bychom se rozešli včera. Popadala jsem dech. „Co tady děláš? Přišel jsi mi zaplatit alimenty za dva roky? Nebo se podívat, jak ti děcka rostou?" „Chtěl jsem si vzít brjuky. Ale vyměnilas zámek od bytu." „Jaké brjuky? Co je to?" „No kalhoty, gatě. Tyto už se nedají nosit."
Řvala jsem na něj tak, že se sbíhali lidé z dílny. „Já ti dám brjuky!" Vrhla jsem se na něj. Utíkal z vrátnice, ani se neotočil. Najednou jsem měla k soudu tolik svědků, jako málokdo. Rozvedli mne raz dva."
„Možná byl opravdu na Ukrajině," přistrčila jsem jí talířek se štrůdlem. „Dej si pirogy!"
Rozesmály jsme se. Už to zase byla ta optimistka Jarka. I bez sexu.
Ivana Kochaníčková
Vajíčka za tři
Nejede a nejede. Autobusová zastávka se pomalu plnila. Už se pozdravili všichni ti, co se znali, prohodili takové ty zdvořilostní fráze jako: kam jedete, a to máme dnes pěkně, pak se hlavy všech otočily ve směru, odkud měl autobus přijet.
Ivana Kochaníčková
Úplně zbytečné alibi
Patřím k těm důchodcům, kteří rychle pochopili svůj životní omyl – že totiž v důchodu budou mít spoustu času na knížky, na zahrádku, na kamarády, vlastně na všechno, co dosud odkládali. Omyl. Vstávám v šest, usínám kolem půlnoci a nestíhám. Někdy ztrácím pojem o čase natolik, že si nejsem jistá, jestli je pondělí nebo už středa, o datu nemluvě.
Ivana Kochaníčková
Trampoty s myčkou
Klekla mi myčka. Ne že bych to nečekala, měla už svoje za sebou. Ale představa, že budu volat opraváře, někam ji vláčet, brát si volno, řešit novou, docela mne to rozhodilo. Seděla jsem nad ní jako hromádka neštěstí.
Ivana Kochaníčková
Jak se z muže stane chlap
Na ty sedánky jsme se vždycky těšili. Ať už to bylo při něčích narozeninách, nebo jsme se sesedli po poradách, nebo na školeních. Pracovala jsem tehdy na zahraničním závodě velkého stavebního podniku a naši experti, kteří se vraceli z pro nás cizokrajných zemí, se nenechali prosit a vyprávěli
Ivana Kochaníčková
Patříte k vrabcům, nebo k vlaštovkám?
Příběh nemusí být o lidech. A prázdninový příběh už vůbec ne. Co takový Ezop? Ten se proslavil bajkami, v nichž zvířata jednají jako lidé. Psal pro pobavení i pro poučení. A dnes? Kde vzít inspiraci, když široko daleko nepotkáte zvíře. Myslím to opravdové.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Česko si letos během oslav prvního máje připomene i dvacet let v EU
Sledujeme online Začínají každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a spolky,...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2091x