Na představení Rozkvetly sekery jsem šla bez očekávání – hru jsem neznala, herce nezkoumala a divadlo jsem navštívila také poprvé. Tudíž pro mě skutečnost, že sedím přímo na pódiu a vidím, jak herci prskají drobky kolem sebe, byla opravdu překvapující.
Děj se odehrává kolem čtyřčlenné rodiny: Otec Jan Novotný je nezaměstnaný, vysokoškolsky vzdělaný učitel matematiky, ale hlavu má plnou nápadů, jakým způsobem k penězům přijít, bohužel však zůstává jen u nápadů a realizace poněkud drhne. Pravou hlavou rodiny je matka v podání Ivy Pazderkové, která řídí všechny kolem a zmítá se v depresi či agresi. Syn v podání Jana Hofmana v průběhu odehraného roku hledá smysl života a sám sebe, mění se z věřícího na nácka či zamilovaného puberťáka. Dcera je mentálně postižená a jediná v rodině představuje čistou duši, nezkaženou dobou a svou vlastní rodinou. Posledním účinkujícím v této tragikomedii je stánkař Ivo neboli Filip Kaňkovský, který se uchází prvně o dceru a poté o matku.
Kulisy představení byly pěkné – vše se odehrávalo v panelákovém bytě, takže se herci pohybovali v kuchyni spojené s obývacím pokojem, ale právě vybraný nábytek degradoval rodinu na nízkou společenskou úroveň, to samé platí pro oblečení herců – zástěry, tepláky a ponožky – nic jiného k vidění nebylo. Děj se dle zvukových stop měl odehrávat v současnosti (Novoroční projev Václava Klause z roku 2011), ale vybavení domácnosti odpovídalo spíše době komunistické. Pamatujete přístroj k zatavování sáčků? Iva Pazderková tavila vše, co bylo po ruce. Telefon, televize a zbytek vybavení, taktéž svádělo zařadit představení do minulosti.
Co se týče samotného příběhu bylo to jako na houpačce – v jednu chvíli jste nemohli napětím dýchat a v druhé jste potlačovali zívání a přemýšleli nad bolestí zad z nepohodlných židlí. Celý děj se točí kolem manželského páru, kde spíše než láska čiší nenávist jednoho k druhému, což si ani jeden z nich nepřizná. Syn kvůli touze po pozornosti dělá nebezpečné a dost šílené věci. Dcera, jež jediné otec projevuje svou lásku, působí během představení jako milá kulisa, která do děje přímo nezasahuje.
Pokud, jdete do divadla s pochmurnou náladou, budete odcházet s náladou ještě horší. Pokud, jdete na představení s dobrou náladou, možná se Vám podaří si ji udržet. Děj není nijak překvapující, jde dobře odhadnout, je tam pár dobrých monologů u kterých se zasmějete, zbytek se táhne. Bohužel Vám ale příběh nic nedá - další den si nevzpomenete, o čem to vlastně vůbec bylo.
Co ale žene představení kupředu, jsou herecké výkony. Iva Pazderová skvěle ztvárnila nemilující matku dvou dospívajících dětí, zničenou nudným životem a stále doufající v lepší (hlavně bohatší) zítřky. Jan Novotný se představuje jako snílek, který chce zajistit rodinu jen pro něj příjemným způsobem, přitom je ale zcela v režii své věčně nespokojené a nepříjemné manželky. Jan Hofman skvěle hraje změny nálad a názorů na svět pubertálního mladíka a pro mě byl nejuvěřitelnější postavou (je to ten klučina z nekonečných seriálů?!). Natálie Řehořová působila jako závan dobroty a nevinnosti přes celé představení, krásně zahrála nezkaženou duši, jediného člena rodiny, který vypadal opravdu spokojený s panelákovým životem.
Pokud se do divadla vydáte jednou za čas a je to pro Vás sváteční událost, měli by jste si radši vybrat představení jiné a obsahově zajímavější. Pokud, ale divadlo máte rádi a jste pravidelným návštěvníkem, neměli by jste si nechat ujít herecký koncert, který se na pódiu odehrává a představuje nám jak osvědčené zkušené herce, tak mladé talenty budoucnosti.
Hodnocení: 65%
