Naposledy jsem upozorňovala pány na úlet v podobě ponožek a sandálů (pohromadě), což rozvířilo bouřlivou diskuzi proč ne, proč ano, či co mi je do toho. Sorry chlapi, ale fakt ne. Nutno ovšem podotknout, dámy se umí také pěkně rozšoupnout.
Standart typu turecké kalhoty, které nesluší žádné z nás, nechám na pokoji. Rozhodně nic nemám proti "free" stylům, kdy slečny kombinují nekombinovatelné kusy šatníku – pokud to dohromady má grády. Co ale nepřekousnu, jsou takzvané fejky.
Čekám na tramvaj v Praze a otočím se na skupinku žen za mnou. Jedna z nich měla vedle sebe dítka a zrovna jim něco vymlouvala. Na co se, ale upnuly mé oči, byla její kabelka s typickým monogramem toho pána LV. Jsem si, ale rozhodně jistá, že ten s tou věcí na jejím rameni neměl společného naprosto nic. To, že kabelka pochází z nějakého asijského velkodoupěte, kde už i malé dítě udrží v ruce jehlu a nit bylo celkem jasné. A pokud by člověk na první rozdíl nepoznal tu slátaninu, musí mu dojít, že žena, která utratí průměrný měsíční plat za kabelku, si k ní nevezme šedé pohorky. A k nim něco co mi připomínalo hororové kamaše z dětství.
Pokud nemám na originální výrobek toho pána LV či jiného luxusního díla peníze, tak bych se měla smířit s tím, že budu „pouhá žena s kabelkou dostupnou zbytku světa“. Protože, ať Vám ten fejk připadá sebelepší, VŽDYCKY se pozná, že je to fejk.
Já si taky umím představit, jak jdu hrdá po ulici s tak drahou kabelkou, ale jelikož na ni prachy nemám, zůstávám u představ.
Když už Vám nevadí, že se chlubíte cizím peřím, mělo by vám být aspoň líto těch, co to dílo stvořili. Rozhodně to nejsou italské švadlenky s bezva výbavou, kávičkou na stole a krásnou výplatní páskou.
Horší než kabelka koupená na ulici, většinou někde v arabských zemích, za pár korun je snad už jen igelitová taška. Z toho co vidím, na českých ulicích, vede u žen a mužů jednoznačně supermarket BILLA.
