Národní divadlo, tedy konkrétně jeho činohra, nabízí ve svém programu hru Bláznivý den aneb Figarova svatba. Včera jsem představení navštívila, sál byl naplněn z více než poloviny a dle ohlasů diváku bylo pro obecenstvo úspěšné. I když, jak se to vezme.
Pokud nejste fanouškem opery, ale příběh zamilovaného Figara, který se nechce o svou snoubenku dělit s vychytralým a záletnickým hrabětem, Vás zajímá, je činoherní představení správná volba. Příběh je stejný, jen si tam autor a režisér přidali pár svých myšlenek.
Ve hře účinkuje 12 postav a umělecký sbor. Hlavními postavami hry jsou Figaro (Richard Krajčo), Zuzanka (Pavla Beretová), Hrabě (Miroslav Donutil) a Hraběnka (Kateřina Winterová).
Hře nechybí vtip, překvapení, slavné jména a hezké kostýmy, ale spoustu jí toho, bohužel, také chybí nebo naopak – přebývá.
To, čemu se smějeme ze začátku hry už po několikáté, tak vtipné není. Kostýmy jsou skvěle zvoleny, dokonce jsou pěkně (kromě samotného Figara) vsazeny do doby, ve které se příběh odehrává. Co mi ovšem vadilo na první pohled je výprava.
Herci byli pěkně oblečení a nalíčení – skutečně jsem si je představovala jako obyvatele imaginárního zámku. Imaginárního proto, že veškeré kulisy představovaly desítky plastových židlí, dřevěnou podlahu a jakési dělo, které celou hru jen překáželo, aby nakonec jen na pár minut při radostné události z něho padaly jakési pěnové houbičky (nevím, co jiného to mohlo být). Člověka to nutilo uvažovat nad tím, zda divadlu došly peníze či nápady.
Další věcí je sbor, který v představení účinkoval. Jeho hromadné prozpěvování: Ať žije, ať žije, se oželet také dá a fungoval spíše jako milé křoví. Pasáží, které si režisér umanul a které se dají oželet je více. Nepochopitelné hraběnčino třískání do bicích botami, způsobilo nejedno nadzvednuté obočí a ušklíbnutí.
První polovina přesto uběhla neskutečným způsobem, byla vtipná, napínavá a zajímavá. V druhé polovině představení se děj vlekl. Nemělo to už žádný pořádný spád, překvapující momenty a opravdu vtipných pasáží tam už bylo také méně. Většina diváku se těšila na vstup Cherubína (Miloslava Königa) do děje, ten jediný zaručoval úsměv na rtech, protože jeho pojetí zamilovaného mladíka, který objekty své lásky střídá, stejně rychle jako převleky, nenechalo nikoho chladným.
Představení, ale jako by nevědělo čím chce být – operetou, činohrou, muzikálem...vmísilo do sebe až moc žánrů, tím však ani jedna pasáž nemohla být dokonalou ve svém pojetí.
Pavla Beretová jako Zuzanka byla zahraná dobře – pokud by se měla charakterizovat jedním slovem, byla rozhodně hlučná. V jejím pojetí by Zuzanka žádného Figara ani nepotřebovala, jelikož by si vše zařídila sama. Richard Krajčo alias Figaro hrou spíše s grácií proplouval a nepůsobil na mě jako muž intrik a nápadů, kterého měl představovat. Miroslav Donutil sehrál svou roli, musím říci, standartně. Neurazil, nepřekvapil. Brilantní hraběnkou byla Kateřina Winterová, ale jak už jsem naznačila, nejvýraznější postavou pro mě byl Cherubín v podání Miloslava Königa, ten má komediálního talentu na rozdávání.
Bláznivý den aneb Figarova svatba se mi líbila, půjdu na ni klidně znovu, najde se tam ovšem pár míst, kde se to dá udělat lépe a vábněji.
Režie: Michal Dočekal / Scéna: David Marek / Kostýmy: Kateřina Štefková / Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart / Aleš Březina / Dramaturgie: Daria Ullrichová
Hrabě: Miroslav Donutil / Hraběnka: Kateřina Winterová / Figaro:Richard Krajčo / Zuzanka:Pavla Beretová / Marcelina: Jana Boušková / Antonio: Milan Stehlík / Fanynka: Jana Pidrmanová / Cherubín: Miloslav König / Bartolo:Vladislav Beneš / Bazilio: Jan Novotný /Soudce: Filip Rajmont
Hodnocení: 70%
