Večer jako rybičky, ráno levé ručičky

Těmito slovy zaháněl večer tatínek rozjívenou drobotinu na pec v pohádce Za humny je drak. To, že je potřeba spánku individuální, je sice pravda, ale pouze v určitých mezích, které se pohybují někde mezi šesti a devíti hodinami.

Jestliže mi někdo tvrdí, že mu dlouhodobě stačí spát v noci jen tři, čtyři hodiny, rozhodně mu to nevěřím. Zpravidla se totiž zapomene zmínit o tom, že si další dvě hodinky zdřímne vždycky po obědě. Bylo napsáno mnoho článků o problémech s usínáním a o spánkové hygieně, kde se zdůrazňuje, že máme chodit spát ve stejnou dobu, dobře větrat, odstranit z ložnice elektroniku atd. Ale víte, co mi připadá zvláštní? Že do spánkové hygieny oficiálně nepatří příjemný sex. Vždyť se po něm tak krásně usíná… Také je známé dělení lidí na skřivany a sovy. Skřivani – ranní typy, jsou aktivnější ráno, sovy zase večer. Jejich výkonostní křivka dosahuje maxima a minima v různou dobu. Z velké části za to mohou tzv. biologické hodiny, které jsou dány geneticky, a bohužel si je nemůžeme nastavovat podle momentální potřeby. Smutné tedy je, když chudák sova vstává celý produktivní život v půl páté ráno do fabriky. Také se řadím spíše mezi noční ptáky a s nadsázkou říkávám, že ať vstávám, kdy vstávám, budím se v deset. Nejhorší je pro mě vstávání do tmy, což beru jako velkou křivdu, neboť když je tma, tak je noc a v noci se má spát. Člověk se však pořád učí, takže jsem se před časem u odborníků dozvěděla, že vstávám úplně špatně. Rozsvítím si tu nejmenší lampičku a plížím se do koupelny téměř poslepu. Všechny činnosti provádím naprosto automaticky a v nejbližší půlhodině jsem připravena okamžitě pokračovat ve spánku. Dokážu i vyvenčit psa, aniž bych se u toho úplně probudila. Prý dělám zásadní chybu. Když vstanu z postele, mám okamžitě rozsvítit ta největší světla, abych tělo ošidila a předstírala, že už je bílý den. Údajně se tak proberu mnohem dříve. Překonala jsem strach, že mě to zabije a představte si, ono to funguje. Dokonce nejen ráno, ale i přes den, když člověk na sobě pozoruje polevující pozornost a narůstající ospalost. Nejideálnější je sice krátké zdřímnutí (15 – 20 min), ale protože většinou tuto možnost nemáme, tak si pořádně rozsviťme. Je prokázáno, že dostatečné osvětlení dokáže dočasně kompenzovat pokles výkonu. V kanceláři mám jedno velmi spolehlivé měřítko únavy. Jakmile začnu psát v korespondenci „zasráno“ místo „zasláno“, už běžím rozsvítit všechny zářivky, ale pro jistotu si ještě raději uvařím kávu.